Horečka stoupá v El Pao

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

Aneb jak cesta do politického pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Zároveň náraz kladivem do představy, že jedinec s dobrými úmysly má sám o sobě šanci něco změnit. Nakonec musí tu udělat kompromis, tu něco obětovat pro "vyšší cíl" a než se naděje, příliš se neliší od těch, proti kterým se postavil. Proto je lépe žít. Troufám si tvrdit, že kdyby se Ramón obrátil k osobnímu životu s Inés, třeba vychovali děti a tak, pro dobro na světě by udělal lépe. (27.07.2014)

Politická ľúbostná dráma je jedným z posledných filmov Buňuelovho mexického obdobia lemovaného rokmi 1948 -1960 a je zároveň posledným filmom herca Gérarda Philipa. Ani v jednom prípade nemožno hovoriť o nejakom umeleckom vyvrcholení. Režisérove mexické filmy, napriek istej zaujímavosti, väčšinou postrádali buričskú provokatívnosť jeho prvotín. Surreálne prvky sa v tomto filme dajú skôr odtušiť, typické režisérove obsesie sú veľmi slabo patrné (nežné scény tyranského guvernéra s vtáčikom, ženské vyzliekanie). Gérad Philipe pôsobí unavene a napriek snahe do úlohy postupne ničeného idealistu celkom nezapadol. Naproti tomu jeho milenka v podaní Maríe Félixovej sa úlohy zhostila s primeranou gráciou osudovej ženy so zvodným čarom. Hoci názov filmu naznačuje a herečka v hlavnej úlohe horkokrvne bojuje, o žiadne horúce dielo nejde, skôr o moralitu o tom ako vstup do politiky často ničí v mene uskutočnenia ideálov dobré predsavzatia, vzťahy a nakoniec aj osobnosť a vnútro človeka. (27.09.2005)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)