Viridiana

Asi jsem měl od filmu jiná (mylná) očekávání. Myslel jsem, že půjde hlavně o pořádné rytí do církve, ale tomu tak bylo jen částečně, jinak se tahle satira zaobírala také zkaženou lidskou morálku (a to ne nutně katolické společnosti). A narážet tedy na naivní pomáhání bližnímu svému, které je pak po zásluze potrestáno, nutnost odříkání a sebeobětování se…to bylo sice fajn, ale já se těšil na demonstrování prohnilosti církve ve své nejryzejší podobě, ne dělání si srandy z těch jejích de facto lepších, nebo chcete-li ne tak špatných, stránek. Film se mi svým vyzněním, tedy prozřením, vcelku líbil, ale zkrátka jsem si od něj sliboval, že si vezme na paškál (alespoň pro mě osobně) palčivější témata, proto pouze slabší 4* (ale konec bych opravdu neodhadl ani při tom největším fantazírování). (14.06.2013)

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. (24.09.2010)

Já prostě nemám rád filmy tohoto typu, když nemají jasný konec. Bergman mi skoro nikdy tak useklý či jak to nazvati, nepřišel. Zmiňuji to proto, že Bunuel u mě JE Španělský Bergman. U tohoto filmu to bylo též cítit. Jistě, při při Poslední Večeři oněch zmetků (které bych s chutí už od chvíle, kdy si je tam natahala naše, mouchy snězte si mě Viridiana, postřílel do jednoho) vařila krev v žilách, ale vlastně se tam nic nestalo. Pokud nepočítám oběšení strýčka chmatáka (ale aspoň jí políbil ňadro a zkusil si lodičku...marně:) na švihadle, které má, jak si pochvalovala holčička slídilka, konečně držadla a jehož nečekanou smrtí hned v první půlhodině, mi Bunuel udělal čáru přes rozpočet. Asi jediný, kdo mi přišel ´´normální´´ byl mladý František Rabal, kterého znám z jeho posl. role v Dagonovi. Ten byl věcný, s ničím se nemazal a nekoukal pořád, jako u mučení. Sice tak nějak chápu, proč byl pův. konec odmítnut a musel býti natočen nový, který jsem sice nepochopil tak, jak byl prý myšlen. Na 2.str., pokud to má zn. to, co se píše, tak bych rozhodně bral ještě 30min. navíc. A to i bez toho vědomí významu konce. I u Bergmana mi často vadilo/vadí, že má v drtivé většině 90min. filmy. Tady by bylo potřeba udělati aspoň 2h. verzi. Ale Silvia Pinal byla v té squellé+atmosphérické  první půlhodince opravdu přitažlivá (tohle můžu napsati, páč stejně nesložila Slib, hehe) a na scénu ve svatebních šatech s omámenou Viridianou, kde si ji strýčínek naaranžuje, jako svou mrtvou ženu, nezapomenu ještě nějakou dobu. Ony ty Španělky a Mexičanky mají opravdu jakési žhavé fluidum, či co. Ať hrají jeptišku nebo ne. Pokud by se to takhle nějak neslo po celou stopáž, bylo by to klidně na 4 a víc. Takto to na Anděla Zkázy, nedosáhlo. (19.10.2021)

Prvních 30 minut si říká o maximální ohodnocení. Buñuel se vrací k surrealistickým kořenům a zdůrazňuje psychosexuální dusno. Poté volně naváže aktualizovanou variací na Nazarina, což není ke škodě, ale všichni víme, kam se to dopracuje. K nevděčnosti a sebedestruktivnímu společenskému chování lidského druhu. Naštěstí i zde je režisér silný v kramflecích. (06.11.2011)