Bouchači a bouchačky

Ach, tí chlapi a ich frustrácia zo životných neúspechov - tak o tomto sa dá točiť aspoň toľko filmov, čo o láske. Tento patrí k tomu skoro najlepšiemu. Úloha ušitá presne pre Denisa a Steveho. A kto čítal Denisovu Rakovinu nevyléčíš, musí dať tomuto filmu o hviezdičku viac. Navyše, Denis tu hrá naozaj skvele! Aj tá děvčica je pjekná. (23.01.2008)

Mám pre túto komédiu slabosť. Asi to bude výborným obsadením na čele s jedným z najlepších amerických komikov súčasnosti Denisom Learym, príťažlivou Elizabeth Hurley, správňáckym Luisom Guzmánom a svojským Steveom Buscemim. Výborne napísané scénky a vtipné momenty či dialógy ma pobavia pri každom zhliadnutí. (12.04.2011)

U tohohle filmu jsem zavzpomínal na časy, kdy jsem sám docházel na rehabilitaci se zády. Moje doktorka byla tehdy podobně sympatická, jako Elizabeth, bohužel ale v té době ještě neexistoval onen proslulý cvik na odblokování pátého obratle, a tak naše nejintimnější spojení bylo, když si olízla prst a začala listovat mou složkou. Už jen za to, že Denis na rozdíl ode mě dovezl náklad až do cíle, musím vyvěsit čtvrtou hvězdu. Nehledě na krásnou názornou ukázku toho, že aby bylo něco vtipné, není nutné k divákovi přistupovat jako k uslintanému batoleti s podělanou plínou. (18.09.2012)

Jste zavření doma, venku sychravý podzim a nemáte čím uhasit žízeň? Pusťte si DiCilla - při něm mám vždycky pocit, že ležím na pláži, slunce krásně pálí a já popíjím drink s deštníkem aniž bych vůbec cestoval k moři.. Buscemi s úlisným knírkem obdivující pozadí policejního parťáka D.Learyho, starostlivý Papi L.Guzmán a výstřední dvojice scénáristů, jenž brzy pozná, že nejlepší příběhy pro ceny v Cannes píše sám život. Vidina pravidelných návštěv u chiropraktičky Elizabeth Hurley by jistě nejednomu muži přivodila nesnesitelnou bolest zad.. (29.08.2008)

Tak predsa aj Tom DiCillo si môže vybrať (relatívne) slabšiu chvíľku- teda v porovnaní s peckami typu Delirious alebo Living in Oblivion. To čo sa nezaprie je autorov zmysel pre kreatívne postavičky a typický ironický nadhľad. Všetko funguje, až kým sa nedostáva na povrch dramatická línia a snaha o akú takú psychológiu postáv a vzťahov. Tu Dicillo stráca na drive a tak trochu zabrzdí výborne rozohranú partiu. O prúser sa nejedná ani náhodou, no vzhľadom na DiCillov potenciál a vďačný námet ,musím prejaviť jemné (skoro nepatrné) sklamanie:) (21.11.2010)