Obsahy(1)
Jak sobecké je vzít si život? Zbyl po ní jen prach a nepořádek. Utopila se ve vlastních myšlenkách a strastech prohnilého života. Mohla ještě zůstat, ale rozhodla se odejít, aby už měla pokoj a tichý klid, po kterém už tak dlouho prahla. Ani se za sebou neohlédla, nechala nás tady napospas a sama odešla do prázdnoty. (Jan.Patzak)
Recenze (1)
Ultra krátké filmy, speciálně ty s minutovou stopáží, patří podle mě k nejtěžším žánrům. Převyprávět příběh ve dvou hodinách umí každý debil, ale vytvořit napínavou atmosféru v jedné minutě, to už chce kumšt. Tvůrčí kombo režisérů Natálie Štychové a Jana Patzaka vyprodukovalo v krátké době dva velmi podobné filmy, ovšem po jejich zhlédnutí musím konstatovat, že nemohou být více odlišné. Tím, že filmy hodnotím s odstupem, kdy už lépe znám tvorbu obou autorů, myslím, že dokážu poměrně jasně říci, kdo u kterého filmu byl více režisérem a kdo dramaturgem. U Dědictví si myslím, že to byl Patzak. Převážně pro to, že mi to velmi připomíná jeho další film Defekt (ten už jsem zde recenzoval, ovšem pro tuto chvíli stačí vědět, že jsem ho hodnotil jednou hvězdičkou) a to zejména zvolenou vyprávěcí formou. Stejně jako u Defektu, zde osu vyprávění tvoří série veršů doprovázená obrazem. Rozdíl je ale v tom, že zde se ještě Patzak držel zkrátka (nejspíš na radu Štychové) a verše doprovodil poměrně střízlivým obrazem, který má s textem i nějakou souvislost. Celkově bych to hodnotil asi na dvě hvězdičky, tu dramatickou atmosféru to moc nenaladilo a smysl textu mi nezůstal záhadou jen pro to, že mi jej osvětlila již zmíněná anotace. ()
Galerie (6)
Photo © Jan Patzak
