Horečka stoupá v El Pao

Přepsáno v dubnu 2019. Horečka stoupá v El Pao nabízí tváře politického thrilleru, romantického dramatu a psychologie niterné rozervanosti. Luis Buñuel rozehrává nemilosrdné politické intriky diktátorského uspořádání společnosti, osobní ambice smíchává spolu s krutostí, odhodláním k odporu, bojem o holý život, idealistickým přesvědčením, násilím, zlobou žárlivosti a vášnivou touhou tělesné přitažlivosti. Nevyzývá se k povstání, ale obrací se k humanismu. Chtíč se sadisticky ohání kolem sebe a chamtivě uchvacuje objekty svého zájmu, oboustranné sympatie se stávají určujícím faktorem, přesto je na nejvyšším místě hodnotového žebříčku stavěna zodpovědnost k vlasti a nezlomná víra ve vznešené ideály. Hlavní postavou zásadního niterného rozhodnutí je Ramón Vázquez (unavený Gérard Philipe), mladý ušlechtilý muž ve státních službách správy ostrova Ojeda. Je loajální k vládní moci, přesto má přecitlivělý soucit s těžkým životním údělem trestanců a zachované vznešené ideály. Tápání vnitřní rozervanosti dostává povzbuzení ve vidině možné změny z vnitřku a sladké náklonnosti romantického opojení. Mocenské hry nemají slitování a nebojí se nutných obětí. Hlavní ženskou postavou je Inés Rojas (šarmantní María Félix), vdova po ostrovním guvernérovi a atraktivní žena z elitních kruhů. Nenadálá volnost poznává romantické okouzlení. Nebezpečné nástrahy se rafinovaně svádí a neochvějně věří v osudový vztah. Důležitou postavou je Alejandro Gual (velmi dobrý Jean Servais), nově jmenovaný guvernér ostrova. Bezcitná krutost je jeho účinným a oblíbeným prostředkem, vlastní prosperující budoucnosti se musí jít naproti a všechno je přípustné. Lačnost se natahuje ke své touze a s uspokojením vydírá. K výraznějším postavám patří také Juan Cárdenas (sympatický Domingo Soler), Ramónův učitel na právech a uvězněný humanista. Víra v idealismus se zatřásla, přesto ctí oběti a naděje neumírá. Z dalších rolí: původní guvernér ostrova a vzbouřencem zastřelený žárlivý Inésin manžel Mariano Vargas (Miguel Ángel Ferriz), z reality znechucený a radikálně změněný Ramónův kamarád poručík García (Raúl Dantés), spolehlivý vrchní ostrovní dozorce Indarte (Víctor Junco), Inésina letmá známost plukovník Olivares (Roberto Cañedo), despotický prezident země Carlos Barreiro (Andrés Soler), věrný Gualův sekretář López (Luis Aceves Castañeda), prezidentovi věrný ministr vnitra Sáenz (Augusto Benedico), či profesorova odevzdaně čekající dcera Pilar Cárdenas (Pilar Pellicer). Horečka stoupá v El Pao předává politické svědectví doby a niterný boj v podmanivě sugestivní filmové stopě, stěžejní body dramatu leží ve vzájemných střetech intimních světů. Id, superego, rozervanost, víra, rozpad všeho. Působivá zábava slavného Španěla. (01.01.2010)

Zápletka velmi podobná Hugovu romantickému dramatu Ruy Blas naroubovaná do latinskoamerických kulis. Film prodává hvězda francouzského plátna a tak se i zde dočkáme ikonického chlapeckého zamilovaného úsměvu G. Philipa ležícího s rukama ležérně za hlavou. Vášeň, láska, intriky, politika, čest, čistota, ideály...typický romantismus se vším všudy čiší z každé kapitoly knihy. Ale proč ji musel do filmu převést zrovna Luis Bunuel? Pro jeho příznivce je to moc melodramatické a pro fanynky G. Philipa zase příliš syrové. Alespoň se jedná o docela sympatický pokus osvítit návštevnice filmových iluzí trochou toho přemýšlení o svobodě. (30.04.2009)

Svým ideálům obětoval všechno, až nakonec přišel i o ně… Politické filmy nemám ráda, ale z tohoto mi bylo opravdu smutno. Postavy Gérarda Philipa mě pokaždé zvláštním způsobem dojímají – a to včetně těch ne úplně kladných. Vidět ho vyhublého a vysíleného mě bolelo ještě víc, než celý onen horečnatý příběh o tom, jak je obtížné dělat správná rozhodnutí, když se vše staví proti vám, a že je těžké hledat správné řešení tam, kde žádné řešení neexistuje. A že hrdina je člověk, který to i přesto zkouší. To jsme si zase jednou pěkně zadepresili… (24.10.2012)

