Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Za mě je Houston příkladem toho, jak sláva - nadměrná zátěž a drogy udělají své - i když to může být nehoda, tak kdyby tam ty drogy nebyli...podle mě by se to nestalo. Bylo super poslouchat celý film hudbu Houston. Za mě obrovské sousto, které bylo tedy spíš vytvořené formáten na TV film, což je podle mě škoda - nicméně - lépe že, než vůbec. Je to obrovská škoda, zároveň v návaznosti i její dcera - zajímalo by mě co se honilo hlavou panu Brownovi, který se o to zapříčinili. Tucci byl vynikající a vím, že mnoho diváků ho v tom dlouho nepoznalo :D (10.02.2024)

Chabý pokus svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody s úspěšnou černoškou s lesbickými choutkami. Zdejší tvůrci bohužel zapomněli, o čem má být film, takže půl filmu tady Ackie jen stojí na pódiu a jódluje do robertka. Na tohle postačí YouTube. Zbytek filmu je jen nenáročná plavba několika událostmi, velkým obloukem se vyhýbá chlastu, drogám a odpadovým individuím, mezi kterými vyrůstala dcera WH (která tu má též minimum prostoru). Ztráta času. (07.03.2023)

Z Bohemian Rhapsody nám v paměti utkvěly alespoň osmdesátkové kníry a energický záznam z vystoupení na Live Aid, ale na rutinní biografii Whitney Houston si už chvíli po konci ani nevzpomenete. Doporučit ji lze snad jen skalním vyznavačům a vyznavačkám zámořského r’n’b či publiku, jež se o Vánocích rozhodne vyrazit do kina na něco zcela nepřekvapivého a nenáročného. (24.12.2022)

I Wanna Dance with Somebody možná v režii Kasi Lemmons není tak výraznou audiovizuální podívanou jako Bohemian Rhapsody, Rocketman či Elvis, svůj účel ovšem zvládá naplnit. Velmi slušná pocta jednomu z největších hlasů své generace, který dost možná zvládne zasáhnout i toho, který k Houston a k jejím hitům nikdy kdovíjak velký vztah neměl.... (21.12.2022)

Nemám hudební sluch a ani neposlouchám hudbu, kterou se prezentovala právě ústřední hrdinka tohoto snímku, ani jedno ale nic nemění na faktu, že naprosto bezpochyby považuji Whitney Huston za zpěvačku s největším hlasem všech dob, a právě o to víc mě mrzí, že její životopisný film dopadl takto vyloženě mizerně, ba co víc, já si dokonce dovolím až tvrdit, že se možná jedná o jeden z nejslabším životopisných filmů vůbec, a to prostě zabolí. Tady je totiž špatně snad úplně všechno, nejhorší nicméně je ovšem to, že celý tento snímek nemá absolutně žádnou vypovídající hodnotu, že se z něj divák nedozví ale lautr vůbec nic, o nikom, o ničem, prostě to jen působí jako totálně zpackaný sled jakýchsi událostí ze života jedné celebrity, bez toho, aniž bych se o ní cokoliv blíže dozvěděl, o jejích pohnutkách, o její povaze, o jejích pocitech, a to vlastně platí i pro všechny ostatní, o vztahu s vydavatelem, s rodiči, s partnery, po nepříjemných věcech ze zpěvaččina života se tu pak navíc jen zlehoulinka pohupskává, s cílem hlavně neublížit, nepošpinit, a především, a to mě naštvalo ze všeho nejvíc, tu naprosto, ale jako že fakt naprosto nefungují emoce, kterými byl život Whitney Huston doslova prošpikovaný skrz naskrz, jenže tady se to o ně ani neotřelo, takže celé je to jen totálně chladně odvyprávěná rychloexkurze, ze které si publikum neodnese nic, kromě informace, že se jednalo o skutečně OBROVSKÝ hudební hlas, ale to ví většina i bez této bídnépodívané. No a abych tu svou nespokojenost vyčerpal do poslední výtky, tak ani obsazení ústřední herečky nebylo podle mě tou nejvhodnější volbou, chyběla jí jak krása, tak charisma a k reálné Whitney se nepřiblížila ani na kilometry. Ne, tohle prostě není opravdu ani trochu povedený životopisný film a já ho dokonce považuji až za nedůstojný vzhledem k jménu, kterého se týká. (19.05.2024)