Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Minimalistická parafráze na Schindlerův seznam, kdy se bohatý podnikatel snaží vykoupit židy aby nenašli smrt v koncentračním táboře. Trochu méně poeticky pojaté, než Spalovač mrtvol avšak neméně napínavé a dramatické. "Jsem pán v sušárně vlasů, máš je krásné, pevné jako popel" nebo "Na tomhle koupališti se opaluje každá ženská náhá". Ve vší nacistické hrůze zbytky poetismu protkané dialogy plné obav a napětí plnily váhu největší. Váhu lidského života. Výtečné válečné drama. (11.10.2009)

Velmi si vážím Arnošta Lustiga, samotný příběh je velmi působivý, plný hlubokých myšlenek, obsazený skvělými českými herci....ale.........proč je scénář tak neživotný? proč postavy mluví úplně jinak, než by v běžném životě opravdu mluvily? Tempo je taky kvůli tomu poměrně pomalé, a hororová atmosféra na mě moc nepůsobila. (07.03.2014)

Až skoro divadelní inscenace, kde děj tlačí do popředí dialogy pronesené skvělými herci. Dějové prázdnější, za což může jistě fakt, že jde o adaptaci, která si to může dovolit trochu víc, než film. Ale za mě spokojenost. Atmosféra a napětí tak skvěle fungující, až mi bylo nepříjemně a to na televizní film je zážitek, jaký jsem z u filmu dlouho neměl. (29.04.2021)

Tady jsem narazil. Podceňoval jsem kvalitu televizního filmu podle předlohy Arnošta Lustiga. Měl bych se omluvit, protože snímek Antonína Moskalyka je úžasný film, plný mrazivých momentů, skvělých českých herců a prokazuje jak jednoduše a při tom lehce lze natočit úžasný film. Lenka Fišerová a Jiří Adamíra excelují v tomto snímku, který chvílemi nechává atmosféru Spalovače mrtvol daleko za sebou. Rozhovor Lenky Fišerové s mužem, který se stará o sušírnu vlasů a jeho pozdější modlitba pro tu naivní dívenku jsou nejmrazivější okamžiky posledních let. (18.02.2007)

Čest Lustigově památce. Ale nemám ho rád. Řeknu vám proč. Představte si následující námět románu: „Žid ten a ten, někde v Polsku, kolem roku 1943.“ Jakmile tohle kdokoli nadhodí, hned ztlumíme hovor a nasadíme vážné tváře, smekneme klobouky, vyjádříme úctu, udělíme ocenění, grant, odstavec ve slovnících. Je to tak nebo ne? --- A Lustig právě o tomto a o ničem jiném napsal za půlstoletí několik tuctů románů a povídek. Možná jsem ignorant. Přečetl jsem několik jeho děl, a po dalších se definitivně přestal shánět. Respektuji morální nutnost nezapomínat, ale nechce se mi tak činit prostřednictvím nekonečných variací z pera nepříliš skvělého literáta. --- Takto u mě dopadla povídková i filmová Modlitba. Šoa vytvořila tisíce příběhů, a tenhle je, to přiznávám, jedinečný. Jenže to zpracování, dialogy, charaktery, to všechno je tak nedotažené, málo inspirované, vpravdě průměrné, že s tím ani plejáda vynikajících herců mnoho nezmůže. (30.03.2011)