Eliška a její rod

Na Filipa v autenticitě nikdo nemá, je to svým způsobem podobné jako Papouškova trilogie ale chytřejší.. Zajímavé je když jsem seriál viděl před 20 lety nemohl jsem Scheinpflugovou fakt ustát a dneska se bavím...stejně jako se bavila podle mého i ona.. Dům i s hospodou v kterém se celý seriál odehrává, je tehdejší Měšťanská beseda v Praze na adrese Jungmannova 28/17, kde sídlila i Československá televize a o který se musela dělit s nájemníky kteří v něm bydleli. (05.05.2012)

O. Scheinflugová nebyla dobrá herečka. Mrzelo mě to. Přál jsem si, aby byla. Ale je zajímavým dokladem toho, koho isi za ženu vybral Karel Čapek. Seriál je i mimo jiné ukázkou různých mezilidských problémů, které se v té době řešily, a které nejsou cizí ani v dnešní době. Hlavně se mi líbí dva díly - jeden, kdy hlavní představitelka podporuje svého syna (V.Menšík), věří mu, i když ten žije ve snech, a na vysoké noze. A tak se z něho stal defraudant, ale jeho máma ho má stejně ráda, chce v něm vidět dobráka, správného frajera. Druhý díl je o tom, jak se Sovák učí i neučí - anglicky, aby nakonec zjistil, že hospůdka v Praze je přece jen pro něho to lepší, než pracovat v zahraničí. Pěkná studie jedné lidské psychiky. (28.08.2010)

Už ty novovlnné střihové záběry se smícháním světových událostí s českou současností musely působit na diváka jako z jiného světa. O to víc zdánlivě uklidňuje obyčejná hospoda, kde se na vše čeká, pokud je vůbec co k mání. Znamení doby. Herecké výkony jsou pak dovršením geniality. Vynikající Olga Scheinpflugová (žena a múza Karla Čapka), ve své skoro jediné rozsáhlejší roli. Skvělá, ještě kůzlečí Iva Janžurová, Vladimír Menšík, v geniálně napsané roli, kde mistrovi slova není jeho výřečnost nic platná, a dokonale klasický hospodský Jiří Sovák. Když k tomu ještě přičteme ostýchavého podnájemníka, v podání Josefa Kemra, tak je nabíledni, že se zde událo něco nevídaného.  PS (2021) - Po mnoha letech se mi zdá ještě lepší. Vlastně, „Eliška a její rod“ nemá moc srovnání. Dáno jistě i dobou, neopakovatelným obsazením osobností, které nepotřebují podrobný scénář i syrovou autentičností. Zvláštní věc, tenhle seriál. (25.08.2021)

Česká televize hned v den spuštění svého nového kanálu nasadila do vysílání jeden z prvních československých seriálů, který navíc nebývá často reprízovaný, a proto jsem se rozhodla ze zvědavosti dívat. Pochopitelně mě mrzí, že se nedochovaly poslední dvě epizody, ale můj rozpačitý dojem by asi stejně nevylepšily. Největším problémem je obsazení titulní postavy, protože paní Scheinpflugová má na můj vkus velmi nepříjemný herecký projev à la vesnická trhovkyně. Od komediálního seriálu bych také očekávala více humoru, některé epizody byly ryze dramatické. Zůstává tedy pouze radost z doplnění vzdělání a z přítomnosti tehdy ještě nezkušených mladých talentů - kromě paní Janžurové třeba Jiří Zahajský nebo Jiří Schmitzer. (31.03.2020)

Zašlý věk prvního, takřka konzuního vpádu plastů-umělých hmot, čas šusťáků a dederonových košil, první projevy blahobytu na příděl první poloviny šedesátých let, to všechno koncentrováno do mikrokosmu zašlého, neudržovaného lokálu a zestárlé zestátněné matky rodu - to je svět jednoho z prvých skutečných moderních televizních seriálů naší doby. Jeho hlavním šperkem bylo a je vynikající, byť až příliš kukátkovým pojetím ovlivněné herectví národní umělkyně a spisovatelky Olgy Schenpflugové. Kolem něj se soustřeďují buď již jsoucí, nebo budoucí velké postavy naší Thálie - Jiří Sovák a Iva Janžurová patří patrně k těm nejzřetelnějším. Fakt, že televizní i filmové umění se vyvíjí, je jedno, a Filipova invence, vložená do kvalitních scénáristických předloh, je to druhé. I klasika, zabalená do ne zcela atraktivních obalů, zůstává klasikou. Totéž platí o kvalitě, bez které je pojem klasiky nepředstavitelný. Nepředstavitelné je i to, že seriál stále není dostupný na DVD nosičích. (20.10.2007)