Moře klidu

Dobré sci-fi, zajímavý nápad a atmosféra opuštěné stanice funguje dobře. Občas mě ale štvala kamera, hlavně v prvních dílech, kdy má pořád potřebu uhýbat do prázdných chodeb a tmy. Chápu, že to dodává na napětí, ale když je to tam 5x za díl, tak už to omrzí. A taky tam trochu nefunguje čas. Jak dlouho ten děj trvá, den nebo víc? (05.01.2022)

Bez respektování vědy, ale s citem pro příběh se jistě Moře klidu nezavděčí všem. Jakožto fanda jihokorejské tvorby jsem s něčím takovým počítal, protože emoce a příběh jsou pro Korejce vždy na prvním místě. Ale nepopírám, že to trochu mrzí. Seriál je totiž po technické stránce opravdu vymazlený a mnoha blbostem se dalo vyhnout. Do předposlední epizody bych dal 4*, ale závěr se moc nepovedl... . (26.12.2021)

Jako fakt 69 %? Jenže tohle není nice. Kupa fyzikálních a biologických bot bez jakéhokoliv náznaku o jakkoliv ne/uvěřitelné vysvětlení (třeba takový zákon zachování hmotnosti nikde nikomu nic neříká?), nevýrazné postavy, iracionální chování takřka všech zúčastněných. Dohromady absolutní neschopnost zachovat divákovu suspension of disbelief, pakliže ve škole aspoň trochu dával pozor. Kdyby tam dokázalo bavit aspoň něco jiného, jenže pusto a prázdno. Mnohem raději divákům doporučím minisérii White Wall. (02.01.2022)

Bývaly doby, kdy mě hrozně iritovalo, že si film/seriál hraje na sci-fi a přitom důkladně znásilní tu část "sci". Tady korejci okázale ignorovali nejen fyziku, ale i chemii, biologii a ostatní hard, ale i soft science. Jelikož se v tom moc neryli a nesnažili se to okecat, ale vyprávěli o něčem úplně jiném... tak to nakonec vlastně tolik nevadilo. Takže atmosféra fajn, nebýt hysterického poštěkávání a štkaní, bylo by to ještě lepší. Slaboučké 4*. (17.08.2022)

Na Zemi je katastrofické sucho a na Měsíci je něco, co by mohlo lidstvu pomoct. Ale jako obvykle je tu jedno velké ale. Seriálový sci-fi thriller jihokorejských tvůrců, kteří sice viditelně čerpali scénograficky i dějově z nejrůznějších sci-fi snímků napříč desetiletí, ale poskládali to vše tak šetrně, že se děj vyvíjí zcela smysluplně. Tím má příběh v každé seriálové části čím překvapit. Intenzivnost dějového vývoje je tak neoddiskutovatelná. To nebývá často. Seriál se v úvodní části hbitě pustí do centra problematiky a poté nám jsou, v poslední době tolik populární retrospektivou, vysvětleny dané sounáležitosti. Vše je řízené charaktery postav, což krásně funguje a to obzvlášť, když se stále jde k věci a zbytečně se stopáž nenatahuje zbytečnostmi. Celé je to zpracované na základě stejnojmenného krátkého filmu režiséra, který stojí i za tímto seriálem. Za zajímavost jistě stojí, že hudba do soundtracku byla nahrána v Praze. Ale jo, vlivem výše zmíněného použití známých motivů se některé dějové části mohou zdát předvídatelné, ale to nic nemění na faktu, že Jihokorejci své seriály umí daleko lépe, než američtí. (01.04.2022)