Život v oblouznění

Geniální! Celý film je rozdělen do tří částí, pokáždé sledujeme jak režisér v podání Stevea Buscemiho natáčí jednu a tutéž scénu. Vždycky vznikne nějaký problém (mikrofonem v záběru počínaje, problémy s namyšlenou hvězdou konče), a divák téměř cítí tu beznaděj, která během natáčení nezávislého filmu může vzniknout. (14.05.2006)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Tak toto bola veľmi zaujímavá záležitosť. V podstate sa tu celý čas nič nedeje, len sa natáčajú dve-tri scény stále dokola, no aj tak to bolo dobré, vtipné a čas pri tom bežal ako Etiópčan s naolejovanými tretrami. Zo začiatku ma to síce moc nenadchlo, dokonca istý čas ma napadla jedna absurdná myšlienka, že asi takto nejako točil Tommy Wiseau svoj film The Room (mnohými považovaný za najhorší film v histórii), ale potom sa to našťastie rozbehlo nečakane zábavným smerom. Steve Buscemi bol perfektný a potešilo aj krátke cameo s P. Dinklage. Veľká spokojnosť. 75/100 (11.01.2017)

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak svěží, hravý, humorný, inteligentní, příjemný, krásně kolorovaný a ve všech směrech povedený snímek, který by mi způsoboval tak čiré potěšení právě jako Život v blouznění. Vlastně ano, vzpomínám, ale to bylo něco docela jiného a nehrál tam hypersympatický Steve Buscemi. Jenom, aby bylo jasno, děj tohoto filmu se odehrává na "place", Steve Buscemi je režisér a točí nezávislý film se slušně potrhlým, ale taky pořádně sexy štábem. Kameraman Wolf je fakt řízek, a děsně mě potěšilo, že má úplně stejnou jizvu na horním rtu jako já. Ale jako FAKT! Znáte ten falešný pocit spřízněnosti? Nejspíš taky boxoval někde na trávníku po pořádném nočním reji (Depeche mode sraz). Zlatý časy, a tři stehy na rtu, kéž by mi tak někdo vyrazil voko, abych mohl nosit tu pirástkou pásku.... Někdy nezbývá než snít. Ach jo. (17.01.2012)

Milý low-budget movie, kráčející ve stopách nejlepších tradic americké nezávislé filmařiny. Všichni herci si svoje roličky museli užívat, Buscemi v roli ohleduplného režiséra nejvíc. Zajímalo, by mě, nakolik je ten film autobiografický - tj. jak moc se DiCillo do scénáře napsal, eventuálně jaký je/byl jeho vztah ke Keenerové (které to tady mimochodem strašně sekne). To jenom malá bulvární poznámka pod čarou. Jo a - moc nechápu proč distributor přeložil oblivion jako oblouznění, když správné zapomnění dává daleko větší smysl... (lingvistická poznámka pod čarou :-). 90% (22.04.2007)