Němá tajemství

Němá tajemství neměla na rozdíl od jiných tuzemských filmů skoro žadné PR a docela nezaslouženě zůstala ve stínu Bratrů, Bodu obnovy a dalších. Přitom je to nadmíru povedené konverzační drama se silným námětem, které v klidu snese i evropská měřítka a Alice Nellis se tady jako scénaristka předvedla v tom nejlepším světle. Některé výtky týkající se průhlednosti děje, nebo plochosti postav by se sice daly brát za opodstatněné, ale já sem z toho ten pocit neměl a to co se stalo sem rozhodně neodhadl hned ze začátku jak tvrdí někteří experti. Sem upřímně rád že u nás v poslední době vzniklo hned několik filmů, které se mohou směle rovnat se zahraniční konkurencí a tohle je jeden z nich…80% (29.03.2024)

V předvečer Českých Lvů si doma pouštíme náhodně objevený český film, o kterém jsme neměli páru, protože jsme nezaznamenali jeho propagaci do kin, jeho plakáty, jeho trailer, nikde nic. Ale hraje tam moje oblíbená blondýnka Plodková, takže s chutí do toho. A výborné překvapení nás čekalo. Film je to tématicky hluboce zajímavý, napínavý, skvělé natočený a dějově vystavěný (byť jsem rozuzlení "kdo je pachatel" poznal o něco dříve než přišlo, ale to nevadí a ani jeho intenzitě neubírá), silně se opírající o výborné, vrstvené herecké výkony. A až v závěrečných titulcích zjišťují, kdo je scenárist(k)a (Nellis v té lepší formě) a kdo stojí za režií (Mašín). Bravo. Za mě osobně ten (nej)lepší český film loňského roku! 85% (13.03.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

První půlku to skvěle frčí, hlavně protože člověka baví snaha se zorientovat v tom, co se teda přesně stalo. V půlce filmu tomu ale dost spadne řetěz a už nepřichází nová odhalení, jen se přešlapuje na místě. Nějak to v duchu pořád srovnávám se starší Nevinností, kde ty twisty padaly až do konce - tady je ale druhá půlka jen taková statická pauza, kterou musíme jenom pročekat ke středně očekávatelné pointě. Na poměry českého filmu to ale skvěle vypadá a zní, herecky výborné a dialogy taky super odposlouchané, takže i přes drobné brblání dávám 4*. (30.04.2024)

Vynikající scénář a vše skvěle zahráno. Jednání všech postav se dalo pochopit. Ač to bylo šíleně smutné, vůbec to nebyla jen depka. Skončilo to velkou nadějí, že jsou lidi schopni se na něčem dobrém domluvit. Že nad zákony a suchou řečí paragrafů je ješte něco víc, co má právo rozhodovat - srdce a rozum; musí ovšem být nutně ve shodě. (27.04.2024)