Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 418)

plakát

Vrah naoko (2023) 

Chápu ten rozpor. Od rejži typu Linklatera, na jehož práci vás odkáži potom (jakože Link later... Chápete...? Jděte do prdele, mně to vtipný přišlo...) asi člověk nečeká "tradiční" podívanou jedoucí podle tříaktové struktury bez sebemenšího náznaku invence. Přijde mi ovšem škoda odsoudit toto režijní cvičení, když je film přitom zatraceně dobrou oddechovkou. Detaily, to je to na čem staví úspěch tento snímek a třeba Powellovo "měnění kabátů" je naprosto bezkonkurenční. Čert vem, že to vzniklo podle článku a že si to Richard s Powellem přepsali víc než já svou bakalářku, protože to je přesně ten feel-good masterpiece, co jsem chtěl vidět. Srovnání s Fincherovým Zabijákem je trochu mimo mísu, neboť téma každého filmu je diametrálně odlišné... Ve výsledku ale chápu to nenadšení, protože je ten film přeci jen na Ríšu trošku moc konveční, ale ten nápad já cením zlatem (nebo něčím hodnotnějším, zlato prý ztrácí hodnotu, takže jděte šperky spláchnout do záchodu a kupte si třeba radši rádiovku), protože hlavní theme filmu dává skrze lehce přiostřený závěr nesmírně pravdivé poselství o životě, za jehož pravdivost se mile rád podepíšu.

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Já toho Millera žeru. Ten cápek opět redefinoval akční spektákl a opět úplně jinak, než v případě Fury Road. Ta je samozřejmě mnohem akčnější, ale Furiosa je... jiná. Hádá se ve mně nadšení s úžasem, ale vlastně vždycky dojdu k tomu, že ten film je zkrátka vynikající. Sere mě, že propadne a ještě víc mě sere, že Miller nedostane další šanci, aby ukázal, co všechno s tím dokáže... Nebudu říkat, že ten film je dokonalý, protože by určitě potřeboval někde zkrátit a triky mě občas trkly do oka (někde naopak otevřely hubu do kořán, takže je to vyrovnaný)... Hlavně je to ale zatraceně dobrý film, který dokáže zprostředkovat srozumitelnou jízdu napříč lety, etablovat svět, v němž se postavy pohybují a dělá Fury Road medvědí službu, díky níž je ten film vlastně ještě lepší... Nadšení neutuchá, takže ještě zmíním fantastickou Anyu Taylor-Joy, podfuckovsky bradpittovského Chrise Hemswortha, naprosto překvapující Tom Burke a hlavně teda Alyla Browne, jejíž přerod právě v Taylor-Joy je jedním z nejlepších vizuálních efektů za poslední dobu... A ještě rychle k akci, která je možná tím nejlepším, co Hollywood potkalo od posledního Wicka... Sakra, já ten film miluju...

plakát

Iveta - Série 3 (2024) (série) 

Zahleděné do sebe víc než Blondýkna a k tomu ještě vylhané. Přeskočit podstatnou část Ivetina života, namontovat to na následující události a pak se tvářit, jako že to všechno takto je... na to už nemám asi energii. Některé karikatury jsou fajn, třeba Rajmont je snad lepší Novotný než originál v Řeporyjích, Krajčův Macura je taky roztomilá příhodnost a nesmím opomenout ani "královské reggae" Prachaře jako Rychtáře. Jen u jeho postavy mám takový neblahý pocit, že do scenáře asi zasahoval víc, než je zdrávo... Holky z právnické fakulty... V hlavě maj lásku a právo... Pardon, nechal jsem se trochu unést, takže ta Iveta. No je to hodně podstandard toho, co bylo v předchozích sérií... Samir končí zbytečně a hlavně tak moc fikčně, jako by na konci musel chtě nechtě uhnout rozjetému vlaku, co nikde nestaví (no já vím, nekamenujte mě... au, kterej z vás to byl? Tak pojď ty hajzle...)

plakát

Kaskadér (2024) 

Čekal jsem, že film, který si dávám za odměnu a jenž je v podstatě sám o sobě odměnou Leitche k vzdání holdu kaskadérskému řemeslu, mi udělá o dost větší radost. Milovník akčních filmů, za něhož se mile rád prohlašuji, ocení zajisté všechny ty narážky na akční filmy, kaskadéřinu a všechno to kolem, ale sakryš práce... to jsme se nakonec museli spokojit s filmem, který míří asi do 4 stran a ani jednou nedokáže jet? Ačkoli všichni chválí romanci hrdinů, já si nejvíc užil komediální timing, protože ten chvílemi dokáže vážně vykouzlit úsměv na tváři víc, než celá filmová kaskadéřina. Duo Gosling/Blunt si sedlo, ale v těch 126 minutách je scénář od sebe "účelně", avšak pro mě zcela neuspokojivě tahá od sebe, že mi jejich romance byla víceméně buřt... s hořčicí a s product placementem na dietní colu. Samotná akce je při zpětném pohledu dobrá, ale u Leitche už zkrátka člověk čeká po Wickovi, Atomic Blonde a vlastně všem, na čem se podílel, něco víc - jasný vrchol je pak "sjetá bitka" a její následky. Nerad bych ale vyzněl negativně, protože Kaskadér je určitě fajn oddechovka a s tím cílem byl i točen. Můj osobně nastavený hype mi však možná trochu zkazil zážitek, když jsem dostal ukázkový standard a nebýt již zmíněné bitky a poměrně zábavně řešeného třetího aktu, asi bych byl i zklamanější.

