hroubek

Stylově natočená podívaná, u které bohužel pokulhává příběh. O snímku Love Lies Bleeding lze říci, že jde o vizuálně působivý film, který má nádherně natočené scény a záběry. Režisérce Rose Glass se výborně povedlo zobrazit atmosféru konce osmdesátých let. Od retro stylizace, hudby, přes velký boom kulturistiky a posilování. Glass umí vytvořit parádně vypadají scény, jenž v sobě mají všechno. Jsou napínavé, jsou sexy, jsou nechutné, jsou působivé, a pak jsou taky i divné - ten artový konec nesedne každému. Glass je hodně osobitá a autorská režisérka a na filmu je to dost vidět. A já jsem s tím neměl nejmenší problém. S čím jsem naopak problém měl je scénář. Scénář, který není špatně napsaný, ale jsou zde momenty, u niž si budete říkat jen jedno slovo - proč. Kristen Stewart hraje velmi dobře a v této poloze se mi líbila. Katy O'Brian má velmi vděčnou roli a zahrála jí velmi působivě, a dokonce si krade většinu scén pro sebe. Ed Harris se mi v této roli líbil a je velká škoda, že kvůli účesu a několika scénám působí divně. Hodně příjemně mě překvapil svým výkonem Dave Franco, protože parádně zahrál svou postavu. Film má dobré tempo, působivé momenty a dobře napsané a zahrané postavy. O to více bohužel zamrzí logické lapsy a pár divných rozhodnutí a scén. Love Lies Bleeding je působivý a zajímavý snímek.

Dovedu si představit, že na papíře ta zápletka fungovala parádně, a že to všem připadalo jako skvělý a zábavný nápad. Bohužel jako film to moc nefunguje. Ethan Coen má hodně zkušeností, a o to více bolí sledovat, že tady nejsou vidět. Řemeslně je film v pohodě, ale po scénáristické stránce to drhne. Film má spoustu dialogů, vtipů a různých monologů, a pravdou je, že většinou to funguje tak půl. Někdy to padne na úrodnou půdu a pobaví to, a někdy je to prostě až moc divné. Margaret Qualley si svou roli užívá, ale místy zbytečně moc tlačí na pilu. Geraldine Viswanathan mi moc nesedla a s Qualley nemají tu správnou chemii. Ostatní herci nejsou špatní, ale opět platí, že jejich dialogy a momenty fungují tak na půl. Panenky na útěku mají několik povedených momentů, ale taky spoustu vaty a nudy. Takže pokud na ně koukat nemusíte, tak na ně nekoukejte.

Krotitelé duchů: Odkaz mi hodně moc sedl, a to nejsem žádný velký fanda původních filmů. Bylo vidět, že ten film má srdíčko, je dělaný s láskou a pro radost, a všichni kdo na projektu dělali se dobře bavili. Na pokračování jsem se těšil, ale první ohlasy mé nadšení řádně zmrazili. A bohužel zcela zaslouženě. Samotný film není špatný, má několik dobrých momentů, a nemůžu říci, že bych se nějak nudil, ale pravdou je, že mu chybí srdíčko. Všechno, co se ve filmu děje je sterilní, obyčejné a skoro bez nápadu. Naštěstí je tu pořád sympatické obsazení, které to drží na vodou. Krotitelé duchů: Říše ledu je film, u kterého zamrzí, že je obyčejný a svým způsobem lehce zbytečný, protože měl rozhodně navíc.

