Bouchači a bouchačky

Ne tak dobré jako Opravdová blondýnka nebo Život v sedmém nebi, ale Tom DiCillo se silně tlačí do mé režisérské TOPten. Velmi vtipný scénář, Steve Buscemi ač ve vedlejší roli je opět nepřehlédnutelný, překvapí i Elizabeth Hurley - jedna z mála modelek, která hraje, a velmi vtipná vsuvka s dvěma kamarády píšícími scénář v červených kvádrech. Škoda jen, že se občas do humoru a nadsázky vloudí snaha o sociální a psychologickou sondu. (03.08.2004)

Ach, tí chlapi a ich frustrácia zo životných neúspechov - tak o tomto sa dá točiť aspoň toľko filmov, čo o láske. Tento patrí k tomu skoro najlepšiemu. Úloha ušitá presne pre Denisa a Steveho. A kto čítal Denisovu Rakovinu nevyléčíš, musí dať tomuto filmu o hviezdičku viac. Navyše, Denis tu hrá naozaj skvele! Aj tá děvčica je pjekná. (23.01.2008)

Tento film mě rozesmál, hlavní zásluhu na tom měl Steve Buscemi, má sice jen vedlejší roličku, stála však za to a byl to právě tento film, po kterém jsem ho začal brát. Od příběhu toho moc nečekejte, policajt s bolestmi zad, který není u kolegů moc respektován se stává nejdříve terčem vtipů, po vyřešení důležitého případů zase hrdinou. (21.06.2015)

U tohohle filmu jsem zavzpomínal na časy, kdy jsem sám docházel na rehabilitaci se zády. Moje doktorka byla tehdy podobně sympatická, jako Elizabeth, bohužel ale v té době ještě neexistoval onen proslulý cvik na odblokování pátého obratle, a tak naše nejintimnější spojení bylo, když si olízla prst a začala listovat mou složkou. Už jen za to, že Denis na rozdíl ode mě dovezl náklad až do cíle, musím vyvěsit čtvrtou hvězdu. Nehledě na krásnou názornou ukázku toho, že aby bylo něco vtipné, není nutné k divákovi přistupovat jako k uslintanému batoleti s podělanou plínou. (18.09.2012)

To, že je tohle DiCillův zatím nejslabší snímek, nijak výrazně nesnižuje mou spokojenost s ním. I když je namístě si přiznat, že na Toma je výsledek překvapivě roztržitý, odměřený a zdaleka ne tak úderný jako jiná jeho díla. Naštěstí je to stále vcelku svěží, zábavné a zapamatováníhodné. I když aura kolem DiCilla jakožto pravověrného nezávisláka je nejspíš nadobro ztracena. Ocenil bych, kdyby se opět vydal tam, kde jeho hrdiny netrápí společenská prestiž (jakkoliv je na ni nahlíženo z kritického úhlu), tam, kde se můžou bezstarostně poflakovat, házet po sobě rajčata nebo řešit, jak konečně natočit ten zpropadený záběr. (20.11.2010)