Běloruské nádraží

Za války sloužili v jednom pluku a naposledy se viděli v roce 1946, pak se jejich cesty rozešly. Po 24 letech se setkají na pohřbu bývalého velitele už jako ředitel závodu, hlavní účetní, redaktor a opravář. Úraz pomocníka opraváře přeruší poklidné konvenční posezení a bývali frontoví přátelé se vydají na procházku po Moskvě. Ocitají se v různých situacích, během kterých se projevuje jejich charakter a ukazuje se kontrast mezi staršími a mladšími generacemi. U bývalé frontové zdravotnice pak vzpomínají na Běloruské nádraží, kam se po válce vraceli. (Aelita)