Režie:
Ludvík RážaScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
František VlčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická, Marie Brožová, Václav Postránecký, Josef Abrhám, Jana Drbohlavová, Josefa Pechlátová, Ferdinand Krůta, Alena Kreuzmannová, Dalimil Klapka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kdysi byli pan Ryšánek (M. Růžek) a pan Schlegl (B. Záhorský) velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek Jana Nerudy byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují Martin Růžek, Bohuš Záhorský a Dana Medřická. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Legendární televizní klasika. Jan Neruda byl kouzelným vypravěčem a Ludvík Ráža geniálním režisérem. Oba dva měli hlubokou duši. Z hereckého hlediska je to naprostej TOP!! Pro mě snad nejlepší hlavní role Martina Růžka. Není co dodat a není co vytknout. Zmínit však musím ještě hudbu Ladislava Simona, dotvářející malostranskou atmosféru, někdy až hororově pochmurnou, nebo postavu štábního v podání Felixe le Breuxe. ()
Televízny film, ktorý nepochybne potešil milovníkov Nerudovho diela a tých, ktorým v dnešnej dobe chýba pokojný, stereotypný rytmus života obyvateľov Malej Strany za čias Rakúsko-Uhorskej monarchie. Vykreslenie atmosféry je bezchybné, herecké výkony neopakovateľné. Keďže som Nerudove poviedky nečítal, moja nostalgia je o pár desiatok rokov mladšia a niektoré scény ma miatli, uchyľujem sa k najčastejšiemu hodnoteniu. ()
Ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl... Nerudovský příběh o jedné staré křivdě z minulosti je ve svém osobitém televizním provedení z počátku sedmdesátých let především hereckým koncertem Martina Růžka, který dokázal skromným, takřka nenápadným způsobem vystihnout hluboký lidský žal i sveřepou umíněnost. Ty jeho pohledy, něco fantastického. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! ()
Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!). ()
Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Miloš Schmiedberger
Reklama