Sláva

Každý tak nějak tuší, že Glory pojednává o válce Severu proti Jihu a že za svou roli vyzobal nějakou tu hereckou cenu tehdy nepříliš známý Denzel Washington. Já si budu ještě navíc pamatovat zručně natočené bitevní scény, hudební doprovod ostříleného Jamese Hornera a zejména to, že Glory funguje i po bezmála 30 letech. Černí Američané dostávají velkou příležitost podat důkaz o svých schopnostech, chytí se jí za pačesy a sledujeme tak vzestup 54. massachusettského pěšího pluku, jednoho z prvních černošských vojenských oddílů. Dle očekávání jedeme v tradičních kolejích, zkritizovat se dá leccos, nicméně Edward Zwick byl vždy vyzdvihovaný za řemeslnou preciznost i zdravou míru patosu, daří se mu to i tentokrát, takže těch dvou hodin litovat nebudeme. (12.06.2018)

Pokud vás film začne někde uprostřed tročišku nudit, rozhodně neodcházejte! Přišli byste o jednu z nejlepších válečných sekvencí, kterou pro vás připravil režisér na závěr. Dobývání pevnosti Fort Wagner, kdy vzduchem lítají těla a granáty a v očích vojáků hrůza a děs a do toho geniální hudba Jamese Hornera s andělskými dětskými sbory, - to je jedno z nejpůsobivějších zpodobnění válečných hrůz vůbec. (03.10.2003)

Hodina z dejepisu podľa Edwarda Zwicka. A musím podotknúť, že výborne natočená. Zwick je pre mňa prototyp toho epického amerického filmára, ktorý sa hrabe v histórií - nielen americkej - a vytvára tradičnú filmársku epiku. Wyler a DeMille by ho určite považovali za svojho nasledovníka. Glory je perfektne natočený - Francisová kamera je uchvacujúca a v tomto prípade film funguje lepšie ako väčšina filmov z obdobia Americkej vojny. Plus je tu nádherný soundtrack Jamesa Hornera. Ten v 90 rokoch zažíval najväčšie boom atmosférických melódií, ktoré skvelo podfarbovali bojové scény. Glory je ako keby začiatkom tohto jeho obdobia, ktoré nakoniec zúročil v Braveheart a zakončil Titanicom. Glory možno nie je film, ktorému by prislúchal status nového, zaujímavého pohľadu na občiansku vojnu. Rasová problematika je tu prezentovaná rovnako ako v iných filmoch. Ale ohliadnúc od toho, že film neprináša nič nové, tak sa na neho dobre pozerá a vďaka silných charakterom sa aj dobre preciťuje a vďaka Hornerovi aj počúva. Pre mňa veľmi dobrý film, ku ktorému sa asi už nevrátim, ale ktorý som si výsostne užil. (01.08.2013)

Glory je zvláštní snímek. Na jednu stranu zapadá do kategorie poctivé filmařiny. Buduje postavy, vystavuje zápletku, hýčká si vaše emoce  a postupně se dostává k bodu, kdy má přijít vrchol. Až na to poslední se vše více či méně daří. Film obsahuje skutečně silné momenty, které vás nutí se zamyslet. Ale nedokáže z nich vytěžit maximum. Možná tolik ani nechtěl. Když bych si měl lehce protiřečit, tak vlastně Glory pochválím za to, že není povrchní a prvoplánový. Kde ale děj, v mém případě,  nevtáhl je závěrečná bitva. Bohužel jsem zůstal na gauči a neúčastnil jsem se ji.  Prostě mezi mnou a děním na obrazovce zůstal prostor. A to je škoda. Celkově, ale film rád doporučím. 70 procent v rámci dalšího povedeného filmového rande s IceQueen. (04.07.2021)

Edward Zwick zvládá snímky napěchované patriotismem či různými formami nacionalismu na jedničku a není se čemu divit, že mu byla svěřena režie filmu, který poukazuje na dvě z nejbolavějších míst americké historie (Americká občanská válka + problém rovnoprávnosti Afroameričanů). Snímek pojednává o formování prvního černošského regimentu v řadách armády Unie v době Americké občanské války, tedy v době, kdy američtí otroci ještě nebyli ústavně definitivně osvobozeni. Snímkem prostupuje společenský kontext a problém rasové nesnášenlivosti, nerovnoprávnosti a vzájemné nenávisti. Na druhou stranu Zwick z mého pohledu nepochopitelně nedostatečně uvádí do kontextu a přehlíží určité historické skutečnosti, které jsou podstatné. Například, že prohlášení Abrahama Lincolna z roku 1862 o osvobození otroků ve "vzbouřeneckých státech" (platné od začátku roku 1863 - v celé Unii bylo otroctví zrušeno až kompletní ratifikací 13. dodatku Ústavy v roce 1865), které následovalo po úspěšné bitvě u Antietamu, byla vlastně zamaskovaná snaha o získání dalších vojenských sil, kterých při krvavosti tohoto konfliktu houfem ubývalo. Tudíž to byl zcela logický krok, který měl přilákat afroamerické otroky ze států Konfederace do řad armády Unie, způsobit rozvrat ve státech Jihu a následně dát najevo, že od této chvíle se stává podmínka zrušení otroctví jedním ze dvou hlavních motivů k vedení války. Mimochodem to také přispělo k tomu, že bylo znemožněno Británii či Francii podpořit Jih, jelikož by to znamenalo jejich podporu otroctví, které samy již ve svých koloniích zrušily. Je tedy naprosto zřejmé, že záměr nasadit afroamerické oddíly by byl uskutečněn i bez odvahy 54. regimentu v bitvě u Fort Wagneru. Těch nejasností nalezneme více, ale to nemusí být pro každého to nejpodstatnější. Mnohem větší problém je, že v tomto snímku je až moc patosem nasáklých proslovů, monologů a hesel. Osobně s jistou míru patriotismu (který neodmyslitelně patří k americké výjimečnosti) nemám problém, ale zde se mi toho zdálo především ve druhé části filmu opravdu moc (zřejmě tedy jde o kvantitu těchto projevů). Jinak Washington a Freeman jsou bezvadní a překvapilo mě i bílé osazenstvo v čele s Broderickem, který se úlohy plukovníka Roberta Goulda Shawa zhostil na jedničku. I přes tyto výhrady se jedná o kvalitní snímek, který má co nabídnout (bojové scény jsou natočené výborně). 7/10! (17.12.2011)