MickeyStuma

Jedná se o fantasy epos s poetickou atmosférou, který se vyznačuje mimo jiné prezentací mongolské kultury, tradic a legend. Příběh má neobvyklé, ale zajímavé pojetí, které je výrazně podpořeno vizuální stránkou jak v kostýmech, tak v kulisách mongolské krajiny. Nezklamou ani válečné scény. Poetické vyprávění tomu sice dodává pomalé tempo, ale ve výsledku z toho vyzařuje kouzlo jedinečnosti. Podmanivý soundtrack z tradiční mongolské hudby je už jen třešničkou na dortu. Není to film pro každého. Z hlediska atmosféry se tedy jedná spíše o film artový, na kterém se viditelně nešetřilo. Škoda jen občasného, bohužel rozpoznatelného, CGI.. 

Další příběh o pomstě, ale tentokrát trochu jiný. Mladých postižených hrdinek na vozíčku není mnoho a tady jedna z nich navíc skrývá tajemství, které je jako obvykle středem zájmu. Film má dobrou kyberpunkovou atmosféru, dramatizaci, akci a jednoduchý plynulý vývoj děje, což je pro dramatický filmový požitek obzvlášť silná stránka. Vničem se netlačí na pilu, takže se vše vyvíjí přirozeným tempem, sice nezvykle pomalejším, ale bez vzniku hluchých míst. Sci-fi příběh je neoriginální, ale s patřičnou vypovídací hodnotou. Je zde vidět tvůrčí neuspěchanost, což je pro takový film jen plus. Příběh tedy vyznívá jako scénáristicky zpracovaná povídka, ale v rámci žánru je solidní a vcelku sympatický. Akce v podobě soubojů tu samozřejmě je, ale není jí tolik, aby byla tradičně silnou stránkou. 

Mistrovská kombinace žánrů s vtipnými dialogy, poutavými postavami a mistrovskou režií. Jedná se o oceňovaný snímek Alfreda Hitchcocka ještě v britské produkci, který mu otevřel dveře do Hollywoodu. Nikdo předtím ještě nedokázal tak účinně vybudovat napětí ve stísněném prostředí vlaku. Vytvořenou atmosféru nenarušují ani viditelné technické triky. Dobře zpracovaný scénář obsahující sice ostré, ale přesto vtipné dialogy, Hitchcock svým svižným tempem a zručnými filmařskými postupy ještě o něco povýšil. Námět filmu tak ovlivnil budoucí dramatickou a thrillerovou kinematografii, neboť dějové téma náhle zmizelé osoby, jejíž existenci ostatní popírají, se v podstatě v různých obměnách používá dodnes. Paranoia, intriky, honičky a ve finále obléhání. Tempo jede stejně jako ten vlak, tudíž se stále něco děje, a tak vývoj všech podivností, záhad, nátlaku a nejrůznějších špinavostí nedovolí odtrhnout od filmu oči. Vše je zkrátka tak dobře zpracované, že si Hitchcock vlastně s diváky prezentací takového extravagantního dobrodružství kouzelně hraje ve vyžadování stálé pozornosti. Díky tomu je tento film jedním z mála, který odolal zubu času a který dokáže zaujmout i v dnešní době. Prostě Hitchcock..

V subžánru carploitation se očekává, že klíčovým prvkem budou automobilové honičky, s nimi spojené ničení aut, zejména policejních, a kaskadérské scény s auty. A taková očekávání i tento film splňuje. A to vše samozřejmě na úkor jakéhokoli smysluplného děje. Ten samozřejmě slouží jen k vytvoření záminek k rozpoutání honiček. Takže tu máme klasické krádeže aut, drogovou mafii a nějaký motiv pomsty. Že je scénář dost špatný, nemůže nepřekvapit. Zkrátka je to jen další film, který těží ze slávy klasického kaskadérského snímku H. B. Halickiho „Gone in 60 Seconds“(1974). Jako zábavný film své přednosti má, k čemuž přispívají zejména zpočátku povedené scény s řidičkou autoškoly čelící střetu s protijedoucími policejními vozy. Ať tak či onak. Sedmdesátková béčková nízkorozpočtová kinematografie s vůní asfaltu, spálených pneumatik a všudypřítomného prachu, která se rozhodně nebere vážně a prostě se jen u toho baví. Nic jiného to stejně nepřináší. 

