Emigranti

7/10. Hlavní postavou filmu je Kristina, milovaná matka a manželka, která měla nejvyšší úctu k náboženským záležitostem a tradicím svého národa. Nesla obrovské břemeno za to, že byla poslušnou manželkou svému manželovi a své švédské společnosti. A především vždy jednala pro bezpečnost a pohodu svých dětí. Nakonec se ale rozhodla nechat všechnu zátěž uvolnit a pocítit život kvůli sobě. Existuje tolik filmů o prvních osadnících v Americe a o útrapách, kterými prošli. Osadníci migrují do této záhadné země za snem o vytvoření lepšího života, než jaký měli předtím, a nakonec vytvoří jeden z nejmocnějších národů na světě. Ano, Ameriku vybudovali stateční otcové jako Karl Oskar, který by pro tuto cestu riskoval všechno ve svém životě, a matky jako Kristina, které by obětovaly vše, co milovala a nakonec i svůj život. (07.06.2023)

Mimořádně působivý snímek se skvělým soundtrackem, který "není slyšet" (tak to podle mě má být), ale skvěle funguje, vynikající kamerou a naprosto s přehledem zahranými rolemi, včetně těch dětských. Díky tomu, jak vše pohromadě dokonale funguje, není film ani chvilku nudný. Ohromné překvapení začátku roku. Viděno v kině v rámci festivalu Scandi Film. P. S. Jeden rok a 4 měsíce :-) (24.01.2023)

Původní verzi neznám a tak nemůžu srovnávat, ale v životě bych neřekl, že budu soustředěně sledovat 2,5 hodiny, artově pojatej film o švédské rodině, která v 19 století emigrovala do Ameriky. Nicméně ten příběh je tak zajímavě zfilmovaný a skvěle zahraný, že i nějaké ty zkratky jsem mu odpustil. Výborný soundtrack. (04.06.2024)

Tohle je materiál na 148 minut a námět, kterému sluší převod do vizuální podoby. Portrét moderního světa a jeho polárních protikladů (člověk kultivuje přírodu, bílí berou půdu rudým, tmářství se střetává s racionalitou), do něhož se zároveň teprve rodí moderní člověk a pak také proniká do ambivalencí skrytých za jednoduchými schématy. Monumentální i intimní, historický i současný, emoční rollercoaster nevyžadující přehánění a nebojící se pro Evropu nepohodlně zobecnit od 19. století neměnnou globální emigrační touhu po méně bídném životě a genezi transnacionální identity. (20.06.2023)

Knižní předlohu jsem nečetla a neznám ani její slavné zpracování v režii Jana Troella, tudíž nemám s čím srovnávat. Tak jsem se do toho vrhla tím vším zcela nepolíbená. Hned od samotného začátku jsem byla naprosto pohlcená nádherně odvyprávěným příběhem o hledání obyčejného lidského štěstí, o rodinné sounáležitosti a o vyrvaných kořenech, které jen stěží znovu někde zakoření. Vydat se do neznáma, opustit všechno a všechny, odjet s hluboce bolestným pocitem, že už se zpátky nikdy nevrátí. Na něco takového je zapotřebí odvaha, odolnost a velká vnitřní síla. Děj se sice odehrává v 50. letech 19. století, nicméně aktuálnost tématu zůstává téměř neměnná. Film je výborně natočený a ještě lépe zahraný. Celkový zážitek pak umocňuje neobyčejně podmanivá hudba. (90%) (23.06.2024)