Obsahy(1)
V roce 1969 měla v Divadle na Vinohradech v režii Václava Hudečka premiéru slavná komedie francouzského dramatika G. Feydeaua Brouk v hlavě. Secesní salonní fraška s brilantně napsanou hlavní dvojrolí majitele pojišťovací společnosti a přitroublého hotelového sluhy, kterou tehdy vytvořil Vlastimil Brodský, se stala okamžitě hitem, protože zároveň na prověřeném mechanismu situační komedie odrážela i vratkost světa, v němž žijeme, kde člověk s vysokým postavením může být z ničeho nic považován za outsidera. Inscenace byla později zaznamenána, ale nikoli jako představení v divadle. Byla přenesena do studia a zkrácena, se snahou přiblížit se co nejvíce typu tehdejší televizní inscenace. A vznikl zdařilý tvar, jehož předností je zejména zachycení skvělých hereckých výkonů tehdejších osobností vinohradského souboru, který byl na mimořádné výši. Dnes toto dílo patří do zlatého fondu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (51)
Relativně slušný výsledek, ale na mne to jako celek moc nefungovalo. Je to možná i tím, že znám scénář do poslední repliky - zde se jej poměrně drželi, ale výsledek je i přesto nemastný-neslaný. Bouton v podání p. Brodského by šel zahrát určitě lépe. Marcela v podání pí. Jiráskové - velmi slušný výkon. Naopak Kamil (Z. Řehoř) je co se týče projevu velmi zjednodušený - takto lidé bez patra nemluví (srv. DBM, Ondříček, tam je to na výbornou). Z průměrnosti trochu vybočoval Josef Bláha, ale jako celek to tahle figura nemá šanci utáhnout. ()
Přiznávám se rovnou, že mě tohle moc nezaujalo. V první řadě to není divadelní záznam. Je to TV inscenace. Pokud by byl, točilo by se to v divadle, což pokud je mi známo se točilo, ale bez diváků, pouze pro televizní kamery. A jejich smích či reakce mi prostě u něčeho, co se dovoluje nazývat divadelním záznamem chybí. Dále celá hra mě prostě nějak nenadchla. Neviděl jsem jiné verze a nemůžu tedy srovnávat, ale první dějství je trochu bez humoru a života, ve druhém herci zmateně pobíhají sem a tam, k tomu dodáme pár humorných věcí a třetí se odehrává ve stejném duchu. Je zde nejvíc humoru, ale také je to spíše chaotické pobíhání z jedněch dveří do druhých. Navíc se mi zdá, že někteří herci pro televizní kamery zbytečně přehrávali. Vše vypadá spíše nahraně pro kamery než přirozeně pro diváky. A myslím, že kdyby hráli skutečně pro diváky s diváky v hledišti, určitě by to byl o poznání kvalitnější zážitek. ()
Úžasná komediální smršť a prakticky dokonalý obraz, jakým způsobem lze herecky uchopit přidělenou postavu. Přesto si nechávám malou rezervu, rád se podívám i na jiné soubory, jak si s tímto bláznivým dnem poradili, i když herecky překonat tuto generaci se může zdát nemožné. Sejdeme se znovu u Něžné kočičky. ()
Ačkoliv jde jistě o výtečně zpracování komedie Georgese Feydeaua, nemohu si pomoci, ale pro mě je to látka opravdu spíše jen pro divadlo. V televizi to působí příliš ukřičeně, zmateně a asi i otravně. Zvláště v tomto zpracování mi to v televizi přišlo spíše jako otravné, hrozně rychlé a křečovité. Divadlo je holt divadlo. Navíc ani zvukový záznam není příliš kvalitní a spousta dialogů zanikne. Hru hodnotím na 100 %, ale televizní zpracování má jen 60 %. Hudba: Ladislav Simon ()
Vlastně celkem nevyhledávám tyhle starý divadelní hry, které by se daly označit jako „konverzační komedie“, ale Brouk v hlavě už mě několikrát královsky pobavil. A co se mi na tom tak líbí? Nevím, asi to, jak je to překombinovaný, zašmodrchaný, všichni furt melou pantem, jako kdyby byli na perníku, je to taková kočičina. Souhlasím s tím, že u téhle hry hodně záleží na obsazení (text není tak silný, aby se prosadil sám o sobě), tady sice někteří herci přehrávají a tlačí na pilu, ale to tak nějak patří k divadelnímu žánru s označením fraška, kde je všechno v nadsázce. A Bróďa je skvělej. Já jsem Butón! BUTÓÓÓN!! ()
Reklama