Unesli mu dceru a to neměli dělat. Jako obvykle nás tedy klasická dějová šablona seznámí s charakterem hlavního hrdiny a pak už se jde na věc. Tentokrát je to však přece jen trochu odlišné. Hned na začátku se nám také představí postava záporná, která si rozjede svou dějovou linii pomsty. A právě obě linie se prolnou až do akčního vyvrcholení. Akční scény jsou přesně takové, jaké se od asijského akčního filmu očekávají. Rychlé, drsné, s úžasnými kaskadérskými kousky a jako bonus jsou některé dlouhé scény dokonce na jeden záběr. Takže co se týče přestřelek a bojové choreografie, fanoušek akčních filmů si zde plně přijde na své. Andy On v kladné roli a především Xing Yang v roli záporné podávají solidní výkony. Tvůrci dokonce přihodili i komickou odlehčující postavu v podobě policejního detektiva, který sice možná šaškuje až příliš, ale nakonec, proč drsnou akční atmosféru alespoň tímto neodlehčit? Pro množství akce je jednoduchost děje pochopitelná. Co se týče hlavní kladné postavy, snad každého diváka napadne motiv komiksového superhrdiny Daredevila. Tady jeho charakter, tvůrci jen přepracovali do postavy bývalého kapitána zásahové jednotky. Nic víc, nic míň. Někteří diváci to sice mohou považovat za největší slabinu filmu, ale pokud to funguje, proč se tím zabývat? Celý tok děje je díky akci dechberoucí a atmosféricky  působivý. A o to jde především.

Nikdo u nás nezná historickou událost Nathu la a Cho la z roku 1967, takže tento film o jistém konfliktu mezi Indií a Čínou není pro mnohé zajímavý. A přesto má o situaci více informací, než je obvyklé. Alespoň podle historiků. Scény jsou prý zkrátka velmi věrné skutečným událostem. Bohužel však chybí pořádné prvotní poučení o tom, co tomu vlastně předcházelo. Poněkud kontraproduktivní je však pro film typické bollywoodské zpracování. Scenárista a režisér J. P. Dutta se jej sice snažil pojmout v hollywoodském stylu, ale přílišné natahování teprve vede k diváckému nezájmu. Množství poetických scén, které odpovídají indické kultuře a zvyklostem, je tentokrát spíše na škodu. Ani taneček není vynechán. Mnohé dialogy jakoby se navíc vytrácely. Herci ve svých rolích velmi často pronášejí spíše dlouhé slogany, než aby vedli vážné dialogy. Dějově tedy sledujeme vývoj konfliktu, který se nám dle prezentace zdá být pouhou vzájemnou strkanicí se vzájemnými provokacemi. K tomu se navíc v retrospektivách dozvídáme osobní životní cesty některých postav před vstupem do armády. A ty jsou vybrány záměrně, což se ukáže až v závěru filmu. Nejde ani tak o válečné drama, jako spíše o zdlouhavou rekonstrukci dané události. Dechberoucích válečných scén se tedy nelze dočkat. Malých už ano. Evidentně na to moc velký rozpočet nebyl. Vzniklá nevýraznost filmu tak brzdí jakýkoli potenciál námětu. Chtělo by to zkrátit a pro jistotu rovnou dvěma střihačskými nůžkami. P.S. Stručné vyprávění o tomto konfliktu: https://youtu.be/deAXz1mqe3w?si=7SWJhHLjaQIgoycS

Souboj čínských a amerických odstřelovačů v korejském konfliktu 50. let 20. století, kdy jde jako obvykle o všechno. Tvůrci filmu použili pro svůj příběh jméno jednoho z nejlepších čínských odstřelovačů v tomto konfliktu, Čang Taofanga, ale jinak je celý děj smyšlený. Na začátku je uveden motiv a následně už jen sledujeme boj, kdo z koho. Samozřejmě se jedná o vlastenecký film, což tradičně prozápadní a západní diváci vlivem čínské strany nemohou překousnout. Ne, když je tu nepřítel USA. Atmosféra v dramatizaci a podané emoce jsou výmluvné, neboť se netlačí na pilu a naopak se všemu dává volný průběh. Nicméně ani zde se to nevyhnulo obvyklým klišé v charakterech a soukromí některých postav. Naštěstí toho není tolik, aby to narušovalo plynulost boje. Hodina a půl stopáže stačí. Nic není násilně zkracováno nebo naopak natahováno. Bojové scény působí sevřeněji a přízemněji, což jim dodává patřičné kouzlo. Výprava je výborná, co se týče lokace, vizuální efekty jsou stejně dobré a herecké výkony jsou zcela standardní. Není to film, který by se měl brát vážně. Přináší jen jednoduchou popcornovou zábavu ve volném válečném dobrodružství z pohledu čínské strany. Nic víc, nic míň. 

