MickeyStuma

Film, ačkoliv je nízkorozpočtový a scénáristicky skromnější, by se mohl pro svou atmosféru líbit fanouškům filmu Sydneyho Pollacka „Jeremiah Johnson ´ (1972), který natočili bratři Smithové, údajně v rámci studenské tvorby, což tedy klobouk dolů. Nicméně film se nakonec vydal komerční cestou a získal dvě ocenění. Jak už to však u nízkorozpočtových filmů bývá, děj se i tentokrát vyvíjí pomalu a je především konverzační. Na několika málo akčních sekvencích si ale bratři dali záležet. To se týká i výpravy a koncepčních kulis, které z filmu dělají něco víc, než čím je. Chybí tomu zkrátka správná dynamika, napětí a ucelenější dějový vývoj. Ale každý nějak začínal, a tak zejména z tohoto důvodu je třeba se na tento jejich filmový výsledek dívat okem shovívavým..

Kterak se anglický básník, prozaik, povídkář a novinář Rudyard Kipling, narozený v indické Bombaji, dozvěděl o velkém panovnickém podvodu. Fenomenální film představující svižné dobrodružství z exotického a nebezpečného světa Kafiristánu pod režijním vedením Johna Hustona, kterému se tímto podařilo něco, co málokomu jinému. Natočil dobrodružný film disponující ohromující epický rozsah s vizuálním citem a schopností vyvážit dobrodružství, drama a humor. A právě díky tomu vytvořil pro diváky neméně ohromnou poutavost. Spojení Seana Conneryho a Michaela Cainea bylo šťastnou volbou. Společně podávají výjimečné výkony, přičemž jejich chemie je, jak se pro zjednodušení říká, vrcholem všeho možného i nemožného. Díky tomu film dokáže v každé scéně zanechat hluboký filmový dojem, kdy lze z onoho prostředí pocítit i tamní horký vzduch a krystalky písku mezi zuby.

Z této premisy by mohl byl vcelku slušný thriller. Dan Coplan, který tento film sám natočil, neboť stojí za scénářem, režií, kamerou i hlavní rolí, ale pojal svůj nápad ve stylu melodramatického neo-noiru, kde se v debatách čas od času objevují i různé filozofické úvahy a myšlenky, což znamená, že i celé pojetí tohoto filmu má tendenci velmi často odbočovat k umění. Dějově se však rozvíjí značně pomalu, neboť se po celou dobu jedná spíše o pomalé konverzační scény. Z toho vyplývá, že herci zde nemají v žádné scéně absolutně co hrát. Herci tak působí příliš strnule a bez špetky kreativity. Jedná se o film pro náročné diváky, kteří berou v potaz spíše obsah než herecké výkony.

Jedná se o jediný režisérský počin Marlona Branda v jeho kariéře, a to pravděpodobně proto, že komerčního úspěchu zrovna nedosáhl. Od té doby si však získal silný kultovní status. Často bývá vyzdvihován pro svou atmosférickou vizuální stránku, komplexní charaktery a Brandoův silný herecký výkon. Děj příběhu nezvykle proniká do psychologických hlubin postav, zejména Brandova antihrdiny Ria, čímž se stal pro charakterní uchopení kapánek složitější. Brando však neponechal nic náhodě a pojal téma pro western zcela typické. Pro tento žánr je však poněkud nezvyklé vlažné tempo, které v takové podpoře dodává romantickou atmosféru zejména milostným scénám a paradoxně za respektu lehkého nádechu dramatu. Čeho je však na western příliš, toho je bohužel moc. Na svou dlouhou stopáž není film příliš akční, a když už se tu alespoň vystřelí, je to příliš krátké. Westernová dějová šablona ale nic nevynechává, takže vývoj zápletky je zcela předvídatelný, což kazí moment překvapení, když se tedy konečně začne něco dít s rozvleklým dějem. Tohle prostě není pro drsňáky, což je v pořádku, co se týče divaček, ale pro ně je to zase příliš dlouhé svou délkou - ať tak či onak. Vedle filmu Williama Wylera „Velká země“(1958) s Gregory Peckem se však neztrácí. Spíše naopak.

Dokumentaristu Václava Sklenáře evidentně zaujala raná filmová tvorba Miloše Formana, a tak po jediném hraném filmu s profesionálními herci se rozhodl natočit takový film vlastní. Přestože si zvolil nepříliš jednoduchý námět, nedá se říci, že by za Milošem Formanem zaostával. Naopak. Dokázal, že i on umí pracovat s neherci. Navíc příběh doplnil anketou mezi mladými lidmi o jejich znalostech týkající se Protektorátu Čechy a Morava, a to v podobě prologu a epilogu. Snad jestli mladí diváci dokážou pojmout situace mladých chlapců v příběhu. Tázaní však přímo ukazovaní nejsou. Pouze zvukově nějaký hlas klade otázky, na které slyšíme odpovědi. To celé je podloženo jen fotografiemi mládeže. Mezi neherci se objevuje, zprvu možná překvapivě, i Ladislav Jakim, který se objevil už ve Formanově filmu „Černý Petr“ (1963). Sklenářovi se podařilo obsadit i Jiřího Stivína, s nímž měl zase Forman naopak smůlu. Ve filmu se objevují i někteří herci, kteří se nehercům přizpůsobili, takže nijak nevyčnívají. Jako třeba Miloš Nedbal, který je vidět nejčastěji. Film má tedy stejnou atmosféru jako první dva Formanovy filmy, čímž se absencí dramatizace a napětí naprosto liší od jinak typických okupačních filmů. Vzhledem k tématu je výrazná civilnost příznačná, a tak tedy nelze mít pochybnosti o tvůrčí schopnosti Václava Sklenáře, i když se inspiroval Formanovým stylem.

