Život v oblouznění

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Nezávislý film o tvorbě nezávislého filmu. Pokud znáte styl a práci Toma DiCilla, nebudete ničím překvapeni, Život v oblouznění je totiž plný jeho režisérských znaků, obsahuje scény úsměvné, ale ne přímo k popukání. Dalo by se říct, že zde platí staré pořekadlo: Za málo peněz hodně muziky. Na snímku je totiž skutečně vidět, že ho má na svědomí někdo, kdo točí filmy pro radost a ne pro peníze, DiCillo je v tomto směru jeden z posledních mohykánů. Příjemná podívaná s úžasným Stevem Buscemim (tenhle týpek totiž nikdy nezklame). 8/10 (20.07.2009)

Megapocta nezávislému filmu a hlavně režisérům. Steve Buscemi je skvělej a hodně mě pobavil i stírací Peter Dinklage. Bohužel je to ale čím dál větší nuda. A ty problémy vedlejších postav mě prostě nebavily. Btw chlupatý podpaží Catherine Keener mě teda taky dvakrát nepotěšilo. Od DiCilla se mnohem víc líbily Bouchači a bouchačky. (25.03.2011)

Namyslený herec, neistá herečka pod taktovkou trpezlivého Buscemiho ako režeséra, ktorý musí viac riešiť pošramotené egá všetkých neschopných tvorcov pri pár scénkach svojho nezávislého filmu aby vôbec dokončil film a ukážka aká je to asi drina natočiť dobrý film keď tvorcovi nie je úplne ukradnutý jeho výsledok ako v prípade ED WOODa a je to veľká sranda. Ako najlepší záber dokáže pokaziť jedno pokazené mlieko, koľkokrát sa rozpadne sen rejžu o jeho filme a že všetko nakoniec dokáže zachrániť jeho vlastná matka. Nahrávanie 30minutového ticha miestnosti po skončení filmu kde každý myslí na to svoje nemá chybu =D. (04.10.2008)

Film rozhodne nie je určený potenciálnym poslucháčom režijnej tvorby na filmovej fakulte. Ale radšej by si ho nemali pozrieť ani budúci kameramani, skriptky a už vôbec nie nádejní herci. Living in Oblivion ukazuje, ako to môže katastrofálne na pľaci vyzerať a ako je možné prísť aj v mladšom veku k infarktu. Trochu pripomenie Singing in the Rain, ktorý ale cielil na štúdiovú tvorbu, LIO ide skôr o poctu nezávislým filmárom. Film je rozdelený na tri epizódy, z ktorých sa každá venuje totálne nervovo vyčerpávajúcemu nakrúcaniu konkrétnej scény. Pre tvorcov peklo, pre diváka veľká zábava. (14.06.2020)