Othello

Moc pěkně převedený Shakespeare na filmové plátno. Výsledek zůstává trošku divadelní (zejména, se zdůrazňuje v momentech, kdy se postavy obracejí jako by přes rampu k divákovi), což ale nepochybně bylo myšleno jako úcta k autorovi, který psal divadlo a nikoliv film. Fishburne i Branagh jsou herecky skvělí. K. Branaghovi navíc skládám poklonu za to, že velikou část svých životních možností obětavě vložil do Shakespeara. (28.10.2005)

Laurence Fishburne na své obvykle komerčnější poměry klasickou roli určitě zvládl. Branaghovo "I hate the Moor" je podle mě naprosto ideální, celej ten proslov je pastva pro všechny moje divácké senzory. Když jsem viděl McKellenovu verzi, přišla mi jakoby nesprávná, až takový je Kenneth master. Irene Jacob mě sice totálně míjí svým fenotypem, nicméně oproštěn od tohoto pokřiveného a bytostně neobjektivního pohledu byla jako Desdemona vlastně perfektní volba, protože skutečně tak průzračně čistou a nevinnou ženu jsem ještě neviděl, tím spíše ne v rámci interraciálního svazku:) To spíš její part mi přišel sám o sobě z maličko šovinistických důvodů méně výrazný, než ty dva skutečně hlavní. Zapamatovatelně svou roli pragmatické společnice ústřední tragédky pojala určitě i Anna Patrick, ostatní postavy pak jsou po všech stránkách vedlejší. Celkově jde o kvalitní zpodobnění možná nejfatálnějšího příběhu Williama Shakespeara, což si člověk uvědomí nikoliv během Desdemoniny vraždy, nýbrž v moment, kdy se Othello dopátrá svého omylu a začne se v slzách lísat k bezvládnému tělu zcela "jiné" bytosti, než jakou pro něj byla ve chvíli, kdy ji sprovodil ze světa.80% (18.10.2016)

Nezbývá mi než ztotožnit se s komentářem bogu. Neviděla žádnou jinou filmovou adaptaci Othella, tak nemám, s čím srovnávat, zato se ke mně ale dostala řada Shakespearových her v režii Kennetha Branagha a těm se bohužel Othello při vší snaze rovnat nemůže. Branagh má zvláštní dar přenést Shakespearovo dílo na plátno tak, že ačkoliv po většinu času doslova cituje předlohu a z úcty k autorovi nevynechá jedinou scénu, ani si další nepřipíše, jeho filmům nechybí život. Oliver Parker pojal Shakespeara poněkud volněji, řadu scén vyškrtal a třeba konec (teď mluvím o Branaghově postavě Iaga) zas lehce změnil. Pravda, snažil se nám vše vynahradit tím, že Iago často mluví přes kameru jakoby přímo k divákovi, ale když porovnám Othella s Kennethovým dvojnásobně dlouhým Hamletem, propadám často pocitu nudy. Asi je to zvláštní, ale zkrácení Shakespearova díla ani jeho drobné úpravy rozhodně nepřidaly filmu na dynamice, právě naopak. Snad za to může podle mě i poměrně nešťastné vybrání hlavních rolí, Jacob je jako Desdemona zbytečně unylá a Fishburnovi zas chybí pro roli tak důležitá majestátnost. Branagh mi to ve všech svých scénách vynahrazuje, jenže pokud se u filmu vyžívám jen u postavy hlavního záporáka, napadá mě, že je tu něco špatně. (04.11.2009)

Rozporuplné pocity - 3/4 filmu jsem si říkal, jak je dobře, že se člověk dostane k takovýmhle adaptacím. Bylo to zajímavě udělané, pěkná výprava, IAGO byl dostatečně padoušský a i když víte, jak to dopadne, jste zvědavi, jak to bude provedené. A to je podle mě slabina poslední čtvrtiny. Celé je to dost natahované, na to že tam zemře několik lidí je to takové dokumentární, bez emocí. Dobře je to vidět na postavě Desdemony, která umírá, jako kdyby četla nějakou hodně nudnou knihu. Člověk se sice doví, co chtěl, ale když vyjedou titulky říká si, sakra co to bylo? (21.10.2010)

Divadelné hry na filmovom plátne príliš nemusím, naviac tie pôvodne shakespearovské, ktoré sú "okorenené" o dobovú knižnú reč plnú kvetnatých a dlhých monológov, v tomto prípade aj rozprávania hercov priamo na kameru. Ale tragický príbeh o nenávisti a intrigách je natoľko schopný a herecké výkony, hlavne v podaní famózneho Branagha, ale prekvapujúco aj skvele sekundujúceho Laurenca "Morfea" Fisburna, tak pôsobivé, že dokáže strhnúť a vyvolať aj filmový zážitok. (10.05.2024)