Tristana

Přepsáno v dubnu 2019. Tristana je působivým existenciálním dramatem a kritikou maloměšťácké morálky. Luis Buñuel obratně zamířil mušku zpracované Galdósovy literární předlohy do ctihodných řad buržoazní vrstvy v časech vlastního mládí. S jízlivou štiplavostí si vychutnává odtajněnou přetvářku, postoje a skutky mají rozdílnou vlnovou délku i přes urputnou snahu. Čest je pofiderním pojmem, jímž se maskuje pouze interní pocit ublíženosti a nespravedlnosti. Sleduje se niterná rozepře idu a superega, majetnická touha podrážděně reaguje na možnosti ztrát svého ukořistěného intimního vítězství. Zabývá se posedlostí chtíčem, zamýšlí se nad záští a nenávistí, ohlíží se za jejich prameny, vývojem i důsledky v kontextu se společenským soužitím. Surrealismus nabývá tvar noční můry, obrazové kompozice uchvacují navozením tísně niterné rozervanosti. Tristana je zaujatá ušlechtilost lidského ducha v prachu jeho vlastní přízemnosti a sobecké nenasytnosti. Hlavním objektem dramatického zájmu je Tristana (skvělá Catherine Deneuve), osiřelá dívka a křehká linie nevinného kvítku, rozkvétající do podmaňujícího ženského půvabu. Naivní důvěřivost je využita i přes znepokojivé vnitřní varování. Známý svět je přísně vymezen, jiný kontakt s realitou probouzí pochybnosti. Pomalé poznávání okolního světa přináší odpor, ten se mění ve zlobu, pomalu přechází v otevřenou nenávist a touží po odplatě a krutém potrestání. Cit náklonosti je těsně svázán se zhnusením, přesto si volí život v pohodlí a zabezpečení. Hlavním terčem morální kritiky je Don Lope (vynikající Fernando Rey), starý mlsný kocour a dobrodinec osiřelé mladé dívky. Nepatří mezi náboženské příznivce, svou ušlechtilou morální etiku veřejně hlásá a nestydí se za svou erotickou potenci. Lákavé zboží je na dosah ruky, porušení vlastního předsevzetí lze vždy rozumně ospravedlnit a špatné svědomí uchlácholit. Touha má majetnické vlastnosti a podrážděně reaguje na narušení svého manželského, či otcovského práva. Láska sklízí nenávist. Důležitou postavou je Horacio (sympatický Franco Nero), mladý talentovaný malíř. Romantické okouzlení dostává ve víru vášně parametry osudového vztahu, přesto minulá pouta nejsou nikdy zapomenuta a realita dostala vzletnou jedovatou nuanci. Výraznou postavou je Saturna (velmi zajímavá Lola Gaos), věrná Lopeho služka. Její oddanost je rozprostřena na obě strany, přirozený soucit ji ani jinou možnost nedává. Brousí ostré hrany bez výraznějšího efektu. Z dalších rolí: Saturnin hluchoněmý syn s vilnou touhou po Tristaně Saturno (Jesús Fernández), nejbližší Lopeho kamarád Don Cosme (Antonio Casas), Lopeho příznivec a katolický otec Don Ambrosio (Vicente Soler), Saturnin bratr a chrámový zvoník (José Calvo), rodinu ošetřující lékař Dr. Miquis (Fernando Cebrián), či Lopeho starší, lakotně bohatá a cudná sestra Armanda (Denise Menace). Tristanu lze porovnávat porovnávat s další Buñuelovou filmovou tvorbou, vždyť posedlost, chtíč, nenávist i cynická kritika morálního pokrytectví se nese celým časem a nepřestává působit pálení močové trubice. Působivý filmový výtvor. (02.01.2010) (méně) (více)