Rozpaky kuchaře Svatopluka

Na tenhle seriál si pamatuji, protože ho vysílali v době, kdy už jsem vnímal věci okolo sebe a registroval jsem i rodiče, jak zběsile rozsvěcovali a zhasínali v iluzi svobodné volby v naprosto nesvobodné zemi. Dnes s odstupem času musím říct, že seriál je především tragikomickým svědectvím o šílené době svého vzniku – tedy upadajícího reálného socialismu. O době, kdy absolutní nedostatek čehokoliv vedl k tomu, že i krádež svíčkové se řešila bezmála jako trestný čin. Kdy i v těch nejluxusnějších hotelích byly hostům servírovány blafy a srágoroviny připravené v hrozných hygienických podmínkách. Době, kdy dělat šéfa čehokoliv muselo být děsně frustrující, neb na nic nebyly peníze a personál byla banda lenivých menakačenků, alkoholiků nebo zašívačů (čest výjimkám) ovšem s absolutní mocí. A hlavně Sváťa během několika dílů vystřídal tři zaměstnání, což z něj vlastně dělá fluktuanta, tedy v té době dosti nespolehlivého živla. Alespoň že lidem byla dána iluze možnosti svobodně hlasovat v televizi, když v reálném životě si o tom mohli nechat jen zdát. A tenhle šílený svět připadal těm lidem natolik normální, že se to nebála odvysílat ani ČST, tedy hlásná trouba režimu numero uno. (07.04.2020)

Zprvu jsem na to koukal s despektem, ale již během prvního dílu si mě tenhle seriál získal kouzlem normalizační gastronomie. Pro mě, zapáleného kuchaře amatéra, to je prostě radost sledovat, jak se peče svíčková a dělá se základ na vývar. Hodně mě v tý kuchyni baví ty omlácený hrnce, a pomačkaný pánvičky, na kterých se tam jede :-) No a taky se na to nemůžu přestat dívat, protože v tom hrajou takoví moji oblíbenci, jakými jsou Bláha, Zázvorková, Augusta, Vlach, Somr, Moučka, Nárožný a další. Vlastně mě tak napadá, že si poslední dobou dělám rekonstrukci filmografie 80. let, kterou jsem tehdá nemohl sledovat, protože jsem byl moc malej. Jinak mě ale na celým seriálu celkem sere Dvořák v tandemu s Bydžovskou, protože jsem tyhle dva nikdy moc nemusel. A pro mě je taky poměrně dost otravný to šaškování s kinoautomatem, který pak ze studia vyhodnocuje přitroublý "pan inženýr" (ačkoliv by na to stačila cvičená opice). Pořád je to ale paráda oproti současným českým seriálům. Update: Pozdější díly jsou o tom, jak se Dvořák stane nějakým papalášem v obrovským hotelu a řeší tam nesmysly; to je už dost otrava. Zvlášť když mu tam sekunduje náměstek Haničinec, kterej neúspěšně předstírá, že je bodrej Moravák. (13.02.2012)

On je to v podstatě geniální pořad. Je škoda že si autoři nedokázaly více vyhrát z příběhem. ::: .Jednou jsem četl knihu, kde byl stejný princip děje. Knihy byly celkem 3 a každá kniha mněla cca 400 stran. Taky bylo potřeba rozhodovat jak se bude příběh vyvíjet. Konce byly 3 ( 3 knihy ) a v každé situaci bylo psáno něco jako " chcete aby hrdina udělal toto ? Nalistujte stranu xy " ~ ~ : ~ ~ " chcete aby hrdina udělal tohle ? Nalistujte stranu xy v knize 2 " Příběh končil odlišně, po každém takovém rozhodnutí. ----- .Na stejném principu jsem hrál i jednu PC hru. KDYBY se Rozpaky kuchaře Svatopluka, natočily trochu odvážněji a z větším důrazem na následky rozhodnutí, dal bych víc jak ty 3 hvězdy. Jenže tady v tomto seriálu bylo v podstatě jedno jak se diváci rozhodnou, když se pokaždé děj zase vrátí do stejného příběhu. Škoda promarněné šance. Koncept je výborný. U mně to má Svatopluk za 3 knedlíky. (09.11.2014)

Velmi originální český seriál. Souhlasím, že Jaroslav Dietl byl člověk na svém místě. Josef Dvořák se pro roli Kuřátka hodil výborně a opravdu jeho pohled stojí aspoň za jedno podívání. Jen mě mrzí, že jsem nezažila "hlasování" pomocí vypínačů. Mamka nám vždycky vyprávěla, jak to vypadalo u nich na sídlišti, když všichni blikali. Dnes je to samá SMS a člověka to stojí jenom peníze. Narodila jsem se hold do modernější doby. (24.02.2008)

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. (13.03.2013)