Rozpaky kuchaře Svatopluka

Za komančů to bylo něco, dneska když se na to člověk dívá je to naprosto k smíchu a uvalený jako blázen. Když si odmyslím všechny ty totalitní srance kolem, protivného Dvořáka, tak hodinu a pul každé díl řešit jednu banální ptákovinu, to je něco. Jenom protože si pamatuji jak jsem sám jako dítě blikal s vypínačema jak pitomec, dám dvě, ale když to dneska vidím nejradši bych napálil odpad. (14.12.2014)

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. (13.03.2013)

Svatopluk je bídné dílo zejména svým konceptem. Tvůrčí tým, v čele s Františkem Filipem, lišácky servírují divákům latentní propagandu „laskavé normalizace“. Pokud postava dojde do fáze neřešitelné situace, obraz zastavuje a následný střih do studia nabídne pohled, kde diváci drží škatule s tlačítky ANO/NE . Tato zdánlivá divácká spoluúčast má evokovat pocit svobodného rozhodnutí. Paradoxem celého konceptu je právě výše zmiňovaná volba, která vlastně neexistuje, jelikož děj samotný je již předem definována a ačkoliv se tvůrci snažili na strategii „volby“ seriál postavit a vzbudit pocit svobodného rozhodnutí, nic to nemění na faktu, že celý tým vyprodukoval pouze další normalizační propagandu. Svobodné rozhodnutí totiž ve skutečnosti nebylo možné. (15.03.2013)

On je to v podstatě geniální pořad. Je škoda že si autoři nedokázaly více vyhrát z příběhem. ::: .Jednou jsem četl knihu, kde byl stejný princip děje. Knihy byly celkem 3 a každá kniha mněla cca 400 stran. Taky bylo potřeba rozhodovat jak se bude příběh vyvíjet. Konce byly 3 ( 3 knihy ) a v každé situaci bylo psáno něco jako " chcete aby hrdina udělal toto ? Nalistujte stranu xy " ~ ~ : ~ ~ " chcete aby hrdina udělal tohle ? Nalistujte stranu xy v knize 2 " Příběh končil odlišně, po každém takovém rozhodnutí. ----- .Na stejném principu jsem hrál i jednu PC hru. KDYBY se Rozpaky kuchaře Svatopluka, natočily trochu odvážněji a z větším důrazem na následky rozhodnutí, dal bych víc jak ty 3 hvězdy. Jenže tady v tomto seriálu bylo v podstatě jedno jak se diváci rozhodnou, když se pokaždé děj zase vrátí do stejného příběhu. Škoda promarněné šance. Koncept je výborný. U mně to má Svatopluk za 3 knedlíky. (09.11.2014)

Bohužel jeden z těch seriálů, kde zhruba od poloviny každý další díl sráží celkový dojem. Od zpočátku normálního, sympatického a lidového kuchaře se postupně stává uvědomělý soudruh vedoucí, jehož charakterové klady jsou už značně předimenzované a nevěrohodné. Z prvních pěti hvězdiček jsem tak postupně došel až s bídou ke třem a i to jen kvůli zajímavým záběrům normalizačního pohostinství na "nejvyšší úrovni", které tehdy běžný člověk mohl jen sotva znát. (25.07.2017)