Strach má velké oči

Po čertech existenciální téma, přesvědčivě modernizované pohádkové motivy, epesní aranžmá a neobvyklé, třeskutě slibné duo Janžurová+Hrušínský ve správně blbinózní šílenosti nepostrádající nicméně bytelnou koncepci. Happyend sestává ze scény vysvobozené cudné slečinky v modrobílých šatečkách, ana laškovně ječí ohnuta přes koleno zámeckého pána v mysliveckém stejnokroji, a z hlášky „A tady tu knihu hoďte do ohně. Ať už je v tomhle lese jednou klid a pokoj.“ Všechny tyto vklady přicházejí téměř vniveč nestravitelnou upatlaností a rozpatlaností rozhodné většiny dialogů a scének, čemuž, dodávám velmi nerad, napomáhá i Hrušínského lenivé uchopení postavy. Ostatní jsou sice přesvědčiví, ale ti zajímavější z nich (Štěpnička a přesný Havelka) se nechávají vtáhnout do toho blátíčka no a Zedníček coby charakterní milovník to opravdu zachránit nemůže. Nad vodou to tedy drží samotná Janžurka a těch několik podařených zápichů i nečekaných odbourávaček. Jako čtvrt- nebo půlhodinová hříčka třeba v rámci Malého televizního kabaretu by to bývalo mohlo být i v této formě výživné, ale v sedumdesáti minutách to bylo vražedné. Úvodní zakletí v podobě ztráty paměti se v dalším průběhu zcela zrácí ze zřetele, motiv zůstává trestuhodně nerozvinut. Autorské nezvládnutí díla vyjadřuje i dosti nepřiléhavý název: strach je sice jedním z přítomných motivů, ale naprosto nepatří k těm dominujícím a hlavně postrádá jakoukoli motivickou jednotu. Přes to všechno trvám, že lze toto dílo doporučit: Jednáť se o chvályhodně bizarní kousek, který, dostanete-li se do správné nálady (což se mi žel, na rozdíl od Šandíka, PollyJean, M-arty, gudaulina a jiných, nepodařilo), má potenci stát se vaším kultovním. Ještě mu dám někdy šanci, projeví-li ovšem dcera zájem znovu to vidět. /// (únor 2016: Takže zájem projevila a musím přiznat, že nyní vůbec nechápu, co mi tenkrát vadilo a zvedám ze dvou na čtyři.) „Smělý pohled, v ruce kyj, světem kráčí Divobij!“ (02.05.2013)

Jedna z nejlepších „moderních“ pohádek, co znám. Skvělé komediální výkony Janžurky a Hrušínského jsou mimo jakékoli *. 5 je málo. Havelka - škoda, že už jen zpívá a nehraje. Štěpnička umí, na divadle, ve filmu, v dabingu. Jo, když se talent v rodině zdědí, je na čem stavět (což neplatí o většině současných hereckých dětiček – můj!!! názor). Ty polívky a čarodějná kuchařka a popleta Havelka, tohle můžu minimiálně jednou do roka, spíš než všechny klasické princezny. Škoda, že nebyla co jsem na čsfd, nemohu doplnit žádným citátem. A byť jsem rak, tak tu polívku raději nee. (18.06.2008)

"Chřestovou si taky nedám....ale račí!" "Pe-ní-ze u stro-pu nej-sou, ty mám ta-dy v pix-le!". Pavel Zedníček poprvé jako drvoštěp aspoň pokud vím. Žádná hlubina myšlení, vlastně to je hodně schématické, ale tak nabité výbornými hláškami, které si vystačí prakticky jen s tématem polívka, že se člověk baví, ať chce nebo ne. "Račí, račí ... rači ne." (15.05.2012)

Tuhle pohádku miluju - kvůli skvělé Ivě Janžurové, jejíž komika v té době dosahovala vrcholu. Opravdová lahůdková pohádka z archivu ČT, na níž se pokaždé s chutí podívám. Úžasná je i improvizace paní Janžurové s Rudolfem Hrušínským ve scéně, kdy jí málem z ruky vyletí nůž mířící na Bujona a ten se lekne a spousta dalších komických situací. Autoři si také krásně pohráli s naším rodným jazykem - ("Lesněnka" a ... "zalez něnku jsem tě povazovala...") inu, nyní již televizní klasika. (06.06.2011)

"Čáry, Maggi, houbelec...." Že je Iva Janžurová komička k pohledání, to není třeba myslím ani příliš zdůrazňovat. A je úplně jedno, jestli jde o celovečerní film nebo studiovou pohádku. Tahle ta je skvělá právě především kvůli jejímu podání čarodějnice Maggi. Třeba ty její svítící očička, když vábí mládence Divobije a Chytrolína na račí nebo želví polévku, to je prostě něco k popukání. A když se k Janžurové přidá Rudolf Hrušínský coby loupežník Bujon a střihne si spolu s Maggi divoký "flašinetový tanec", je o zábavu postaráno. Jako bunus vtipně zpomalený Chytrolín/Havelka. (24.10.2017)