Hříchy pro diváky detektivek

Základním prvkem naprosto otřesné série detektivek je v první řadě dramaturgické provedení. Dáša pobíhající za záběry, přibíhající, když si ji jednotlivé postavy volají anebo vrcholem absurdnosti - Dáša, která vyskočí z kamery a objeví se ve studiu s diváky a pak se s Vladimírem Dlouhým zase vrací. Dáša je zkrátka postavou, která je všude a kdyby skutečně fungovala jako další postava, která se shodou okolností všude objeví, ještě by se to dalo chápat - používají to i jiné kriminálky ve světě. Takhle její zapojení působilo minimálně směšně a spíše absurdně. I jednotlivé detektivky měly slabý nádech. Ne že bych všechny pachatele uhodl, ale kolikrát se téměř hodinu nic nedělo, aby se v závěrečné desetiminutovce roztrhl pytel se zločinem i rychlým vyšetřováním zároveň. A to už nemluvím o příšerném scénáři a neposlouchatelné hudbě. Snad jen jedna skladba byla povedená. Například Zlata Adamovská alespoň uměla zpívat. Paní Dáša si měla zpěv rozhodně odpustit. Je to tak příšerné, ale tak typické pro devadesátky. Dneska by tato absurdní fraška neměla šanci projít. (16.12.2019)

Otřesná formální stránka spojující v sobě papundeklovost normalizačních televizních inscenací s hereckých, pěveckým a pohříchu i režijním amatérismem. A slečna Dáša, abych zůstal gentlemanem, byla spíš špatným vtipem... Coby dovětek: Tato dřevní forma televizní interaktivnosti se s odstupem času jeví jako beznadějná slepá ulička. (29.06.2014)

Mimořádně špatné herectví Dagmary jsem byl ochoten ještě překousnout. Ale její zpěv nikoliv !!! Její nemelodický hlas a jednooktávový rozsah je možná tak dobrý pro vyvolávání novinových titulků v prostorách metra, ale rozhodně ne pro film. Jednu hvězdu dávám za úvodní vstupy pana Kleina. Tento krimi seriál mě osobně nenadchnul. (03.08.2010)

Podobně jako u adaptace Škvoreckého předlohy je kladem uzavřenost jednotlivých příběhů. Scénář napsal sám režisér Dušan Klein, který v úvodu každého dílu vítá diváky. Herecké obsazení výborné. Občas jsou některé scény ovšem nudné, děj nikam neposouvají, případně působí nevěrohodně - např. Dagmar Veškrnová v roli televizní reportérky sděluje informace o vraždě s takovým nadšením, jako by mluvila o návratu zlatých olympioniků (díl Noční stín). Zábavný je také převlek Veškrnové za muže (díl Pravdivá lež). Na rozdíl od Hříchů pro pátera Knoxe chybí výrazná dvojice vyšetřovatele a pomocníka. (19.09.2010)

Celkový nápad pořadu je rozhodně dobrý (když pominu fakt, že je vypůjčený z předchozích Hříchů) a kdyby šlo jen o pátrání, kde si divák může na základě indicií sám identifikovat vraha, klidně bych to ještě nadhodnotil. Co seriál vskutku příšerně sráží je hlavní představitelka - její křečovité zapojení do každého případu a chytrost uvažování téměř jako u Poirota, to mi silně pije krev. Štve mě i způsob, jak jsou prezentováni detektivové, kteří řeší jednotlivé případy - jsou vykresleni jako přihlouplí moulové, kteří by bez pomoci tý všetečný ženský nedotáhli do konce ani jeden jediný případ. Texty doprovodných písní nejsou zase tak špatné, ale pěvecké kvality hlavní představitelky bych označil jako nic moc, tedy spíš nic než moc. Z odvysílaných dílů se mi asi nejvíc líbil díl Smrt na inzerát, hlavně kvůli sympatické kriminalistické dvojce Skopal - Táborský. (28.10.2010)