Kdo z koho

Who the fuck does she think she is? Ani ne tak film jako spíš Rorschachův test diváckých postojů k ženské ambici. Každý, kdo za záporáka neoznačuje tu slizkou upocenou nulu procházející krizí středního věku, mi je tudíž krajně podezřelý. Kurvafix, já se snad k tomu feminismu na pozdní mládí fakt propracuju. (01.04.2018)

"Zúčastnila jse se všech schůzí a hlásila se do všech výborů. Abych jim mohla předsedat." Ambiciózní Tracy jsem nesnášel od prvního okamžiku. Podvádějícího pana učitele McAllistera od druhýho okamžiku. Tupýho fotbalisty Paula a jeho sestry Tammy mi bylo líto. A nikdo jinej tam není. Takže tu máme sestavu zoufalců a satiru, která určitě do něčeho tak nekompromisně bušila, že to rozbila a já jsem to nenašel. Chyba je samozřejmě na mý straně, protože jsem zase tak moc nehledal. Nudný filmy a šéf v práci mě prostě k aktivitě nedonutí. (31.03.2022)

Ťažko povedať, prečo sa Payne výrazne presadil až s O Schmidtovi, respektíve Bokovkou, Election sú totiž premyslený kvázi feel good film, ktorý nakoniec tak feel good nie je, aj keď vizuálne a herecky tak pôsobí. Otázky morálky a etiky sú zobrazované síce v ironickom a satirickom móde, ale úprimne a bez príkras. Payne sa navyše umne pohráva s formou a predstavuje nám v podstate hneď štyri hlavné postavy, i keď tou skutočne hlavnou je Broderickov učiteľ. Otázkou zostáva, kto je tu nakoniec víťaz a kto porazený. Ak sa toto deje pri voľbách na strednej škole, ako to asi vyzerá pri primárkach a voľbách prezidentských, že. (05.09.2021)

Čekal bych od téhle komedie všechno jenom ne že se budu dost nudit. Téma voleb kdesi na střední škole je mně naprosto vzdálené a to asi rozhodlo protože herci nebyli špatní, ale vydržet nesmyslné žvásty o ničem od Reese Witherspoon to chce pořádnou dávku trpělivosti. Ostatně tak je to i s celým filmem. (20.02.2009)

Film, jehož alternativní název by mohl znít „Uklízečova pomsta“. Jedna z nejlepších novodobých amerických komedií a zároveň jedna z nejdůvtipnějších společenských (+ politických) satir od dob Prestona Sturgese. Též skvělá připomínka časů, kdy si Payne a Taylor nebrali servítky, nešetřili jízlivostí a svým hrdinům nic neodpouštěli (a nesnažili se nás přesvědčovat, že došli k nějakému prozření a stali se lepšími lidmi). Řeči o demokracii, morálce a etice jsou sice pěkné, ale veškerou svou sílu ztrácejí, když dojde na osobní zášť. Pak vychází najevo, že spravedlnost je slepá. Přinejmenším na jedno oko. To, co začíná jako duel odpudivě ambiciózní studentky a učitele jezdícího v ošuntělém Fordu Festiva, který to nedotáhl dál než na jednu střední školu v Ohiu, je posléze doplněno o hlediska dvou dalších vypravěčů a zároveň kandidátů na školního prezidenta (jeden z nich reprezentuje populismus, druhá nihilismus). Film tak nejenže tematizuje povahu americké demokracie (mýtus o rovných příležitostech pro všechny), ale zároveň je demokratickým způsobem vyprávěn, neboť zohledňuje pohled každé ze čtyř postav a uzpůsobuje mu i styl dané sekvence (16 mm kamerou točené scény s Tammy, subjektivní představy McAllistera). Každá z nich vnímá realitu pouze ze své perspektivy a na rozdíl od nás neví, že ostatní nejsou tak v pohodě, jak se jim jeví, což prohlubuje jejich frustraci z vlastního života bez naplněných kariérních ambicí, rodiny či přátel. Cyklická struktura vyprávění (a kruhy, ve kterých se neustále pohybuje a s nimiž je vizuálně spojován McAllister) a slova o roli náhody přitom napovídají, že člověk je proti některým skutečnostem bezmocný a neustálá snaha překročit vlastní limity jej bude akorát zas a znovu vrhat do deprese. Skutečnými vítězi jsou nakonec paradoxně dva „poražení“ (Paul a Tammy), kteří se nesnažili přesáhnout sami sebe a zůstali autentičtí. Kromě inteligentního scénáře, který se nebojí ambivalence, a hereckých výkonů přesně na pomezí karikatury a uvěřitelnosti, film vyniká využitím autentických lokací a neherců (v čemž se Payne přiznaně inspiroval Formanovými filmy) a propracovaností řady zdánlivě marginálních scén do nejmenších detailů (flashbacky představující Tracy, již zmíněné 16 mm scény s Tammy, opakující se motiv odpadků, které McAllistera pronásledují na každém kroku). Vtipná, chytrá, originální a nadčasová satira, nad kterou někde opravdu hodně přemýšlel, což zas o tolika nových amerických komediích napsat nelze. 90% (29.08.2009)