Veselé Vánoce, pane Lawrenci

Tohle je hodně zvláštní film. Ač je natočen převážně asijskými tvůrci, tváří se spíše evropsky. Navíc narozdíl od válečných velkofilmů na téma Japonci versus Amíci či v tomhle případě Britové pojímá děj po svém. Je to něco jako (když to přeženu) Most přes řeku Kwai střižený s Japonským samurajským filmem. Skvěle se tu povedlo zachytit různorodou mentalitu jednotlivých postav od toho asijského hrdého a tradičního pohledu na věc až po ten britský styl života. Právě tenhle střet rozdílných kultur hraje velkou roli a staví tak diváka do role pozorovatele toho, kam jsou jednotlivé postavy schopny dojít. David Bowie je rozhodně dobrej zpěvák, to mu neberu a narozdíl od směšných hereckých partů Britney Spears, Mariah Carey či jiných dalších umí i hodně slušně hrát. Ovšem jeho postava mě zrovna příliš nechytila, snad ani ne pro to ztvárnění, ale spíš pro tu pochopitelnost. A hlavní postava Lawrence? Nemůžu si pomoct, ale neměl jsem stoprocentní pocit že ta postava byla hlavní. Typicky asijská surovost pak drží děj pohromadě. Což je na jednu stranu docela škoda, protože jinak by to byl celkem hodně slušnej film. Takhle váhám mezi objektivními 3mi hvězdičkami a trochu nadsazenými 4mi. No dobře 4 a finito! (11.10.2004)

Upřímně se moc nedivim, že tenhle film tu nemá moc komentů a hodnocení. On je totiž hodně zvláštní a asi nepatří k těm, který by každý vyhledával. Je to takový hybrid mezi asijským a evropským filmem a na mě to moc šťastně nezapůsobilo. Nepřijde mi tu úplně dramaturgicky zvládnutý. Na jednu stranu tu jsou výborný momenty jako například scéna nuceného harakiri korejského vězně nebo perfektní scéna u soudu hned na začátku. Na stranu druhou přijdou momenty, u kterých jsem vůbec nevěděl, proč tu jsou a co mají znamenat. Příkladem budiž němá etuda s holením a kouřením, Celliersovy flashbacky nebo to střihání pramínku vlasů. Stejně tak herci jsou dost nevyrovnaný - Bowie střídá vynikající momenty se strašným přehráváním (hlavně emotivní scény), Conti je poměrně dobrej celou dobu, Mifune taktéž a opět Sakamoto střídá perfektní chvíle se slabšíma. Chybělo mi bližší časové určení, kdy se co odehrává a větší soudržnost děje. Konec mi přišel nesmyslný a nedořešený. Celkově vzato nemůžu dát víc jak tři a na druhý zhlédnutí to moc nevidim. 60% (12.11.2011)

Zaujímavá (ne)japonská snímka, na ktorú sa dá dívať z viacerých uhlov. Ako vojnový film síce čisté a celistvé, ale vyše polovicu stopáže až príliš idylické a okato nereálne, najmä čo sa vyobrazenia vzťahu medzi Lawrencom a velením tábora týka. I napriek občasným silnejším momentom ako citované vynútené spáchanie seppuku je to jednoducho mierne a v mnohých smeroch naivné - alebo vážne niekto verí, že situácia v japonských zajateckých táboroch skutočne vyzerala takto, a všetky priestupky sa vyriešili rozhovorom s veliteľom? Druhá polovica v tomto smere naberá na obrátkach a po aktívnom zapojení Jacka Celliersa do deja sa situácia vyhrocuje, ale i keď sa tak oficiálna synopsia tvári, k nijakej systematickej drezúre nedôjde. Zato dôjde k niečomu inému.... a to nás posúva k druhému možnému pohľadu na film. Ako dráma o strete rozdielnych kultúr je to už niečo iné. Pôsobivé, uhrančivé a veľmi nevšedné dielo pozorujúce zárodky priateľstva i konflikty medzi britskými vojnovými zajatcami a japonskými dôstojníkmi s príklonom k západnému štýlu rozprávania, zaujímavou hudbou a hereckým koncertom ústrednej štvorice David Bowie - Tom Conti - Rjúči Sakamoto - Takeši Kitano (s občasným intermezzom v podobe Jacka Thompsona, ale v dobrom). Takmer lyrické zobrazenie vojny pomocou osobných vzťahov, myšlienka prechovávania nepriateľstva voči národu, nie jednotlivcovi a kontrast čiernej a bielej v udalostiach, konaní a vnútre samotných postáv. Kitano sa svojej role chopil tradične s chuťou (ten chlap je magor! :-D), Sakamoto má azda najrozporuplnejšiu a vnútorne najrozorvanejšiu postavu, Conti je prosto parádny, a Bowie... nemám slov. Výsledné dojmy veľmi dobré, určite si to pozriem ešte raz, ale v pôvodnom dabingu. 80% (23.04.2014)

Na mně moc artovní (snad) záležitost vtisknutá do prostoru bambusových plotů zajateckého tábora pro spojenecké vojáky na Jávě po pádu Singapuru. Bylo tam pár silných momentů, ale celé mi to těžko drželo dohromady - nebo jsem na to zkrátka koukal ve chvíli, kdy se mi moc nechtělo myslet. Navíc Bowieho nemám rád ani jako hudebníka, ani jako člověka (už jen po vizuální stránce), takže mi tento jedinec - navíc v hlavní roli zcela nesedl. Jsou i lepší filmy o střetu kultur. (31.07.2011)

Bůhví proč jsem si při sledování snímku vzpomněl na knihu Král Krysa od Jamese Clavella. Nechtěně jsem si tak připravil půdu pro osobní konfrontaci s tímto filmem, který s ní má společný pouze japonský zajatecký tábor. Jinak je totiž Veselé Vánoce, pane Lawrenci neuvěřitelně sugestivní dílo s vlastní dějovou skladbou, jenž se může pyšnit velmi zajímavou výpovědní hodnotou. Japonsko-britské střetnutí nejen na poli válečném, ale i kulturním či zvykovém je hlavním tahounem scénáře, s nijak překvapivým dějem. Jde zde pouze o drobnosti a minimalistické scény jako je samurajské cvičení, které ruší Brity ze spánku nebo poprava tradičním způsobem. A přesně v těchto drobnostech boduje i režisér, který jednotlivé scény cizeluje do nejmenších detailů, ale jako celek postrádá film rychlejší spád a jakoukoliv gradaci děje. Zvláštní místo zde zaujímá hudba, která mísí klasické „vojenské“ motivy s „tradičními“ tóny jasně evokujícími Japonsko a dosti silně podtrhuje atmosféru. Veselé Vánoce, pane Lawrenci by se dalo shrnout slovy jako lehce zapomenutelný film s řadou nezapomenutelných scén a právě pro ně ať si film u mě vydobude nejvyšší hodnocení. (17.08.2005)