Strašidlo cantervillské

Jako malou holčičku mě děsily úvodní titulky. Vždycky jsem se běžela schovat do své postele pod peřinu. Tam jsem se cítila nejbezpečněji. Dnes, když už jsem dospělá, tak se všemu směju. Bartoška byl chvilkami roztomilý a dokonce mi připomínal francouzského otce Fura z Boyardu. Nedivím se mu, že svou choť probodl mečem, akorát jsem si říkala, že to s ní vydržel tak dlouho. Byla to pěkná čarodějnice a ten je chraplavý smích se nedá zapomenout, holt Bohdalka je Bohdalka. (17.04.2011)

Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji. (02.05.2003)

Kvalitní scénář plný parafrázující ironie (stylový předobraz Pirátů z Karibiku), který si říkal o plnohodnotné filmové zpracování, umožňující překonat občas trochu jevištní stylizaci scén (Nárožný). Tajemno, tradice, pokrok, láska. Dobrý Dlouhý, Bohdalka odkázaná do patřičných mezí, šlechticko-pionýrský Renč, Hanák na straně zákona v pojetí důstojnějším než u Mazaného Filipa, ♫ nedbalá hudba (Mil. Halík). 3-4* (10.02.2013)

Adaptace Strašidla cantervillského je tahle domácí sice slabší, ale na rozdíl od těch, které jsem viděl, má naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou umíme dodat jenom my. Hereckými výkony mi trochu připomnělo Šplhajícího profesora. Tedy výkony herců výborné (jak jinak v tomhle prostředí), ale to drobné přehrávání to občas hází trochu jinam. Ale to nevadí. Film je to odlehčený, dějově bohatší (povídka je krátká a Wilde se v ní příliš nerozepsal), což je dobře, protože jinak by tady nebyla Eva Holubová, a ve filmografii všech zúčastněných se rozhodně řadí k tomu nejlepšímu.  A ještě nikdo nikdy neposlal někoho do prdele tak krásně a elegantně, jako Barťák Bohdalku. Dobře jí tak, čarodějnici. 70%. (27.12.2021)

Po novém shlédnutí přidávám hvězdičku. Předloha patří k mé oblíbené četbě již od dětství, kdy to byl pro mne první horor, k jehož působivosti notně přispěly ilustrace Cyrila Boudy, až do dnešního času, kdy je to jedna z idylek, které mi dětství připomínají. Viděl jsem dvě barevné americko-britské adaptace (ne špatné, ale nijak vynikající a přenesené do současnosti) a kdysi i černobílý snímek z II. světové, kde strašidlo pomáhá likvidovat nevybuchlou německou leteckou pumu, ale tato skromná česká verze se nakonec drží originálu více a je i zábavnější (a tím nemyslím jen onu zde vzpomenutou vulgární větu). Hm, pan Olmer nebýval špatný režisér. (28.02.2010)