Parádní blockbuster, který mi dost sedl. Režisér Wes Ball mi v trilogii Labyrint ukázal, že je velmi talentovaný, má řemeslo v ruce, umí pracovat s atmosférou a napětím, a když na to přijde, tak mu nedělá problém ani akce. Ball dlouhou dobu připravoval komiksovou adaptaci Myší hlídky, ale to bohužel nedopadlo. Naštěstí dostal jinou příležitost, aby nám všem znovu ukázal jak moc dobrý je režisér a vypravěč. Ball odvedl topovou práci. Je hodně vidět, že film měl nějakou vizi, které se tvůrci pevně drželi a moc dobře věděli jaký příběh chtějí vyprávět, kam má směřovat, a jaký je jeho smysl. V tomto ohledu si zaslouží scénář velkou pochvalu. Režisér Ball předvádí velmi sebevědomou režii, na kterou se moc hezky kouká, a nejen kvůli luxusním trikům. Jsem opravdu moc rád, že jsem dostal film, kde je vidět, že tvůrci věnovali dostatek prostoru k představení nových postav a jejich světa. Je opravdu hodně sympatické, že tvůrci nikam nespěchají a dávají nám opravdu dost času, abychom postavy lépe poznali, než se rozjede hlavní zápletka a představí se hlavní záporák. Film v tomto ohledu působí jako seriál nacpaný do dvou a půlhodinového filmu, kdy každých třicet minut začíná nová etapa příběhu a vyprávění. A čistě z mého pohledu to dost dobře funguje, protože každá část příběhu nabízí něco nové a jiného. A tady se bohužel objeví jediný problém, který film má. Z mého pohledu nefunguje vztah mezi hlavním hrdinou a záporákem. Hlavní záporák nemá tolik prostoru, a je to celkem škoda, protože je napsaný dost zajímavě, a kdybychom s ním strávili více času, tak by to příběhu jenom prospělo. Z posledního aktu je trochu cítit jistá uspěchanost a určitě bych se nezlobil, kdyby ve filmu bylo o pár dialogů navíc. Království Planeta opic má fantastickou vizuální a technickou stránku. Triky jsou luxusní a realistické, a fakt moc povedené. Opravdu si tvůrci vyhráli s podobou post apokalyptického světa, který je hodně přírodní a skvěle vytváří samostatně fungující prostředí. Hodně se mi líbila hravá kamera od Guyala Padose a soundtrack od Johna Paesanoa - navázat na mistrovské díla od Giacchina je těžké, ale Paesanovi se to svým způsobem povedlo. Film může vypadat sebekrásněji, ale pokud nemá nemá srdce, tak je to jen pozlátko. Tady jsou srdcem filmu postavy, a herci, kteří jim dali život. Owen Teague odvedl velmi dobrý výkon a krásně kráčí ve stopách Andyho Serkise, který taky dokázal vdechnout život a emoce Caesarovi. Freya Allan velmi příjemně překvapila a je ve své roli hodně dobrá, a umí si ukrást několik scén pro sebe. Kevin Durand není špatný, ale je velká škoda, že nemá více prostoru. Totéž platí i pro Wiliama H. Macyho, které mu by slušelo taky pár scén navíc. Hodně silný herecký výkon předvedl Peter Macon a jeho linka se mi moc líbila. Království Planeta opic je dobrý a hodně povedený blockbuster, který mi udělal velkou radost a já doufám, že dostaneme pokračování tohoto příběhu.

Fajn hororový výplach s prvky černé komedie. Mám rád tvorbu Radio Silence, protože dělají zábavné horory, které se nebojí měnit pravidla hry a hrát si se žánrem. Fungovalo to u Krvavé nevěsty, i u obou nových Vřískotů. Proto jsem se taky těšil na jejich nejnovější film Abigail. Agigail je fajn hororová jednohubka, která má jeden zásadní problém. Tím problémem je to, že je v poslední třetině zbytečně překombinovaná a vrší jeden zvrat za druhým. Dokud se tvůrci soustředí na "klasickou naháněčku", tak je to zábavné a dobré. Jakmile začnou vymýšlet různé zvraty a změny chování postav, tak to jde do kopru. Po režisérské stránce odvedli Bettinelli-Olpin a Gillett hodně dobrou práci. Je vidět, že mají řemeslo moc dobře v rukou, umí pracovat s žánrem, napětím a vytvářet funkční atmosféru. Velkou pochvalu si zaslouží i za práci s charaktery, které jsou zde velmi hezky napsané. Každá postava je zajímavá a není to jen maso na porážku. Melissa Barrera má hodně vděčnou roli a je v ní dobrá. Dan Stevens si moc užil svou roli a je vidět, že se královsky bavil. Totéž platí i pro Kevina Duranda, který má nejsrandovnější scény. Kathryn Newton a Angus Cloud jsou dost fajn, ale na hlavní trojici se nechytají. Alisha Weir je ve své roli hodně dobrá a její výkon se mi líbil. Film má velmi slušné dvě třetiny, kde funguje všechno. Bohužel pro nás se to v poslední třetině zlomí směrem, který mi vůbec nesedl - ale třeba někomu sedne. Abigail je zábavný hororový výplach, který neurazí, ale taky nijak extra nenadchne.