Ačkoli film působí příliš konverzačním dojmem, neboť rozhovory dvou postav jsou nezvykle dlouhé, překvapivě je děj vyváženou směsicí mysteriózního a thrillerového příběhu s napínavými zvraty a prvky neo-noiru, občasné akce a tajemna. Bohužel toto nadšení kazí herecké výkony, pokud se tak dají vůbec nazvat. Ono při těch konverzacích ani vlastně není co hrát. Jen se stojí na místě a odříkávají se repliky. To je ostatně pro nízkorozpočtový filmový projekt typické. Akční úvod možná naláká, ale pomalé následující dění s neustálými plochými scénami je z diváckého hlediska spíše zklamáním. Dějová zápletka, byť v konverzacích, jinak není vyloženě nezajímavá, jen si to svého diváka musí nějak najít.

Jedná se o naprosto nezajímavou televizní etudu o tom, jak se na žádost umírajícího obchodního magnáta sejdou na dva dny pod jednou střechou členové rodiny, kde dochází k nejrůznějším konfliktům a pomluvám, což je scenáristicky napsáno tak, že jako celek vše postrádá jakoukoli logiku. Nejprve se osočují z rodinných nekalostí, aby si pak zahráli hry jako za studentských let a bavili se jakoby nic. A čekají, až starý pán zemře. LGBT… a BLM Lebensborn samozřejmě nepřekvapujíc vynecháno není, takže tu máme starší bílou ženu, která má dospělou černošskou dceru, jež navíc obviňuje svého strýce z homofobie, protože se neukázal na její lesbické svatbě. No bodejť. U nás se takovým filmovým počinům říkalo televizní inscenace. Takže to není nic jiného než obyčejná televizní inscenace, která nemá žádnou vypovídací hodnotu.

Filmových příběhů o romanci v temném období druhé světové války v různých prostředích a situacích je dnes tolik, že tato klasická filmová adaptace stejnojmenné literární předlohy Jana Otčenáška začíná být do značné míry opomíjena. A přitom je tento film pod vynikající režií Jiřího Weisse nepřekonatelný pro mimořádně sugestivní realistické vykreslení dusné atmosféry Prahy v době heydrichiády. Pro scénář byly některé pasáže z knihy možná odlehčeny a zjednodušeny, ale děj zůstává působivě silný, dojemný a bohužel stále varovný. Námět vyzdvihuje tragický osud mileneckého páru a poukazuje zejména na význam lidskosti i v těch nejtemnějších dobách. Všichni herci podali ve svých rolích úctyhodné výkony, takže vcítit se jako divák do jednotlivých postav a soucítit s dobou a obavami není nejmenší problém. Je otázkou, zda by měl být film považován za mistrovské dílo československé kinematografie, ale rozhodně patří do zlatého fondu československé kinematografie.

Film bývá označován za jeden z nejkultovnějších nízkorozpočtových, nezávisle produkovaných hororů vůbec. A svým způsobem na tom něco je. Mistrovské filmové dílo George A. Romera dodnes ovlivňuje hororový zábavní průmysl. Zkrátka se stal milníkem hororového žánru, i když zatím ne jako zombie film. V tomto příběhu se jim říká „ghúlové“. Každopádně film způsobil po svém uvedení šok. Právem? Do té doby v kinech nic podobného nebylo. Mnozí kritici snímek okamžitě zavrhli a v některých zemích byl dokonce přímo zakázán pro přílišnou krvavost. A to byl film černobílý. Takže si na svou dobu musel počkat. A dočkal se. Dokonce byl i obarven. Příběh je jednoduchý a dějová šablona vlastně čerpá z filmu Alfreda Hitchcocka „Ptáci“ (1963). Kromě toho je prý námět inspirován filmem „Karneval duší“ (1962). Ať tak či onak, film se stal kultem, který by si fanoušci hororu neměli nechat ujít.

Je to docela osvěžující zábavný příběh o převýchově lidí různých profesí a různých charakterů na ostrově. Hříšníci v ráji, jak zní v překladu název filmu, plně vystihuje jeho téma. Technická stránka filmu je typická pro svou dobu. Co se týče dialogů, nic nemůže pobavit víc než osazenstvo z vyšší společnosti, které je náhle nuceno žít téměř jako domorodci, aniž by změnilo své vznešené chování. Hodinový film je konverzační, takže se v něm kromě zjednodušené jakési dramatické havárie hydroplánu nic dobrodružného neděje. Jako katastrofický film by se dal zpočátku považovat, ale jakmile se zvrhne v jakousi moralitu, jako bychom se najednou ocitli při sledování úplně jiného filmu. Ať je to, jak chce, takový námět by si z hlediska dnešní doby určitě zasloužil nové zpracování. Možná by to bylo i o něco zajímavější. A snad i dobrodružnější.