Beznadějní

Poučný a a svým způsobem a ve své době i značně šokujicí film z doby útlaku z šedesátých let minulého století, který nastal v Maďarsku, po potlačení národního povstání s kvantem násilných scén. Jako například ta, s nahou ženou v Tereziánské uličce, jíž vojáci svými pruty nemilosrdně zmrskali. Ta snad pak tuším svůj trest záhy nepřežila.? Film jako takový se zaobíra a nám všem ukazuje uzavřený svět vězeňské pevnosti a naprosto otevřeně zachycuje krutost a mučení (pytle na hlavě, pouta, železa, pochody stále dokola ve zdech věznice), kdy jsou proti sobě štváni vězni kteří jsou nejdříve zdánlivě propuštěni a pak záhy ze zálohy nemilosrdně zastřeleni. (19.05.2006)

Beznádejní sú klasickou ukážkou aktualizácie historickej témy. V šesťdesiatych rokov mali Maďari ešte čerstvé rany a prostredníctvom komunizmu dostávali rany ešte nejaké to desaťročie. Beznádejní mi atmosférou a uzavretosťou prostredia trochu pripomenuli Lumetov Pahorok. Ten je však o niečo dejovejší a v postavách sa dokážeme bez problémov orientovať. V prípade Jancsovho filmu tak tomu nie je. Ak by ste sa ma spýtali po každej štvrťhodine, kam sa posunul dej, asi by som mal problémy s artikuláciou. Ak by ste sa ma spýtali na zábery a ich komponovanie, spomenul by som ich na každú minútu jeden. Miestami veĺmi kruté, miestami poetické, ale podobne ako pri spomínanom Pahorku stále veľmi dusné. Rozdiel medzi maďarskou krajinou a Saharou pri takýchto podmienkach nemusí byť až tak razantný. (09.03.2015)

"Jeho metody jsou nevybíravé...." Revoluční duch uvězněn pod kuklami a spoutaný řetězy, se nakonec dočká i své oslavné skladby, ovšem...metody jsou skutečně nevybíravé a jistota v těchto místech v podstatě neexistuje. Zoufalá doba vede k beznadějným činům, které jsou po zásluze potrestány. Hrdost a čest na místě, kde je ponížení a nadvláda na denním pořádku. Psychologické metody vyšetřovatelů a počáteční skladba nás v podstatě vracejí do čtyřicátých let 20. století v Evropě. Věznění a formy trestů mají svůj evoluční vývoj jako vše. Ovšem, tento vývoj vede skutečně jen k beznaději. Zde není naděje, a když ano, tak jen na okamžik. Poté se na scéně opět objevuje kukla a řetězy. Hledat zde jistotu je stejně naivní a podivné, jako by byl v této době muž bez kníru. Mé druhé setkání s režisérem dopadlo opět skvěle. V podstatě klidný film o velmi neklidné době. Poklidné dialogy věznitelů a vězňů, poklidná hudba i celá režie. Zatím vším klidem se ovšem skrývá obrovské napětí, není tu jen ta beznaděj, je tu i forma svobodné vůle a rozhodnutí. Třeba o svém životě či o své cti. (14.09.2013)

Kdo uvidí Beznadějné jako svůj první "artový" film, může se nudit - ale pozor - nudí se nudní lidé. Jancsó svou první abstrakci mechanismu útlaku staví jako takřka všechny své filmy na kontrastu statické mizanscény s dynamickou kamerou a naopak. Kdo tohle nevidí, nerozlouskne "zábavnost" Beznadějných. Na okraj Congova komentáře se dá podobně "vtipně" odpovědět snad jen to, že je jeho autor v tomto ohledu beznadějný případ. Naštěstí zde není Cong arbitrem dobrého filmového vkusu. Jde jednoduše o preference (ovšemže nebudu koukat na Stalkera, pokud sním svou porci pražené kukuřice ještě, než se dostane do Zóny). Pokud nevidíte černobílý obraz (někteří lidé to tak mají - prý to tak mají i psi), jděte radši do multiplexu. (11.01.2012)

Konec mě hodně překvapil, ta podlost ... Nečekala jsem, že císař Franz Jozef I. byl takový krutovládce. Ovšem, vzhledem k době vzniku filmu, to mohla být také metafora. Jen 10 let předtím proběhlo v Maďarsku krvavé povstání a zasáhla sovětská vojska. Film je těžký, ale dobrý. Koho zajímá historie a politika, měl by těch 95 minut obětovat. (06.05.2017)