My všichni školou povinní

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)

Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50% (14.02.2019)

Tenhle serial jsem nemel nikdy moc rad, ani jako dite skolou povinne v dobe, kdy ho zacali vysilat. Karfika si sice pamatuju dodneska, ale tu jeho postavu jsem nejak uplne nepobral, a zbytek mi prisel nejaky takovy hystericky (hlavne vytecna Vranova, z te mam nocni mury dodnes)... Natoceny to spatne neni, figury jsou jasne a srozumitelne, ale stejne to proste rad nemam. Takze zaujaly jen 3 dily s Karolinou, ze sberatelskych duvodu... :-) P.S.: neprehlednutelna postava tohoto serialu je samozrejme tez Jana Janatová-Havlátová. (a taky jsem tam zaregistroval Moniku Kvasnickovou) (09.03.2013)

Základní škola je téma, které se dotkne každého (resp. s výjimkou několika absolventů zvláštních škol). Tenhle seriál prostředí mapuje hodně přesně, ať už se to týká žáků, učitelů nebo rodičů. Herecké výkony (speciálně malý Oliva) jsou nadprůměrné, scénář zdařilý, hudba zajímavá (Petr Hapka). Z mého pohledu je bonus i to, že seriál odráží fungování tehdejší doby (pozn. pro mladší uživatele - mezi roky 1948 až 1989 tu byl socialismus). (29.07.2007)

Aj napriek času a zmene režimu je tento seriál stále aktuálny. Postavy sú výborné vykreslené, ani kladné ani záporné, ale skrátka také ľudské. Seriál obsahuje mnoho krásnych myšlienok, ktoré tam nie sú dané nasilu, ale pekne vychádzajú zo situácií. Všetko to zvýrazňuje aj krásna hudba od Petra Hapky. Oproti ostatným seriálom, ktoré končievajú šťastne, tento seriál nemá šťastný koniec, ale končí nádejou. "My všichni školou povinný" skutočne docenia len tí, ktorí v tomto obore pracujú. (20.10.2018)