Půlnoční klub

Je tu podzim a Mike Flanagan, jeden z nejlepších hororových tvůrců současnosti, vypouští svůj nový projekt. A zas to bude dílo, které bude lidi rozdělovat. Flanagan je tvůrce, jenž pracuje s horory a jejich atmosférou jinak. Nesází na laciné lekačky, ví jaké jsou pravidla žánru, a vždy jsou u něho postavy na prvním místě. A s tím je potřeba počítat, ještě než si seriál pustíte. Celé je to o postavách, které čelí tomu nejhoršímu, a snaží se být pozitivní, a využít čas co jim ještě zbývá. Po scénáristické stránce je seriál výborně napsaný. Každá postava si projde uvěřitelným vývojem, dialogy jsou vynikající a celé je to realistické a přirozené. Hlavní herecká osmička mladých herců předvádí výborné výkony, které jsou emocionálně silné, uvěřitelné, dojemné a znovu přirozené. Tvůrci si vše pohlídali i po režisérské stránce. Každý díl funguje dost dobře, má parádní atmosféru, výborné momenty a samotné povídačky jsou zábavné, přepálené a taky napínavé. Jediný s čím jsem měl větší problém je to, že seriál má o dvě epizody více, než je třeba. Kdyby to mělo jen osm epizod, a děj by nebyl zbytečně "natahovaný" a soustředil se na hlavní dějovou linku a záhadu, tak bych byl spokojenější. Z mého pohledu je Půlnoční klub dost povedený seriál a já se těším na další projekty od Mikea Flanagana. (12.10.2022)

mě zkrátka Flanagan baví a i když mě tentokrát bavil ze všech svých dosavadních seriálových počinů nejméně, jde i tak o velmi slušný nadstandard. Midnight club na věci jde trošku jinak než sme byly u Flanagana doposud zvyklí a chvíli trvá si na tenhle svět zvyknout, ale na druhé straně MC svého tvůrce nezapře. Opět je tu snaha o jakýsi existenciální přesah a opět se tu straší převážně ve druhém až třetím sledu. I tak ale dokáže Flanagan vytvořit solidní atmosféru (byť ne tak hutnou jako předtím) a leckterý "pravý" horor by mu mohl závidět. Nakonec mi ani nevadilo, že to místy trošku skřípe a díky několika hlušším místům mě nedokázal Půlnoční klub vtáhnout tak jak sem čekal...70% (09.11.2022)

(Priebežné hodnotenie.) Nie je to tak mizerné, ale mohlo to byť omnoho lepšie, vzhľadom na Flanagana, ktorý keď chce, tak sa vie predviesť vo veľmi dobrom svetle. Kvalita dielov je dosť kolísavá. Ľakačiek postupne, pomaly ubúda (a nie vždy sú vhodne dávkované), samotné epizodické minipríbehy pacientov/klientov nie sú vždy veľmi pútavé, niekedy sú priam nudné, až dosť od veci (inokedy sú naopak dobré). Herecké obsadenie celkom vyšlo, pri relatívne veľkom počte postáv. Zatiaľ, po piatich dieloch za slabšie tri polnočné hviezdy. (22.10.2022)

Rozhodne mi nepride fer nazyvat The Midnight Club Flanaganov najslabsi pocin. Dielo ma dva problemy. Zaprve citit z neho kalkul viacerych serii, cize logicky neposobi ucelene ako ostatne miniserie. Zadruhe, a podla mna dovod preco to dostalo stopku, je cielove publikum. Flanagan je chronicky dospely autor a snaha zacielit na adolescentov s ustrednou temou umierania bol odvazny krok. Inymi slovami ako horor sa to drzi na uzde a ako post-teen limca to tematizuje extremne vazne temy. Mrzi ma ze Netflix nevidi za obzor mainstreamu, mohlo vzniknut vysoko kvalitne uzko zamerane dielo, ktore malo potencial preskumavat menej banalne tabu nez sex a drogy. Poviedkovy format ramuje pribeh skupiny nevyliecitelne chorych mladych ludi, kotri si kratia cakanie na smrt v hospici rozpravanim strasidelnych historiek. Postavy su plasticke, sympaticke a maju celkom komplexne osobne mytologie, ktore sa premietaju do ich pribehov. Ramcova poviedka riesi zahadu, co mi nostalgicky pripomenulo morbidnejsiu verziu Scooby-Doo. Historky-poviedky mozu posobit o triedu banalnejsie a naivnejsie. no vzhaldom k tomu ze sa jedna o rozpravania neprofesionalov, posobi to autenticky. Jedine pozitivum toho ze to nepokracuje je, ze takto ziju hrdinovia nadalej.. Teda s jednou vynimkou. RIP, XY! Flanaganove najtazsie emicko. (06.08.2024)

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)