Viridiana

Krásně sarkastický a zlý film. Naivní jeptiška s pošetilou touhou napravit svět křesťanskými ideály naráží na realitu, která je špinavá a smradlavá. Scéna likvidace luxusního domu poživačnou lůzou vám zůstane v hlavě hodně dlouho. Viridiana byla ve své době považovaná věřícími za skandální a nic bych za to nedal, že ještě dnes by Luise Bunuela (kdyby byl naživu) v některých zemích nejradši upálili na hranici. Přesně v duchu vznešených křesťanských ideálů. 80% (12.08.2005)

Buñuelovo nahliadnutie na kresťanskú tematiku je ozaj silné. Oddaný cirkvi zrejme s podobným pohľadom súhlasiť nebudú ( veď prečo by aj mali, nikdy nebudú chcieť prijať pravdu, aj keď im bude sedieť na hlave ), ale musia uznať, že režisér sa s námetom pohral dokonale. Z dobrotu na žobrotu. Po tomto snímku, už asi nikdy nedám houmlesákom ani milý pohľad. (20.04.2017)

Já prostě nemám rád filmy tohoto typu, když nemají jasný konec. Bergman mi skoro nikdy tak useklý či jak to nazvati, nepřišel. Zmiňuji to proto, že Bunuel u mě JE Španělský Bergman. U tohoto filmu to bylo též cítit. Jistě, při při Poslední Večeři oněch zmetků (které bych s chutí už od chvíle, kdy si je tam natahala naše, mouchy snězte si mě Viridiana, postřílel do jednoho) vařila krev v žilách, ale vlastně se tam nic nestalo. Pokud nepočítám oběšení strýčka chmatáka (ale aspoň jí políbil ňadro a zkusil si lodičku...marně:) na švihadle, které má, jak si pochvalovala holčička slídilka, konečně držadla a jehož nečekanou smrtí hned v první půlhodině, mi Bunuel udělal čáru přes rozpočet. Asi jediný, kdo mi přišel ´´normální´´ byl mladý František Rabal, kterého znám z jeho posl. role v Dagonovi. Ten byl věcný, s ničím se nemazal a nekoukal pořád, jako u mučení. Sice tak nějak chápu, proč byl pův. konec odmítnut a musel býti natočen nový, který jsem sice nepochopil tak, jak byl prý myšlen. Na 2.str., pokud to má zn. to, co se píše, tak bych rozhodně bral ještě 30min. navíc. A to i bez toho vědomí významu konce. I u Bergmana mi často vadilo/vadí, že má v drtivé většině 90min. filmy. Tady by bylo potřeba udělati aspoň 2h. verzi. Ale Silvia Pinal byla v té squellé+atmosphérické  první půlhodince opravdu přitažlivá (tohle můžu napsati, páč stejně nesložila Slib, hehe) a na scénu ve svatebních šatech s omámenou Viridianou, kde si ji strýčínek naaranžuje, jako svou mrtvou ženu, nezapomenu ještě nějakou dobu. Ony ty Španělky a Mexičanky mají opravdu jakési žhavé fluidum, či co. Ať hrají jeptišku nebo ne. Pokud by se to takhle nějak neslo po celou stopáž, bylo by to klidně na 4 a víc. Takto to na Anděla Zkázy, nedosáhlo. (19.10.2021)

Slavé dílo Luise Buńuela samozřejmě už v lecčems ztratilo hrany, ano, současná kinematografie dokáže být určitě víc šokující, jenže, při vší úctě k ní, současná kinematografie sotva umí jít přímo k podstatě a bez zbytečného přehánění odhalit bídu milosrdenství a askeze až na kost. Buńuel je velký estét, marně lovím v paměti film s tak skvostnou a organicky začleněnou kompozicí obrazu... Zmíněná scéna hostiny žebráků patří k vrcholným okamžikům nejen filmu, ale kinematografie jako celku. Dokonalé vypointování myšlenky prostřednictvím paradoxního spojení obrazu, hudby a jejich celkové kompozice (parafráze L. Da Vinci je děsivě cynickou herezí!) vytváří neuvěřitelně působivý celek, z něhož postava Viridiany, krásné ženy oddané bohu a službě "trpícím", nutně musí vyjít jako bláhová a odsouzená k porážce. Nedivím se podrážděnosti církve... Viridiana totiž útočí citlivými a výsostně uměleckými prostředky, nesnaží se urážet a vztekle křičet, ale pouze odrážet absurditu a skutečnou tvář lidské povahy. Absurditu lidského konání. Zachráníš-li jednoho trpícího psa, za chvíli tě mine další. Pomůžeš-li žebrákovi z bahna, pokusí se tě zašpinit. Viridianu jsem sledoval s podivným chvěním a napětím, které ve mně vzbuzují pouze filmy velkých mistrů. Nevycházelo z povrchu, který je zdánlivě poklidný a urovnaný, vycházelo z nitra filmu, ve kterém se rodí tragédie jedné ženy, která zasvětila život velké myšlence a byla obdarována jednou velkou prázdnotou a deziluzí. S určitou kritičností pohlížím jen na Buńuelovu všeobjímající skepsi, ale je právem každého umělce být subjektivní... Vlastně se to od něj očekává, nebo ne? deathmaker> Scéna pálení trnové koruny mi přijde jako zatraceně silné eso na dobu nehledě... (18.02.2005)

Tak u tohoto filmu se církevní nelibosti divit nemůžeme a reakce frankistického Španělska se dala lehce předvídat. Film vlastně neútočí proti pokrytectví či jiným tak často napadaným vlastnostem všech možných církví, nýbrž proti podstatě katolického milosrdenství a odříkavého života jako takového. Jedná se o neuvěřitelně nepříjemné realistické odsouzení jakékoli mystiky náboženství, tou nejbolestivější možnou formou. Ale ať s jeho poselstvím souhlasíme, nebo ho rozhodně odsuzujem, jistě v nás zanechá silný dojem. Zajímavé je srovnání poslední hostiny a řádění bědných s podobnou scénou ve Formanově Přeletu, která vyzní vysoce humanisticky; tato je oproti ní ostře útočná a beznadějná. (18.02.2005)