Rosetta

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)

Naturalisticky natočené drama z prostředí lidí na okraji společnosti. Téměř dokumentární styl (hlavní hrdinka má neustále v patách ruční kameru) se soustřeďuje na obyčejné detaily a každodenní namáhavou rutinu. Pro vykonstruovanost tu není místo. Pokud patříte k příznivcům sociálně-kritického filmu, dovoluji si doporučit další dva snímky: "Můj bratr Tom" a "Ahoj Terezko" - jedná se o obdobně realistické sondy se shodným tématem (dospívání v těžkých podmínkách). 8/10 (22.06.2010)

Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby. (29.07.2018)

Jednoznacne najdepresivnejsi film, ktory som doposial videl. Velmi naturalisticke a realne spracovanie kruteho zivota mladeho dievcata. Ziadne citove vydieranie, ziadne klisoidne scenky, happyendy, herecke hviezdy a hviezdicky a pod. Len cista a poriadna davka zivota. Problemy, ktore nikto nechce zazit a prezit. Vynikajuce belgicke kino zaradujuce sa do mojho top rebricka. (22.11.2008)

Zoufalá snaha vzepřít se životním podmínkám učiní z "mladé rozhněvané" hrdinky učiněnou bestii, jejíž konání je však až mrazivě pochopitelné a její konečná oddysea s plynovou bombou doslova drásá duši a nám nezbývá, než lapat po odpuštění. Dardennové vytváří z jednoduché sociální zápletky velmi komplexní a emociálně nabytý příběh, jenž přesahuje pouhé zachycení syrové a bezútěšné reality. Zatím k tomu ještě potřebují značně expresivní pomůcky jako roztřesenou kameru, neučesaný střih vpadající přímo do neustávající akce. Ale právě ono neustálé dýchaní hrdince za krk a její neúnavné pohyby v boji za důstojnost činí snímek nesmírně podmanivým a vtahujícím. Přesto Dardennové dosahují mistrovství až když svůj realismus nedávají tak okatě najevo a nechávají ho působit nenápadně, ale o to přirozeněji a bezprostředněji (Kluk na kole). (03.05.2012)