Moc jsem si to užil a měl jsem skoro celou dobu úsměv od ucha k uchu. Stovky bobrů není film pro každého. Je potřeba se na něj správně naladit, přijmout to jak vypadá, jak tam věci fungují a prostě být otevřený k tomu, co dostanete. Já jsem to udělal a královsky jsem se bavil. Ten film má stovky šílených nápadů, výborně vypointované vtipy, desítky geniálních momentů, a tolik hravosti a nadšení, že jsem jen koukal s otevřenou pusou. Jsou tady věci, co musíte vidět, protože sebelepší popis by nedokázal vystihnout to, co uvidíte. Tvůrci to do nás perou vtipy a gagy celou stopáž filmu, a i když se místy začnou opakovat, tak je to pořád velká zábava, která nenudí, a dokáže vždy něčím novým překvapit. Největší problému filmu je ten, že je prostě moc dlouhý. Kdyby byl cca o patnáct až dvacet minut kratší, některé pasáže by se prostříhaly a zrychlily, tak by to fungovalo o dost lépe a bylo by to údernější. Stovky bobrů je výborná komedie, kterou si zamiluje každý, kdo měl rád Looney Tunes.

Zábavná česká komedie, která skoro vůbec není trapná (pár momentů by se bohužel našlo) a má zábavné a dobře napsané postavy. Režisér Tomáš Dianiška mi ukázal, že má hodně talentu a nebojí se ho ukázat. Jeho film je po vizuální a vypravěčské stránce působivý, zajímavý a hlavně zábavný. Je vidět, že Dianiška má nakoukáno a nebojí se to ukázat i ve svém filmu. Bavilo mě jakým způsobem se pracuje s charaktery, samotné dialogy mají něco do sebe, a z mého pohledu funguje i romantická linka - které je bohužel po hříchu málo. Kristína Svarinská mi v této roli hodně sedla a krade si každou scénu pro sebe. Kryštof Hádek je fajn, jen se jeho postava půlku filmu chová jako vocas, a těžko se mu fandí - jasně vím, že tohle byl účel. Taťjana Medvecká si svou roli dost užívá a má tu hezké momenty. Musím pochválit vedlejší obsazení, protože to mi hodně sedlo. Nováková je super, Polívková hraje to co vždy, a třeba Tereza Dočkalová mi svou komickou rolí vykouzlila úsměv na tváři. Škoda, že film nemá trochu lepší tempo, a místy se lehce tlačí na pilu. Lítá v tom je dobrá a zábavná česká komedie, která neurazí a dobře pobaví.

Vau. Hodně velké a příjemné překvapení. Moc mě mrzí, že jsem to minulý rok nestihl v kině, jelikož je to film, které mu velké plátno sluší. Film je parádně natočený, má luxusní atmosféru, dobré a hlavně zajímavé postavy, které si nesou šrámy na duši, super momenty - první setkání s Godzillou, útok na město, celý závěr, napětí a moc hezky se na to kouká. Dost hodně se mi líbila civilní rovina a ten konec je správně dojemný. Triky jsou hodně dobré - jasně je tam vidět menší rozpočet a občas nějaký ten záběr není doladěný k dokonalosti, ale musím říci, že tvůrci odvedli luxusní práci. Ocenil jsem, že je zde zachovaná poetika původní Godzilly - pochyb a těžkopádnost.  Godzilla -1.0 je velmi příjemné překvapení, které mi hodně sedlo.

