Viridiana

Viridiana (film) poukazuje na zopár vecí, ktoré sa v našom svete dejú. Viridiana (skoro jeptiška) je svätica a celý film je postavený na napätí z jej "možného" znásilnenia. Každý totiž podvedome ju chce vo svojej mysli chrániť, tak to je veľmi účinný film. Ťažko povedať či by sa niečo takéto stalo a ako vlastne reagujú ľudia čo sú na tom zle na dobročinnosť. Vždy sú dve strany mince, alebo aj viac a môžete sa na každú vec pozerať z rôzneho pohľadu. Film ma až tak nepobavil ako by mal, napriek určitému slabému napätiu zo strachu, že Viridiana bude znásilnená (nehovorím, že nebola). Čakal som nejaký "extra" koniec, ale ničoho som sa nedočkal okrem toho, že film má priemernú výchovnú hodnotu. Poukazuje na reálne problémy ľudstva, ale nerobí to až tak zábavnou formou. (28.05.2015)

Čtvrtou hvězdu dávám proto, že jsem z toho neměl moc smíšené pocity, jako obvykle ze starších filmů mívám. Film sice končí patřičně "neukončen", ale zanechává ve mě dobrý dojem. Možná proto, že režisér dával celý film najevo, že je obdivovatel ženských nožek a to s ním mám tak trochu společného ;o) jako kritika církve a podlézavé chudiny výborné. Je fajn vidět, že to někdo dokázal takhle ukázat, aniž by mu to zakázali (i když mám pocit, že to v nějaké zemi na okamžik zakázali přece jen). Povedené. A velmi milá postava byla malá Rita, kolem které se točily ty nejvtipnější momenty filmu. (13.04.2010)

Španělským filmem Viridiana, vyznamenaným na MFF v Cannes 1961 Velkou cenou a dalšími mezinárodními uznáními, se naší diváci podruhé setkávají s tvorbou vynikajícího režiséra španělského původu Luise Buňuela (před pěti lety byl u nás uveden jeho francouzsko-italský film To je úsvit). Viridianu prohlásila pokroková západní kritika za Buňuelovo mistrovské dílo, které „působí jako rána pěstí do žaludku, jejíž bolest se prodlužuje ještě dlouho potom, co byla způsobena“. Je to hluboce symbolický film, popírající náboženství jako duchovní sílu schopnou reformovat svět a polemizující s celou strukturou španělské skutečnosti. Je protestem proti oficiální katolické morálce, je obžalobou církve, stávající se v rukou boháčů mocenským nástrojem vládnoucí třídy. Pro mnoho diváků, nebude snadné porozumět tomuto filmu, jehož každý obraz je symbolem a v němž se často psychopatologické vize ostře střetávají s životní realitou. Ve své době skandální snímek, jenž byl i na nějakou dobu ve Španělsku zakázan, dnes morálně nepohoršuje ani příliš nešokuje, ale přesto stále fascinuje svou příznačnou výpovědí o stavu církve a katolicismu vůbec. Luis Buńuel je obviněn z hanobení náboženství a opět musí na dalších deset let opustit vlast. Viridiana je okamžitě stažena z kin a do řádné distribuce je zařazena až roku 1977, výrok cenzurní komise byl oficiálně zrušen až roku 1982. Kvůli ostře nepřátelskému článku v Osservatore Romano byl film ve Španělsku okamžitě zakázán ministrem turistiky a informací, ačkoli předtím dostal Zlatou palmu v Cannes. Zároveň byl generální ředitel Španělského filmu propuštěn na předčasnou dovolenou za to, že v Cannes vystoupil na pódium a přijal cenu. V Itálii byl film uveden nejdřív v Římě, kde měl úspěch, a potom v Miláně. Generální prokurátor tohoto města jej zakázal, žaloval mne u soudu a dal mne odsoudit na rok vězení, kdybych vkročil na italskou půdu. To rozhodnutí bylo odvoláno o něco později Nejvyšším soudem. (...) V Paříži blízko hotelu jsem jednou viděl plakát jednoho svého filmu se sloganem Nejkrutější režisér na světě. Ta pitomost mne nesmírně sklíčila." Buňuel prostě dokáže urazit s noblesou! Je jen otázkou diváka samotného, jak se s touto skutečností vypořádá! (24.02.2009)

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. (02.01.2012)

Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. (30.10.2012)