plakát

Děkujeme, že kouříte (2005) 

A to jsem myslel, že ukecanejší člověk než jsem já nikdo není, ale v porovnání s Nickem Naylorem jsem v podstatě prvotřídní břídil. Htal jsem mu každé slovo, přestože obhajuje věc, kterou z hloubi duše nesnáším a fandil jsem mu, i když je to v podstatě šmejd. Stejně ho však nemůžu odepsat, protože jeho argumenty se synem jsem mu zobal z ruky, záviděl mu tu lehkost projevu a opět si uvědomil, že ten Reitman se potatil možná víc, než jsem vlastně doufal. Já snad začnu i kouřit...

plakát

Příběhy obyčejného šílenství (2005) 

Začínám se mít na pozoru, abych za chvíli nezačal na ostatní taky znenadání bafat... ale hřeje mě u srdce, že své cílené bláznovství mám stále pod kontrolou. A protože moje druhé já souhlasí, není co řešit... Jo a film super.

plakát

Elvis (2022) 

Změna času, hektický víkend a k tomu čistá únava promluvily a Elvise navzdory jeho kvalitám, či nekvalitám budu muset dokoukat zítra. Protože jsem ale skončil přesně v prostředku příběhu, rozhodl jsem se, že tento unikátní jev, kdy budu dokoukávat jeden film, ještě před ulehnutím do postele zkusím shrnout a zítra se vrátím k druhé části a dopíšu zbytek, kde si třeba budu i protiřečit, kdo ví? Předně je na Luhrmannovi vidět, že jeho režijní absence se na stylových kvantitách (není to překlep) nestihla podepsat. Naopak si myslím, že ho ten režisérský půst trošku dohnal a jeho "úvodních" čtyřicet minut je jak vrcholný sportovec na drogách posednutý Satanem. Ten film utíká strašně rychle, až to škodí zdraví samotnému příběhu a já už taky nemám náladu ho následně expozičně resuscitovat. Ale možná jsem jen sucharsky nasraná upejpavka, která vlastně neví co chce. Naštěstí Luhrmann má k ruce Vrchního sluhu Austina, který ho částečně tahá nahoru. Píšu částečně, protože ačkoliv na "pódiu" Austin nadobro zmizí v Elvisově tváři, mimo něj mu jen dýchá na záda pomyslného stínu. Těžko říct, v čem komu věřit, protože Elvis působí stejně tak za neproniknutelným sklem, jako postava průvodce a vypravěče Toma Hankse, který tady výkon reálně podává v pytli do směšného odpadu. Vizuálně naštěstí Luhrmann nešlape vedle a jeho stylizace mě hřeje už při samotném pomyšlení na pronikavě nakažlivou hudbu a kulturu černošské komunity. Stopáž je ale smrtící a pocitově nepříjemně zvláštní - člověk má pocit, že se jede strašně rychle a potřeboval by odpočinout, jen aby v půlce stopáže zjistil, že je sakra pořád v půlce stopáže........................Dokoukáno a bije se ve mě převážně spokojenost. Nevidět tehdá Blondýnku, která mě na tento Bazův záměr připravila (máme tu realitu, ale jedeme ji po svém), asi bych byl i naštvaný. Luhrmann ale narozdíl od Andrew Dominika zvládá držet tempo, narozdíl od Rocketmana se drží při zemi a díky tomu, že většina zmiňovaných v daném příběhu jsou v reálu posmrti, nemá nikoho, kdo by mu do jeho "verze" kecal. Druhá půlka děje tak zůstává konzistentní ve své kvalitě, takže se u svého původního hodnocení 8/10 udržím a zůstanu u něj. Baz vlastně natočil to, co by si přál každý filmař - vlastní verzi fenoménu, která bude přesně tak ozvláštěnou poctou a zároveň kritikou jednoho z nejslavnějších šoumenů netradiční populární hudby. A to mu tišě zavidím.

plakát

Ticho před bouří (2019) 

Štěpán Rytíř podle ČSFD není blbý scenárista a asi ani režisér, ale ty vole! Co mělo tohle jako bejt? Tohle není ani mind fuck, jako spíš dog shit. Vytáhnout v midpointu zvrat, který otřásne smyšleným světem, to bych ještě bral, ale že otočí tím pomyslným kormidlem směrem od bouře plné zábavy k ostrovu plného nudy a ještě k tomu tak pičuským způsobem, až popře celý dosavadní příběh a ten "nový" je zbytečně prázdný, na to mám nakoukáno víc, než zkousnu. Těžko říct, jestli to chápat jako tvůrčí demenci, nebo vychytralý kalkul, možná od každého něco, ale bohužel je ten film ve výsledku tupá sračka, která v náznacích zní mnohem zajímavěji, než skutečně je.

plakát

Hotel Hazbin (2019) (seriál) 

Obvykle mi nedělá problém něco pochválit, nebo naopak zjebat, ale tady je to celkem obtížné. Seriál je zkrátka natolik odlišný stylem a animací, že jej komparovat s něčím podobným půjde jen stěží, takže nechávám průchod mému nadšení, hazím 80% a vyšší hodnocení si šetřím na případnou druhou sérii, u níž snad budu vědět jak lépe zformulovat můj postřeh.