Půlnoční klub

Seriál ma motivy jedné z mých nejoblíbenějších knížek z edice Stopy hrůzy, které jsem v mládí pravidelně kupoval a ihned četl, abych se zase mohl těšit na další. Právě tento příběh (nebo aspoň hlavní myšlenka) mě lákal a držel v naději, že jednou by mohl zfilmován (byla i představa mé vlastní adaptace 🙂). A po 26 letech jsem se dočkal. Zatímco verze v mé hlavě se spíše blížila depresivnějšímu dramatu o skupince postupně umírajících mladých lidí v ústavu s trochou nadpřirozena v závěru, tak zde se to díky Mikeu Flanaganovi točí víc kolem hororu a právě nadpřirozena už od počátku. Celkové hodnocení uvedu až po dokoukání všech dílů. Zatím se na to koukat dá (3. díly), ale prostě ta má vize byla jiná a pere se to ve mně. 😃 Uvidíme, zda Netflix zvládl další příběh z u nás uváděné edice pod názvem Stopy hrůzy lépe než předchozí trilogii Ulice strachu, která byla zklamáním a odklonila se úplně od původních knížek. Edit: tak nakonec dávám 2*. Něco se povedlo a něco zase méně. Natěšenost však bohužel nenaplněna. (07.10.2022)

Flanaganov návrat k menším, smutným meta-hororom s presahom. Originalita predovšetkým, tentokrát už horor nie je ani na druhom mieste. Niektoré časti skvelé, ku koncu ale žáner úplne ustúpi dráme o nádeji a umierajúcich. Nie je to perfectly splendid. Na mňa moc magické, aby to dokázalo skutočne dojať, s neprimeraným množstvom načatých tém, vecí neuzavretých a nedovysvetlených. Druhá séria Hauntingu dokázala za jednu-dve záverečné epizódy vybudovať kompaktnejší vzťah k postavám aj mystériu, ako Midnight Club za 10 dielov. Po ôsmu epizódu za 4*, záver to v mojich očiach strašne presladil.  Obľúbená postava asi tá s anjelikmi. Na facku, ale zlatá. (22.10.2022)

Mám pocit, že Mike Flanagan chcel toto natočiť kedysi dávno a až teraz k tomu dostal príležitosť. Alebo chcel týmto filmom pritiahnuť k sebe nových fanúšikov, ktorým by sa táto nadprirodzená dráma mohla páčiť. Ale je tiež vysoko pravdepodobné, že sa mu dielo Christophera Pikea skrátka páčilo. Nesie jeho styčné témy - smrť, viera, nadprirodzeno a sympatický hrdinovia čeliaci nezávideniahodným udalostiam. V hlavnej dejovej línií veľmi silné. Emócie aj vzťahy medzi postavami fungujú a hoci je koniec sladký, dáva zmysel. Čo mne osobne spomaľovalo celý seriál boli mikropríbehy. Nebavili ma a prišli mi dakedy ako päsť na oko. Pohľad do psyché postáv cez vymyslené príbehy mohol znieť zaujímavo aj dávať priestor pre multižánrovú udalosť, ale samotné príbehy sú zbierkou klišé vystavanou na zaujímavých nápadoch. Nedokázal som sa na nich nastaviť. Podobný spôsob rozprávania využíva veľa autorov. Straub, King dokonca aj Palahniuk. Pozrel by som si skôr príbehy z ich pera. Predzvesť druhej sezóny moc nepotešila, ale dáva to nádej, že sa to celé ešte môže uspokojivo uzatvoriť. Príbeh ako taký zarezonoval. Hoci nie úplne tak, ako som dúfal. Čo momentálne nepovažujem za úplne negatívum. (02.11.2022)

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)

Mám Mike Flanagana rád. Je to filmař, který mě dokáže skvěle propojit s hlavníma i vedlejšíma postavama a vyvolat o ně strach. Jenže Půlnoční klub je na deset dílů až příliš prázdnou adaptací. Kdyby šlo o devadesáti minutový film, bylo by to jistě super a pět hvězd by bylo zaručeno. Na ploše deseti dílů je tu ale příliš prázdné výplně, odboček, přehršel nezajímavých replik a vyústění, které je stejně prázdné jako nezajímavé. Svou technickou kvalitu to má. Stejně jako rukopis, ale rozhodně jde o jeden z nejslabších kousků tohoto režiséra. 65% (29.10.2022)