Slib

Bratia D v tomto prípade asi netušili, že iba načali niečo, čo o necelých 20 rokov začne tematicky dominovať európskej nezávislej tvorbe. Jeden z ich prvých celovečerných filmov a režijne pôsobí tak isto, ako by bol desiaty. Čaká nás jeden zásadný zvrat, s ktorým môžu mať mnohí problém, môže sa totiž zdať ako lacný a vykalkulovaný. Lenže o ňom tento film primárne je a vy si nečítajte vopred tu podrobne rozpísaný obsah. Sľub chytí vďaka dôveryhodnosti zobrazenia prostredia hneď od začiatku a mňa nepustil do konca. Ako sme si u bD zvykli, silný záver prichádza v ten pravý moment, kedy by mnohí režiséri ešte pol hodinu pokračovali a zbytočne pripravili diváka o fantáziu. (04.05.2017)

Syrový příběh nemilosrdně odhaluje zoufalé podmínky ilegálních emigrantů v Belgii, ukazuje bezútěšné osudy, které jsou nesmyvatelnou skvrnou (spolu s mnoha dalšími nevypratelnými fleky) na zdánlivě pěkně upraveném, uklizeném povrchu celého našeho kosmopolitního společenství - protože zdaleka nejsou jenom belgickou výsadou. Dokonce ani nemusíme nutně chodit za hranice, stačí se rozhlédnout kolem sebe ... A drama patnáctiletého chlapce, kterému ještě úplně neokoralo srdce. Našel v sobě hranici, kterou nechtěl překročit - a především sílu vzepřít se v rozhodující chvíli svému otci, jehož řekněme ryze "praktická“ výchova by měla naopak logicky vést k potlačení jakýchkoli morálních zábran. Děti zkrátka vždycky dokážou překvapit - rostou si po svém a v některých případech se nenechají úplně zkazit. Jérémie Renier jako Igor byl neuvěřitelně přesvědčivý. (02.06.2009)

Viděl jsem 2 filmy režisérů bratrů Dardennových (Dítě a Slib) a v obou ztvárnil mladistvého hrdinu Jeremie Renier. Oba filmy s motivy života na ulici popisují příběhy lidí, kteří mají neustálou nouzi o peníze a jsou schopni použít všechny prostředky pro jejich získání. Filmy vzbuzují silné emoce, protože bezprostředně jednající postavy dokážou chladnokrevně zalhat stejně jako riskovat svůj život pro někoho jiného. Život a smrt je pro ně mnohem bližší realitou než pro normálního člověka. (21.06.2009)

Tak to je přesně jeden z těch příběhů, kde nejde ani náhodou nemít sympatie k hlavnímu protagonistovi Igorovi a že to byl pěknej lumpík. Ono taky mít takovýho "taťku" není žádná výhra a tak není divu, že při jejich způsobu života musí jednou někde něco rupnout a Igor odkývne slib s kterým si v budoucnosti s největší pravděpodobností nebude vědět rady. Jak to nakonec dopadlo, to už vám neřeknu, ale já bych to vyřešila asi stejně jako on. Moc se mi to líbilo a i ta atmosféra byla přesně taková, jakou si v těchto podmínkách představuji. Budu se muset podívat na Jeana s Lucem trochu víc zblízka, protože umí správně brknout na tu mojí filmovou duši. A Jérémie Renier svou velkou první roli Igora zahrál velmi přirozeně, takže to je pro tenhle film určitě taky velkým bonusem. (20.11.2014)

>Krátký film o svědomí< - tak by se mohlo jmenovat tohle drama, natočil-li by jej K.K., jehož filmy mi tak trošku připomínalo. Ve své syrovosti a civilními hereckými projevy je vskutku silnou a smutnou výpovědí o trpkém bytí nelegálních přistěhovalců v našem euroatlanickém civilizačním prostoru. Protože "vykořisťování" je v některých (mnohých) případech - a i v příběhu tohoto filmu - slabé slovo. A jak vůbec posoudit v realitě asi často praktikované formy moderního otrokářství, kde lidský život nakonec má cenu jednoho vyhnutí se problému s úředníky... "Dělám to všechno pro tebe" - křičí v závěru filmu sám bezbranný a ponížený otec (ten obyčejný chlápek z nižší střední třídy někde na periférii společenského žebříčku, živnostníček a bezcitný parazit na bídě bezbranných bližních) na syna, který ještě nepozbyl lidskost a svědomí a našel odvahu se mu postavit. Nu ano, tohle byl prostě jen jeden příběh... Kola >systému< se ale nemilosrdně točí dál. Ano, Evropanům je zatím v roli PANSTVA SVĚTA dobře. Zatím... Každopádně jde o film, který musí vzít za srdce každého člověka se špetkou citu a svědomí v těle... - - - - - (Poprvé viděno 5.10.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 6.10.2008) (06.10.2008)