Hříchy pro pátera Knoxe

S ohledem na dobu a způsob vzniku- živé natáčení , určitě pozoruhodný seriál a divák najde omluvu i pro místy toporné výkony herců. ... Upřímě řečeno zápletky některých příběhů jsou mírně ,,jednoduché" a nebýt podepsané Škvoreckého jménem nevyšly by ani v časopise. Nejvíc seriálu uškodilo jeho příliš časté reprízování, při sedmé repríze pane Kleine v ,,krátké pauze kterou vyplní písnička a nejdůležitější momenty příběhu......" diváci nemusí přemýšlet kdo je vrah, ale která tetička tlačenka Vám prosadila opětovné vysílání. Přes výše uvedenou přísnou kritiku za první shlédnutí určitě stojí. 9.5.2010 : Do trezoru s tím, nejméně na 10 let !! Ani večerníček o Rákosníčkovi neopakují tak často. Měním hohnocení z hvězdičky na odpad. (27.10.2009)

„Stop. Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše * v klidu * rozmyslet...“ Touhle krátkou scénkou a několika dalšími (seriál se jimi jen hemží) čas od času častuji svou přítelkyni a nevypadá to, že by mě (a jí, doufám) to mělo přestat bavit. Klein (by) měl hrát častěji, třeba v „Pevnosti Boyard“ by pro něj nějakou vhodnou roličku jistě našli... Kromě jedinečné geneze snímku (přímý přenos z barrandovských studií), která dodává i 20 let po premiéře seriálu punkovou patinu leštěnou různými přeřeknutími a podobnými neštěstími, se na kvalitě příznivě podepisují pozoruhodné herecké výkony kumštýřů v presu [v dobrém (Adamovská, Dlouhý, Kanyza, Kostka, který někdy nad Adamovskou slintá, jakoby zapomínal, že jeho neumělé pokusy ji balit zachycují kamery) i v nejednoznačném (kreace Marka Vašuta se vymyká hereckým kategoriím a je vlastně nepopsatelná)], slušný Kleinův scénář, kořeněný citáty a básníkovským vtipem a vlastně i samotné detektivní zápletky, byť rozhodně ne všechny. K poučené diskuzi teoretiků nad pěveckým výkonem Adamovské přispívám gentlemanským mlčením; televizní šansony jako „Queen Elizabeth“ a „Hospoda u mrtvýho času“ jsou soundtrackem mého televizního dětství. Dnes se sice v telce ani rádiu díky auto-tune „pod tón“ nikdo nedostane, něco mi ale říká, že to o pokroku nesvědčí... (27.04.2012)

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu. 2. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat. 3. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci. 4. Pachatelem nesmí být sám detektiv. 5. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí. 6. Nesmí být použito žádného "dosud neobjeveného" jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu. 7. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři. 8. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.) 9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho Watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou. 10. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny. (03.12.2019)

I dnes docela zábavná divácká hra na detektivku. Zajímavé je, že poprvé se to celé točilo živě (!), což se projevilo mimo jiné tím, že v jednom díle je k vidění záběr na "mrtvého" Jiřího Bartošku, který spokojeně oddechuje po namáhavém výkonu a Zlatu Adamovskou museli po jednom díle kvůli vyčerpání odvézt do nemocnice s podezřením na infarkt. (07.05.2003)

Detektivky v očividně studiovém provedení a odehrávající se na stále stejném místě, které však měly důležitou interakci s divákem. Případy to byly zajímavé (až asi na dva) a celé to bylo velmi dobře zvládnuté, především vzhledem k faktu, že v premiéře byly díly vysílány živě. Prostor se tedy našel i pro improvizaci aktérů. Herecké výkony představitelů stálých postav ušly, ty hostující pak byly trochu proměnlivé. Celkově dobrý dojem, i když bez živého vysílání to není zcela ono. (04.10.2013)