Žid Süss

Strhující drama s vynikajícími hereckými postavami Žida Oppenheimera (Ferdinand Marian) i knížete Karla Alexandra. Postavu Süsse lze zobecnit na všechny prospěchářské darebáky všech národností a postavu vévody na hloupé a poživačné panovníky. Film je sice (v některých momentech) propagandistický, nicméně má obecnou platnost o neschopnosti, hlouposti, mazanosti, zlu a drzosti. (Zajímavost: ve filmu se objeví autentičtí Židé z pražského ghetta). (09.11.2012)

Všem, kteří Žida Süsse nazvali průhlednou/tupou propagandou, bych v rámci filmového masochismu doporučila shlédnout Věčného žida. Zvrácený (bráno doslova) 'dokument' na plošné vymývání mozků velkého německého národa (popř. přidružených podnárodů) zachází do netušených krajností a cílený dopad na soudobého diváka byl vzhledem k návštěvnosti mizivý. Naproti tomu Süss ideologii umě podsouvá a sází na vizáž historické fresky – koneckonců, v Evropě má antisemitská politika i tradice pogromů dlouhou a bohatou historii. Z dnešního pohledu film samozřejmě zaostává, ale rozhodně to není nijak tragické – zásluhou německé filmové elity. Ano, staví na kostýmech a dekoracích, takže působí dost toporně (rozuměj divadelně), ale scény s mučením 'přes okno' a zasněžená poprava žádné ohledy na stáří snímku nepotřebují. Jediná sympatická postava snímku, která se nechová, jakoby jí v žilách kolovala rtuť, a nemáte nutkání jí umlátit tupým předmětem (tzn. kladným hrdinou), je překvapivě Oppenheimer. Jeho hedonistická poživačnost u dvora podle kréda ženy, víno, zpěv mu propůjčuje přitažlivost dnešních záporáků. Jako 'zástupný příklad' žida v rámci nacistické propagandy příliš nesedí – pro posun ve společenském žebříčku se vzdal svého přesvědčení a přizpůsobil se většině. Navíc přestože židům umožnil vstup do Stuttgartu, je pro svou bezpáteřnost komunitou prakticky vyloučen. Manipulační přešlapy ale dokonale vyvažuje stokrát omílané zneužití neposkvrněné křesťanské dívky (a abychom si nebrali do huby jen Německo – viz. například Hilsneriáda) P.S.: Díky Exkvizitorovi za asociaci s 1984, sedí skvěle .-) (28.02.2012)

Kdyby Chaplin namísto Diktátora natočil tohle, měl by veškeré mé uznání: stěží si dokáži představit film, který by nacistické metody zesměšnil důkladněji (ovšem nelze chtít po soudobé propagandě americké, aby disponovala takovým nadhledem). S trochou znalostí historie se Žid Süss mění chvílemi v totálně absurdní podívanou; zejména závěrečná porada soudců je vypointována doslova smrtícím způsobem, až jsem si říkal, jestli anglické titulky nenapsali nějací vtipálci "jen tak". :-) K hodnocení je tohle dílo avšak snad ještě nevděčnější než tématicky spřízněný Věčný Žid, protože přece jen jde o "klasický" film (a svou řemeslnou a hereckou stránkou ne úplně tragický). (14.04.2009)

Hvězdičku si to zaslouží. Za formu - nikoli za obsah. Pokud se odpoutám od jakékoli propagandy, která je bohužel velice zdařilá, vizuálně je to vlastně docela hezké. Bohužel téměř všechno, co se tam nachází ("podle skutečné události", podrazy na vévodu, zboření kovářova domu) na mě působilo tak nesnesitelně odpudivě, že nemůžu hodnotit jinak. (25.10.2012)

Rétorika velkých myslitelů v mnohých případech vedla vždy ke zkáze a zmaru, jak jsme již byli v nesčetných historických fragmentech obeznámeni. Na objednávku tehdejšího režimu byla tato ideologická selanka určitým poselstvím pro budoucí generace. Každopádně intervence v souladu Říšské mašinérie byla dozajista dosažena patřičnými aspekty. Myšleno v kontextu k lidským pohnutkům jako takovým, nehledě k náboženskému vyznání či rasové příslušnosti. (21.07.2022)