Návrat pana Ryšánka

Líbí se mi hodnocení kolegy Vypravěče. Nedokáži říci, zda bych více ocenil Nerudu v emigraci, ale zjišťuji, že jej více dokáži oceniti s rostoucím svým věkem (snad tedy v emigraci ze svého mládí - leč z této emigrace není již návratu). Ale nepřipadá mi, že by Neruda zase až tak idealizoval, ani toto televizní zpracování není až tak idylické - tedy snad formou, ale nikoliv obsahem. Ovšem srovná-li našinec kvalitu herectví, zde v této laciné televizní produkci ukázanou, s úrovní herectví běžnou v televizi dnešní, nezbývá mu než hořce zapalakati nad současností. (10.09.2010)

Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. (20.06.2020)

Předně: náš dnešní postoj k Nerudovi zvroucňuje dálka let, která nás od něj dělí. Prostřednictvím všedních příběhů se nám zpřítomňuje odezněný tep časů, které si naivně představujeme lepšími, než byly, a hřešíme tak proti vší nesvobodě ve spárech habsburské orlice jakož i vůči všudypřítomné krutosti lidství; špinavý van jejích křídel ovšem obrací i stránky Malostranských povídek a ani ty nejsou prosty erupcí lidské nenávisti. Ano, Neruda byl opravdu skvělým „přiblížitelem dálky a posvětitelem všednosti,“ jak o něm napsal Šalda, který také zdůrazňoval, že nejvíce Nerudu doceníme v cizině (a to my na prahu nových staletí rozhodně jsme), a tak se můžeme směle dojmout vším smutkem, neměli bychom ale zapomínat na bolest vteřin, která nevyprchává s časem. Rážova adaptace této malostranské povídky je věrná předloze a stylově čistá, vyšperkovaná skvělými hereckými výkony (Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická). Myslím si však, že poněkud příliš idealizuje atmosféru doby na úkor těch podpovrchových ran, časových i nadčasových. (30.06.2010)

Ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl... Nerudovský příběh o jedné staré křivdě z minulosti je ve svém osobitém televizním provedení z počátku sedmdesátých let především hereckým koncertem Martina Růžka, který dokázal skromným, takřka nenápadným způsobem vystihnout hluboký lidský žal i sveřepou umíněnost. Ty jeho pohledy, něco fantastického. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! (12.10.2016)

Pan Ryšánek se vrací po 25 letech domů, ze služby v armádě. Je pln zášti, bo byl kdysi nedobrovolně přeložen ze svého města pryč od své životní lásky. Domnívá se, že původcem všeho zla je jeho bývalý kamarád, jelikož on si vzal po jeho odjezdu Ryšánkovu milou. Situace se pomalu vyhrocuje a konflikt dvou starých přátel je nevyhnutelný, jelikož Ryšánek na křivdu nezapomněl. Martin Růžek v roli Ryšánka znovu dokazuje, že patří mezi naše nejlepší herce. Jeho Ryšánek je prostě parádní, ale nejen on, ale i paní Medřická a celý hospodský ansámbl vytvořili strhující atmosféru. Jakési tiché napětí (před bouří) se line pod celým filmem a nenechává diváka na pokoji. Výborný film...90% (04.06.2012)