Slibně se rozjíždějící politicko-romantické intrikánské drama, natočené a odehrané zručně, i když neambiciózně (vlastně mě Buñuel příjemně zaskočil tím, že umí i „normální“ film, dodnes jsem o tom nebyl tak úplně přesvědčen – kus půvabu jeho slavnějších kousků pro mě spočívá v jisté vnějškové neotesanosti, která by se středním proudem moc nešla dohromady). Ve střední části dokáže docela strhnout, párkrát dějově překvapit i naznačit lákavé možnosti dalšího vývoje, včetně myšlenkového, ale pak jaksi přestane vědět, co se sebou, a tak radši skončí dřív, než stačí říct něco zásadnějšího – krom toho, že politika je sviňa a nejde moc dohromady s ideálama. (11.04.2014)

Úplně jiný Buñuel než ho (ne)znám. Formálně, vypravěčsky, obrazově a herecky poměrně konvenční film, který přesto nezapře bezchybné vedení mistra a jako celek působí přesvědčivě. Brilantně vystavěná studie o zhroucení ideálů, které když jednou klesnou, se stále víc zaplétají do sítí intrik a zla. Politický režim fiktivního ostrova nápadně připomíná Frankovu diktaturu. (28.06.2009)

Těšil jsem se na podvratného Buñuela a největší zábavou mi nakonec bylo to, jak jsem ho celou hodinu a půl (marně) vyhlížel. Motivy známé z pozdějších Buñuelových filmů se totiž objevují v jaksi zárodečné formě. Především jde o absurdní prvek, který spočívá v tom, jak idealista Ramón, ztvárněný Gérardem Phillipem, s nímž jsem měl v jeho posledním filmu co dělat vlastně asi poprvé, stoupá jaksi mimoděk v politické hierarchii ostrova a přes jisté dobré úmysly a přesvědčení o reformovatelnosti systému se více a více kompromituje. V někdy ne úplně jasných motivech a záměrech hlavní postavy Maríe Félix nenápadně účtuje s temnými tajemstvími žen a jejím prostřednictví probleskují, téměř neviditelně ovšem, i režisérovy obvyklé a jinde značně dotaženější fetišistické tendence. Vše, co souvisí ve filmu s těmito tématy, je skvělé. Naneštěstí jsou ředěny poněkud ordinérními dobově-žánrovými prvky, jichž jsou pozdější Buñuelovy snímky prosty. Přesto v mnoha ohledech a na svou dobu jistě pozoruhodný snímek. (20.07.2012)

Zajímavá zápletka, klasická kamera, ale Buñuel má myslím rozhodně zajímavější počiny, jsem u něj zvyklá na tušení "něčeho", na mrazení v zádech, což se tady nekonalo. A hrozně mi vadila představitelka hlavní hrdinky - tak umělou ženskou jsem dlouho neviděla. Díky tuně mejkapu těžko odhadnutelnej věk a zmohla se jen na značně prkennej projev... (24.10.2010)

Tenhle film by náhodou vůbec nebyl špatný, kdyby byl podstatně lépe zahraný i natočený. Stále jsem se nemohl zbavit dojmu, že jak Bunuel, tak i Gérard Philipe točili tenhle film tak nějak z povinnosti, když už měli to levicové až salónně-komunistické nazírání, tak aby jako pro to taky něco udělali. Jakási uvařenost, až nedomrlost je tímhle filmem prostě prorostlá, ale stačí si představit, jak by mohl ten (ve skutečnosti velmi vášnivý) příběh vypadat, kdyby se zahrál i natočil se skutečnou vervou (předpokládající ovšem místy možná i trochu drsnější mluvu a prudší akce) a je možno, dokonce i zábavno dokoukat to do konce. Ba to i doporučit. (26.08.2015)

Zajímavý film, výborně ukazuje špínu politiky a politické intriky, aneb když se do politiky zapletete i jako svatý, těžko odejdete bez pošpinění. 75%, 7.8.2014. (08.08.2014)

Stále aktuální téma, svižně zpracováno a na Gérarda se tak hezky kouká.. Věřila jsem mu všechno, perfektní herec s tragickým osudem. (24.08.2015)

Lekce v závěru filmu nešetří ani hlavní dvojici, ani diváka uvyklého šťastným koncům - škoda jen, že melodramatická cesta k ní je tak vyšlapaná. Mexický Tepoztlán a María Félixová očima Gabriela Figueroy stojí za opakované zhlédnutí. (10.05.2019)