Iveta

Je to hrozně natahované nato, co vše se tam děje. Je to jako bych celé tři hodiny sledoval dvě minuty Štěpánka když vykládá básničku Jeskyňce v modrém světle. Jenže tam je to dobrě sestřihané do pár minut. Ale tu to člověk má téměř celé tři hodiny a v růžové. Příběh se jmenuje Iveta. Ale stejně tak by se mohl jmenovat Petr. Protože spíš je to o startu a konci života Petra Sepešiho. Z kterého mimochodem udřlali pěkně namachrovaného a arogantního troubu. Zato Iveta byla čistá jak Johanka z Arcu. Aspoň ji udělali naivní. Je otázkou, co z toho je záměr - čti očištění - a co skutečnost. Každý vidí své milé v tom nejlepším světle a tak prezentuje i svou výpověď. Myslim teď rodiče, sestru a všechny, kteří dali svolení a výpovědi pro tuto minisérii. Kdo byl přesvědčivý a uvěřitelný to byl Hanuš a Mihulová jako rodiče. Překvapil i Brzobohatý jež jeho přirozená arogance či sebejistota se spojení s maskou krásně dokreslila Štajdla. Každý díl byl vesměs spojen s jednou písničkou. A jak jsem psal hrozně uzahaným dějem. Ale to je spíš otázka režie a střihu. Třetí díl byl dynamičtější - už pro tu milenku, hádku, otázka úspěchu a kdo byl ten první s té dvojice či smrt Sepešiho. Konec opět sklouzl opět do té lyrické formy. Jen mě celé tři díly vrtalo hlavou ty odbočky k tomu vojákovi. Až díky titulkům a zpětné analýze mi došlo. Tedy pokud víte něco z Ivetina života. Suma sumárum Iveta je na jedno podívání a stejně jako skutečná Iveta, prostě seriál zazářil a zhasnul. (21.05.2022)

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %. (20.05.2022)

Minisérie o počátcích kariéry Ivety Bartošové mne překvapila dvakrát: jednak, že je to hodně laciná záležitost za málo peněz a pro mne i jako nenáročného diváka, který by se spokojil s hloupou hezky udělanou retro pohádkou je to hodně slabé - blbě nasvícené, nezáživné, nereflektující dobu, unylé s vizuálem osmdesátkového módního časopisu Burda. Na druhou stranu hodně překvapivě asi i u mne fungoval ten marketingovej tahák jména Bartošové, ikdyž ta osoba byla úplně mimo moje zorné pole. Kdyby to byl o něznámé fiktivní zpěvačce, tak to ani nedokoukám. Pozitiva vidím hlavně v několika scénách, povedl se Brzobohatý jako Štaidl, největší oblíbenec byl dobový producent Chmela, a i ústřední dvojice sedla, ale ono je těžké fandit někomu tak děsně hloupému, naivnímu, koulícíma očima, pasivně posouvanému v ději jako byla Iveta v podání Fialové. Můj největší respekt má nakonec povedený trailer a fakt, že se to nemělo jmenovat Iveta ale Totální trotl Sepéši, o kterém to bylo asi pětkrát víc. (22.05.2022)

Minisérie, která dala nový význam sousloví divácky nesnesitelná natahovanost. Přesto má svoje highlighty, u nichž jsem se smál nahlas: ve druhém dílu, kdy se Sepeši s Krejzou (I. Chmela) marně pokoušejí najít "sdělení" v nablblých Knoflících lásky, zpěvák zuří nad výrazem "jelimánci" a při natáčení v televizním studiu málem povalí lucernu, za což si posléze strašlivě vynadá, ve třetím dílu pijácké sólo pana Bartoše (M. Hanuš, kvůli kterému jsem se na to celé vlastně díval) a z Amadea obšlehnutá scéna, v níž při pauze během nahrávací frekvence světák Štaidl vyškolí nedospělého jelimánka Sepešiho. Co jsem ovšem nepobral, tak ty vsuvky s mladým vojákem. (26.05.2022)

No ty vole, to jste té Ivetě zase moc nezlepšili curriculum vitæ. Tohle je spíš takový začátečnický životopisný europass. Že Iveta nebyla nějaká Madonna o které by se seriál točil rozšafněji je zřejmé. Ale taková depresivní, unylá, rozpačitá zbytečnost jakou je tento seriál se jen tak nevidí. Z Ivety je tu škaredá postarší paní, co zpívá jak vyhozená holka z konkurzu Česko hledá SuperStar‎. Povrchně, bez atmosféry, emocí se přemisťuje mezi bytem rodičů a podnájmem, sem tam "zazpívá" a nebo se snaží o přízeň mužů. Sepeši je naopak vykreslen pro většinu diváků šokantně až příliš despoticky a nesympaticky. Plusem je, že jeho představitel se mu vzhledově podobá. Ostatní herci hrají na úrovni levného seriálu, tedy někde pod 50% svých obvyklých výkonů. Na seriál jsem ze zvědavosti nakoukl jak se TV nova vypořádá z vizuálně i hlasově nejkrásnější zpěvačkou ČSSR, do které jsme byli jako mládenci zamilovaní. Po první sérii sestávající se z ubohých tří epizod jsem měl dostatek indicií, že jsem se nedozvěděl nic nového, že komerční seriálová tvorba může být komorní (rozuměj: uspávací), že si nechci kazit svoji platonickou lásku, obdiv k andělské tváři Ivety i jejím životním etapám a že někdo točí projekt o fenoménu, co zná akorát z Wikipedie. Tak můžete to napravit třeba dalším seriálem s názvem Darinka. P.S. Proč tu Ivetu nehrála Patricie Pagáčová - umí zpívat o něco líp (popř. playback) a je to typ Bartošové. (15.04.2024)