Final Fantasy: Esence života

Velice neobvyklá invaze ... mimořádně intenzivní a podmanivá - po všech stránkách. Je připravená kdykoli podniknout soustředěný frontální útok na vaši mysl - a nepřipouští si možnost porážky. Její síla zdaleka nevychází pouze z animace, které kupodivu pomáhá právě to, že není stoprocentně realistická. Svým trochu snovým počítačovým výrazem jen umocňuje zvláštní, až melancholickou atmosféru příběhu, který svou křehkou a přitom velkorysou konstrukcí zastiňuje náš skutečný, střízlivý a poněkud přízemní svět. Nevadí, pokud mu hned neuvěříte - jen ho nechte, aby s vámi 106 minut sdílel svou fantazii ... a třeba zjistíte, že s její pomocí dokáže stvořit celý nový vesmír. (12.12.2013)

Když jsem se na film podíval znovu s odstupem několika let, už mě nebavil tolik jako tenkrát. Audiovizuální zpracování je pořád úžasné, ale už mě neohromí natolik, abych opomenul ani ne tak na chabější děj, jako spíš na místy opravdu dementní dialogy, které jsou o to výraznější, oč se dabéři postav méně snaží. Klišé střídá klišé, i když co taky čekat od Japonců, když jsem nikdy nebyl fanouškem hentai / animé nebo co z toho vlastně jsou ty jejich komiksy, který ještě nejsou klasifikovaný jako porno :) 55% (12.09.2011)

Nejdražší počítačový film všech dob? Tak to si přece nemůžu nechat ujít, to by byl filmařskej hřích. Bylo zvláštní a zajímavý celý film vidět jako počítačovou hru. Film mě do sebe pěkně vtáhnul. Filmy s podobnou tématikou (z budoucnosti, kdy je lidstvo na pokraji vymření) mě dycky braly a brát budou. Taky se mi dycky budou líbit filmy, kde se člověk nenudí a kde se před očima míhají neuvěřitelné záběry postapokaliptické budoucnosti. Co se týče děje, tak mi krapet připadlo jako vyčarování Matrixu, ale vadilo to jenom kousíček. Každopádně se chci vrhnout na pokračování, který by mohlo bejt zajímavější. Hlavní hrdinka je pěkná kost a to i když je to jen počítačem vytvořená postavička. Na druhou stranu, pokud se tenhle film „vyráběl“ 4 roky, čekal bych možná něco převratnějšího a nadupanějšího. /2.skouknutí/ Něvěděl sem, že sem tohle už viděl a napsal sem o tom tohle : Hmm, hmm zlatý japonský ručičky. Tohle je vizuální bombónek pro všechny milovníky scifi. Tím, že jsou postavy dělaný na PC je to ještě větší scifi pokoukáníčko. Něco na způsob 1.epizody Animatrixu. Dějově taky moc dobře zmáknutý. Sice tam bylo hodně takovýho toho duševna a tajemna, ale takle už to u japonských tvůrců bývá. Páč v jejich hlavách se honí uplně jiný věci než v hlavách třeba amíků. No a nikdo jinej na podobnej film prostě nemá love :o). Dokonce přemejšlím nad 5 hvězdama, páč to byl opravdu hodně dobrej zážitek. Škoda, že podobný filmy vůbec nelezou do českých kin. Jo a co taky potěšilo, tak že postavy nevypadaly jako skuteční herci, jak to občas u tohodle druhu animace bývá. Jo, tohle je kvalitní prácička! (28.08.2013)

Final Fantasy nie je ani zďaleka dokonalým filmom, ani v rámci žánra. Každopádne ma film zaujal a kedže mám rád všetko sci-fi, nebudem príliš kritický. Vizuálne spracovanie je dychberúce a prekrásne, podobne ako akčné scény, s ktorými sa tvorcovia pohrali. Príbeh nie je príliš závažný a hĺboký, ale rozhodne nenudí. Tí čo nemajú moc radi scifká, tak asi moc neodporúčam. Ja mám tento snímok moc rád a určite sa k nemu opäť vrátim. 75% (06.09.2006)

Když jsem na tenhle kousek šel jednoho podzimního dne roku 2001 s kamarády ze zvukové katedry na první odpolední představení do kina Kotva, poetika herní série Final Fantasy mi nebyla neznámá, leč potvrdilo se mi, co jsem tak trochu čekal: Ta rozmlžená mytologie a příběhová logika funguje skvěle v počítačové hře, ale na plátně je to horší, a vítězství v boji o náhradu živých herců jedničkami a nulami taky muselo být odloženo na neurčito. Důvod, proč na onen den do smrti nezapomenu, je jinde: když jsme z kina vyšli, viděli jsme ve všech restauracích rozrušené lidi s pohledy přilepenými k televizním obrazovkám, na kterých běžely pořád dokola záběry letadla narážejícího do jakéhosi mrakodrapu. Chvíli jsem nevěděl, jestli jsem v tom kině neusnul nebo jestli jsem se nezbláznil. Psalo se 11. září a svět se na pár okamžiků otočil vzhůru nohama – já například jsem ten večer proti všem předpokladům už nedošel dál než do sousedního (v těch dobách proslulého a pořád narvaného) baru Limonádový Joe, kde jsem s tenorsaxofonem na krku a s pianistou a zpěvačkou, které jsem nikdy předtím ani potom nepotkal, neuměle spoluvytvářel atmosféru náhle navlas podobnou atmosféře filmů z válečného zázemí. Tu třetí hvězdičku za to ovšem tomuhle podprůměrnému bijáku dát nemůžu. (29.10.2012)