První čtyřdílná televizní minisérie z dané seriálové trilogie pojednává o odstřelovačích v oblasti Velké vlastenecké války a vlastenectví, čímž svým způsobem konkuruje například americkému celovečernímu filmu Nepřítel před branami (2001). Příběh je však vzhledem k celkové stopáži poněkud rozvleklejší, kde samozřejmě nechybí ani romance. Co se týče vývoje děje, scénář není nejhorší. V některých ohledech to určitou dynamiku a napětí má. Tvůrci se také plně vyhnuli zohlednění dobového stranického marasmu, což je také přívětivé, byť z historického hlediska nelogické. A jsme u jádra věci. Že se v příběhu objevují některé historické nesrovnalosti, které podkopávají celkovou dějovou věrohodnost, není žádným překvapením. Děje se tak v každé světové kinematografii. Hlavní chybou především je, že jsou některé scény zbytečně natahované, naivní a nelogické. Atmosféra tak působí poněkud nepřirozeně, zejména ve vykreslení německých vojáků. Co se týče sovětského velícího důstojníka, jehož nerozvážný rozkaz způsobil zbytečnou smrt mnoha mladých sovětských vojáků, může a nemusí být sporné. Povaha jeho nabubřelosti je však z historického hlediska plně působivá. Scénář má vycházet ze skutečného příběhu o tajném vývoji taktických raket „Fau-2“. Ta má samo o sobě velmi zajímavou historii. Tento seriál tedy působí spíše jako dobrodružný příběh z období druhé světové války, v němž šla skutečná krutost války a německý fanatismus poněkud stranou. Možná za to může i na televizní projekt typicky nízký rozpočet, který tvůrcům neumožnil vytěžit z námětu více. Minisérie tak působí spíše odpočinkově ve své nenáročnosti, která zaujmout dokáže, ale nedoporučuje se přemýšlet nad logikou věci.. 

Philippe Noiret v roli Alexandra, farmáře žijícího pod nadvládou své autoritářské ženy, který po její tragické smrti nalezne nečekanou svobodu, kterou si začne naplno užívat s vervou sobě vlastní. Ústřední téma námětu se tak točí kolem práva na svobodný život, které kontrastuje s důrazem společnosti na tvrdou práci. Volnost a nicnedělání pochopitelně v malém francouzském městečku vyvolá společenské otřesy, kde je Alexandrova nově nabytá svoboda považována za naprosto skandální. Děj tak zkoumá i dynamiku vztahů. Ačkoli se to v průběhu děje nemusí zdát, zejména mezi muži a ženami. To se mimochodem nejvíce projeví v samotném závěru příběhu. S příměsí nějaké té poetiky se jedná o poměrně srdečnou komedii s momenty, jak se říká, nekontrolovatelného veselí a ryze francouzského humoru, který po divácké stránce také zanechá trvalý dojem. Takže lehký humor, okouzlující příběh a výkon Philippa Noireta. Ačkoli se jedná pouze o jemnou kritiku společenských norem týkajících se práce, někomu může celý koncept připadat také jako typicky mužská oslava jednoduššího života, nebo jinak řečeno, jako filmová chvála mužské lenosti. A nakonec, proč ne? Dle úvodních scén má přece každý jen jedny nervy. Za zmínku stojí i to, že poprvé se ve filmu výrazněji objevil začínající Pierre Richard, který svými ještě lehčími výstupy již naznačil, kam se bude jeho herecká kariéra následně ubírat.t. 

Skupina záchranářů letí na záchrannou misi. Mnoho diváků by dle takovéto úvodní scény jistě očekávalo dobrodružnou a napínavou akci. Avšak chyba lávky. Místo toho je čeká nudná povídková romance v retrospektivní formě. A to je největší slabina filmu. Místo záchranné operace jsou tak předkládána osobní dramata a jakési romantické podzápletky, které dohromady vytvářejí jen zcela nekonzistentní zážitek. Vše je napsáno tak jednoduše, že se vše neúnosně natahuje, což jen vytváří dějovou nudu a diváckou nelibost. Každá povídka se odehrává v jiném období, ale co je kdy před čím a po čem, není vůbec jasné. Ale jo, nějaké akční scény tu jsou, ale jen jako krátký doplněk z nutnosti, aby se připomnělo, o kom to vlastně celé je. Na druhou stranu je působivé idealizování mužských emocí a citů u drsných chlapů odhodlaných obětovat svůj život pro život druhého, ale v takovéto bohapusté nudě se to prostě míjí účinkem. Takže zklamání, a kdo do poloviny filmu neusnul, vyhrál.