Dr.film

Čtyři epizody, čtyři hodiny a žádný střih. Kamera bez přerušení sleduje vyšetřování závažného zločinu a jeho obrovský dopad na rodinu chlapce, který je podezřelý z brutální vraždy spolužačky. První díl má skvělý úvod. Díky mimořádně intenzivní atmosféře přitáhne diváka k obrazovce a pustí ho až při závěrečných titulcích. Druhý díl, který líčí vyšetřování ve škole, je dějově asi nejslabší, ale i tak klobouk dolů před filmaři – natočit hodinový nepřerušovaný záběr s komparsem plným dětí a s neustálým pohybem vyšetřovatelů po škole muselo vyžadovat extrémně důkladnou přípravu. Třetí, komorní díl je psychologickým rozborem podezřelého chlapce a ukazuje se, jak velkým benefitem seriálu je mladý herecký debutant Owen Cooper – jeho výkon ve třinácti letech je naprosto strhující. Závěrečný díl se pod vlivem nenápadných a všedních okolností pokouší rozluštit, zda je vůbec možné se s traumatickou situací někdy vyrovnat. Manželský rozhovor v ložnici byl natolik intenzivní, že jsem měl chvílemi slzy na krajíčku. Nabízí se řada otázek, na které nikdo nezná odpovědi: Kde jsme jako rodiče pochybili? Měl jsem být lepším otcem? Dokážeme jít dál? A je vůbec možné navázat na život, který jsme žili předtím.? Silné a soustředěné drama, které dokáže zasáhnout s nečekanou silou.

Asfaltová džungle solidně staví na napětí a přesně vystižené atmosféře. Vše – od plánování krádeže až po následky, které přinese vyloupení klenotnictví – má své opodstatnění a logicky vede ke spravedlivému naplnění osudů všech postav. Herecké výkony jsou na úrovni a dobře fungují v rámci žánru. Výjimkou je Marilyn Monroe – je milá, ale její výkon v tomto snímku zásadní hereckou stopu nezanechá.

Adaptovat rozsáhlý román od Joanne Rowling do televizní podoby není snadné. Černočerné srdce jsem nedávno dočetl – je to masivní bichle, která čítá více než tisíc stránek a při čtení ji v ruce opravdu pocítíte. Jedná se o skvěle napsaný příběh s velkým množstvím postav, spletitou detektivní zápletkou a precizně budovaným vztahem mezi Cormoranem a Robin, který hraje klíčovou roli v celé sérii. Seriál bohužel většinu těchto prvků zjednodušuje natolik, že příběh ztrácí na síle. Vyšetřování na mě působilo nepřehledně (bez znalosti předlohy bych se chvílemi cítil docela zmatený), postavy splývají a klíčový vztah mezi hlavními hrdiny nemá potřebnou chemii. Co v románu funguje jako detailně propracovaná knižní mozaika, zde působí jako ledabyle načrtnutá televizní skica. Rowlingová nedávno vydala již sedmý díl série pod názvem Hladový hrob, takže si tam raději půjdu spravit chuť.

Ripley je opravdovým vizuálním i zvukovým zážitkem, ale není to bez chyb. Formálně snímek buduje atmosféru na italském neorealismu s téměř hypnotickou černobílou kamerou, která se pomocí kompozic záběrů na architekturu nebo umělecká díla snaží neustále navodit tísnivou a podezřelou atmosféru. Po celou dobu jsem měl pocit, že celé okolí je tichým a obviňujícím svědkem Ripleyeho podvodného jednání. Funguje to naprosto úžasně a je třeba ocenit i zvukový design, který zejména při vraždění (vrzání lodi nebo nárazy hlavy o schody) dodává scénám skoro až fyzickou intenzitu. Skutečně musím přiznat, že jsem byl tím pečlivě budovaným vizuálem po celou dobu zcela fascinován. Ta filmařská preciznost je zde natolik podmanivá, že si vlastně ani nevzpomínám, kde jsem něco podobného v posledních letech viděl v celovečerním filmu, natož pak v seriálu. Ripley se od klasického mainstreamu lehce odklání a řadu filmařských postupů a narativů docení spíše cinefilněji založené publikum. Tvůrci záměrně volí pomalejší tempo, které buduje tíživou atmosféru a postupně diváka vtahuje do světa, kde marnost a neodvratný pád prostupují každým momentem. Vysněný život v luxusu s sebou nenese jen opojnou svobodu, ale i neustálý tlak, nechtěnou pozornost a sílící paranoiu. Ripley je v každém hotelu dříve či později odhalen a nekonečný kolotoč lží ho vtahuje do spirály, z níž není úniku. Vraždění se ukazuje jako vyčerpávající dřina, kde jediná chyba může mít fatální následky. Časté záběry z vysokého úhlu jakoby symbolizovaly jeho marné snažení dosáhnout nedosažitelného. Trochu zamrzí nepatrné zaostání tempa v poslední epizodě kvůli několika absurdním momentům a nelogickému přetočení perspektivy Marge, jejíž skvěle budovaná postava v závěru mírně ztrácí na přesvědčivosti. Ale čert to vem, neboť je třeba uznat, že Netflixu se po delší době opět podařilo vyprodukovat skutečnou Quality TV. 90 %.

"Pane asistente Čulibrku, tady se děje něco strašlivého!" 

Neucelená zápletka s několika drobnými nápady dokáže jen stěží navázat na kultovní klasiku. Chaotický Burtonův návrat nakonec nejvíce připomíná vaření z vody původního dílu.

Atmosférická jednohubka, která dokáže dobře zužitkovat řadu propriet, jež se neoddiskutovatelně vztahují k vampire hororu. Nápadité zpracování skvěle pracuje s barvami, siluetami a nasvícením, což ve mně nakonec vyvolalo vizuálně podmanivý zážitek od začátku do konce. Dávám překvapivých 80 %.

Utahané zkoumání psychologicky narušeného jedince prostřednictvím chladně působící industriální šedi na mě příliš nezapůsobilo. Barevné ladění a celková scénografie jsou však naopak velmi povedené. Ty dvě hvězdy dávám spíše za několik momentů, které dokážou esteticky podtrhnout působivost celé scény.

Kdo nastaví kůži je čistou esencí Delonova původního vidění světa nebo jeho myšlenkového směru. V tomto snímku je zcela běžné ženu profackovat nebo jí za banální věc hrubě vynadat a udržet si přitom auru největšího macha v okolí (Anne Parillaud na mě působila, jako by se každou chvíli měla začít plazit k Delonovým nohám). Zbraně, submisivní role žen a tupé alfasamectví. Je to vyčpělá, a ne moc dobrá kriminálka z osmdesátek, ke které se už vracet nebudu.

Podobně sugestivní vyobrazení dětského traumatu s takovou intenzivní formou ani nepamatuji. V necelých třiceti minutách dokáže film naservírovat takovou nálož témat a motivů, že z toho jde hlava kolem ještě u závěrečných titulků. Mistrovský kus i v parametrech světového filmu.