Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sedmnáctiletá Belgičanka Rosetta žije se svou matkou v karavanu v opuštěném kempu na kraji města. Matka je alkoholička, která hledá jen kterak uniknout před realitou a o budoucnost se nestará. Rosetta se tedy protlouká životem sama a přebírá v podstatě veškerou zodpovědnost za společné živobytí. Snaží se hledat si práci, ale to se jí nedaří. Navíc ve svém zoufalství od sebe odhání člověka, který se jí snaží pomáhat… Drama bratří Dardennů bylo v roce 1999 na festivalu v Cannes oceněno Zlatou palmou. (ČSFD)

(více)

Recenze (52)

Aidan 

všechny recenze uživatele

Typicky dardennovsky: mnoho pomalého splínu ze světa těch, kdo jsou chudí uprostřed bohatého světa - a pak milost v poslední vteřině. Jedna závěrečná sekunda postavila celý film do nového světla. Jde tady mnohem spíš o zápas o duši než o kritiku sociálního vyčlenění. Nejedná se tu o boj bohatých a chudých, ale o bitvu v srdci mezi sebeprosazením a sebezřeknutím, mezi zoufalstvím a láskou. ()

Hafran 

všechny recenze uživatele

95 minut filmařsky vynikající nudy. Perfektní kamera a nášlap příběhu postupem času omrzí a člověk by chtěl po výborném začátku nalézt aspon nějaké zakončení, nebo alespon ospravedlnění. To ale nepřichází. Rosetta (hlavní hrdinka) je tedy depresivní, zlá a iracionální aniž víme proč, jelikož přes dobré tvoření atmosféry se nejedná o žádné existenciální bahno a slušivý karavan ve kterém hlavní hrdinka bydlí by byl solidní útočistě pro nejednoho z nás. Nulový příběh a nevysvětlení motivů jde pochopit jako potýkání s existencí a společenskou otázku ale na to Rosettě chybí zase jiné kvality, důvody a stísněná atmosféra - navíc po skončení filmu nevíří v hlavě nějaké morální či filosofické otázky, ale spíše otázky na chyby v logice a proč nebyly vysvětleny. Ale stejně žádný div že tenhle Neo-neorealismus dostal Zlatou Palmu, jelikož sociální otázky jsou poslední dobou v kurzu. Ale Rosellini a de Sica by pořád mohli chlapcům Dardennových leccos říci o tom jak se dělá film. 2* za příběh a 4* za neotřelý přístup s kamerou. ()

Reklama

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Fuj, já na ty evropský arty snad nebudu radši koukat vůbec. Deprese, deprese, beznaděj, deprese, v Evropě jsou cáklí filmaři prostě, nebýt Hollywoodu, tak tu už všichni spácháme sebevraždu. Sedmý kontinent od Hanekeho se ještě dal rozdýchat,ale tohle fakt ne, absolutní psychické peklo, které udolá i ty největší optimisty. A je to natočeno tak hyperrealisticky, že si nedokážete říct "je to jen film." Máme svý vlastní problémy a pak se ještě dobrovolně díváme na takovéhle filmy... budete trpět, to zaručuju. Film, který už nikdy v životě nechci vidět znova. A jdu na meruňkovici od Rentona... ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Příběhově mi to trochu připomnělo novější Dva dny, jedna noc, které mi však přišly zajímavější. Dardenni jsou úsporní a většina jejich filmů se vejde do 90 minut, ale pocitově jsou tak o půl hodiny delší. Rosetta je klasickým příkladem filmu, kdy sledujeme lidi někde na okraji společnosti a jejich protloukání těžkým životem s nulovou vidinou happy endu. ()

nmafan 

všechny recenze uživatele

Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Snímek získal Zlatou palmu 1999 za Nejlepší film a Emilie Dequenne si z Cannes 1999 odnesla cenu "Nejlepší herečka" za roli Rosetty. (Terva)
  • Film inspiroval belgickou vládu, která posléze zavedla zákon, že zaměstnavatel musí dát zaměstnaci mladšímu osmnácti let mzdu alespoň ve výši minimálního příjmu (Terva)

Reklama

Reklama