Povedený feel good film s krásnou hudbou. Film má zajímavou zápletku, kterou dokáže velmi civilně a lidsky prodat. Samotný nápad se mi líbil a oceňuji, že tvůrci neměli potřebu to nějak vysvětlovat a kotvit v realitě. Prostě to tak je, a vy to buďte přijmete a užijete si film, nebo to budete řešit a zkazíte si hezký romantický příběh. Režisér Ned Benson odvedl dobrou práci. Jeho film je hezky natočený, sestříhaný a krásně používá hudbu k posouvání příběhu a vytváření nějakých emocí. Filmu získává další plusové body, že po příběhové stránce netlačí na pilu a vše se děje, tak nějak přirozeně. Dalším velkým plusem je sympatické obsazení. Lucy Boynton umí hrát a tady si to s přehledem odehraje a zanechá pozitivní dojem. David Corenswet je fajn a je škoda, že nemá více prostoru. Justin H. Min je od prvního záběru za velkého sympaťáka a přináší do filmu pozitivní energii. Film má moc povedený soundtrack, příjemnou atmosféru a hezky se na něj kouká. Největší hity jsou příjemný oddechový feel good film, který umí vykouzlit úsměv na tváři.

Kvalitní, zajímavý a skvěle natočený a napsaný seriál. Seriál mi byl prezentovaný jako realistická japonská verze Hry o trůny, která se odehrává v 16. století. A tento popis seriál víceméně vystihuje ve všem dobrém, tak i všem špatném. Knižní adaptaci neznám a původní seriál jsem neviděl, takže jsem byl jako divák nepolíbený a bylo jen na tvůrcích, aby si mě zaháčkovali. A to se jim povedlo na výbornou. Během pár minut jsem byl okouzlený, a na konci první epizody nadšený a stoprocentně zaháčkovaný. Tvůrci odvedli fantastickou práci. Je vidět, že poctivě nastudovali japonskou historii, kulturu, samotnou knihu, věnovali dlouhé roky přípravám a vše si hezky připravili. Po řemeslné a technické stránce je to pastva pro oči a uší - zvuk a hudba jsou luxusní. Je moc krásné sledovat tu skvělou výpravu, na které se nešetřilo, ty úžasné kostýmy, a další různé maličkosti a detaily, díky kterým dané scény jsou naprosto uvěřitelné a realistické. Každý dolar je na seriálu opravdu vidět a je radost sledovat skoro každou scénu. A u řemeslné stránky nezůstalo. Velkou parádou je zde scénář a perfektně napsané postavy. Skoro každá postava má hezky napsaný a vystavěný charakter, který dává naprosto smysl a díky tomu jsou postavy uvěřitelné. Cosmo Jarvis odvedl velmi dobrou práci a jeho herecký výkon se mi dost líbil, a Jarvis se se svou rolí popral velmi dobře. Hirojuki Sanada dostal svou životní roli a je v ní naprosto fantastický, a svými dialogy a mimikou si krade každou scénu pro sebe. Sanada zde předvádí herecký koncert. Anna Sawai je zde úžasná a zaslouží si každé slovo chvály.  Sawai předvedla výborný herecký výkon, a její dialogové výměny jsou bezchybné a jsou v nich všechny emoce. Tadanobu Asano má velmi vděčnou roli a zahrál jí s přehledem, a i on si umí ukradnou několik scén pro sebe. Se samotným seriálem mám dva menší problémy. Jeden je s tempem, kdy mi přišlo, že je to místy až moc pomalejší, a "jakoby se tam nic nedělo" - vím, že to byl účel, ale trochu mi to nesedlo. A druhá věc je ta, že jsem se místy ztrácel mezi postavy, jejich jmény atd. A nepřijde mi, že bych seriálu nevěnoval pozornost. Těch postav je tam opravdu moc, a ne každá dostane tolik prostoru, aby vyniklo jak moc je důležitá/nedůležitá pro děj. Šógun je velmi povedený a luxusně natočený seriál, který mi dost sedl a mohu ho jen a jen doporučit.