Iveta

Dokument "Mále mě znáš" ve mně probudil zvědavost, jelikoř Iveta mi byla po celý můj život naprosto ukradená. Ten příběh je ale docela silný. Seriál je v první sérii naprostou zoufalostí a dalo by se to odbýt desetiminutovým prologem. Druhá série po smrti Sepéšiho už je zajímavější, Fialová už má co hrát a docela válí. Největší bizár je ten její únos, konečně docela povedeně natočený díl. Takže první série tak 25%, druhá tak 65%. (28.04.2024)

Docela zajímavý životopis, který se soustředil především na začátky Ivety Bartošové, ale osobně mi přišlo, že jsme se dozvěděli víc věcí o Sepéšim než o ní samotné. 🤷🏼‍♀️ Sama jsem si teda nemyslela, že byl Petr Sepéši takovej idiot nebo spíš, že se choval jako takovej idiot. Celou dobu mě nejvíc vytáčelo, jak všem hrozně dlouho trvalo, než se vyjádřili… třeba i samotná Iveta - mně tak strašně drásala nervy, když třicet sekund mlčela a prostě nic neřekla. 🙈 Chvílemi mě příběh dojímal, hlavně ve třetím díle. Ani nevím proč, buď jsem prostě přecitlivělá, nebo to fakt bylo dojemný. Každopádně jsem moc ráda, že tu něco takového vzniklo, o Ivetě Bartošové konečně něco pěknýho a něco, co ukazuje, že stojí za to být rád, že v naší zemi byl někdo takový. 🤍 Všichni herci mě neskutečně překvapili, hlavně ta podoba… ani ne tak představitelky Bartošové, jako představitele Sepéšiho… to byl fakt úlet. Tahle třídílná minisérie mě fakt bavila, sjela jsem ji za jeden den, takže za mě můžu rozhodně doporučit i těm, kteří nikdy Ivetu Bartošovou neposlouchali, ale alespoň ví, že někdy existovala. 🙌🏻 (27.05.2022)

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %. (20.05.2022)

"Co to znamená? Je přece nejsem žádnej jelimánek." Namistrovanej jelimánek Sepéši mě oblafnul. Takovýho kreténa bych v něm nehledal. Moje chyba. Horší bylo to, že jsem ve Fialový Ivetu ani neviděl a rozhodně jsem ji neslyšel. Takže přestože docela obstojně chápu, že herci neumí zpívat tak dobře jako zpěváci, tak předvedený kňourání mi vyrazilo dech. Tady bych spíš ocenil otevírání pusy a pouštění originálů. Abych však jen nehaněl, tak duo Štaidl - Svoboda se dost povedlo a vystoupení únosce Třísky u soudu bylo tak debilní, že jsem v něm bystře zahlídl náznak geniality. (11.04.2024)

´Zrodila se hvězda´ (2018) ryze po česku v třídílné minisérii, která spíše evokuje k množnému číslu. Ano, motto ´zrodily se hvězdy´ je daleko přesnější. Příběh sice nahlíží na počátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové, ale když do děje hodně brzy vstupuje její pěvecký partner Petr Sepeši, už to rázem není jen o ní. Navíc ve druhé a třetí části jakoby bylo právě Petrovi dáno daleko více prostoru. S Ivetou jen kratičká etuda z dětství a potom už v tom jsou oba. Samotný závěr, s o něco starší Ivetou, už je spíše navíc jen jako lákadlo na případné další pokračování. Příběh tedy popisuje Ivetinu kariéru s Petrem Sepešim, což je pochopitelné, ale chtě nechtě, seriál tak prostě není jen o ní. Skutečně se to mělo jmenovat ´Iveta a Petr´ Příběh se veze ve značné jednoduchosti a stále jde ve všem ihned k věci. Nějaké vedlejší motivy navíc by nejen nebyly na škodu, ale hodně by děj povznesli. Ta ohromná přímočarost tomu všemu dost škodí. Dramatičnost pokulhává, zato v emocích se hodně tlačí na pilu, což tomu jako celku také moc nepřidává. Na škodu je také vůle udělat z Patra Sepešiho jen vyloženého sígra, který Ivetu neustále kárá kvůli dokonalosti všeho, zatímco on samotný kazí kde co. Jeho druhá stránka věci, kdy se o Ivetu staral v nejtěžších chvílích, je vynechána. Záměrně, protože se to k jeho charakteru nehodí? To mu spíše ubližuje. A scéna s jeho smrtí, co tomu předcházelo a co se dělo později, vlivem toho jaksi postrádá logiku. Tvůrce lze pochválit za vymanutí se sexuální scény Ivety a Patra. Jasně že tu je, ale jen jako mírný dějový doplněk bez oplzlostí a erotiky, jak je jinak u českých tvůrců zvykem. Minisérie neurazí, ale ani nenadchne. Nostalgická vizuální stránka je dokonalá, emoce tak silné, že může po divácké stránce i zasáhnout, chytlavé písničky mnohé připomenou, ale to je asi tak všechno. Má to až moc přílišnou televiznost. Hodně tomu chybí, ale ke vzpomínce na Ivetu Bartošovou snad postačí. (26.05.2022)