Zlatý věk

Zlatý vek je film určený pre fanúšikov surrealizmu, ktorí poznajú a chápu jeho charakteristické znaky, alebo pre divákov, ktorí majú proste radi "haluze". Tieto dve skupiny sa budú zrejme podozrivo častokrát kryť. Hladať zmysel v zobrazení podvedomia nemusí byť jednoduché, erotickosť tohoto filmu nie je tak "zo života", ako ako pri neskorších Bunuelových dielach typu Kráska dňa. Rovnako je to aj so symbolmi, tie vo Viridiane sú určite pohľadom klasického filmového diváka viac k veci. Pokiaľ máte pocit aj napriek vtipným surrealistickým vsuvkám pocit relatívne lineárneho deja, záverečná pasáž vás vráti naspäť do Bunuelovej reality. Režisér chcel dodržať v tomto filme zásadu subžánru -nerobiť umenie-, takže je otázne, čo si z filmu nakoniec odniesť a aký postoj k nemu má zaujať náhodný divák, ktorý nevie, do čoho ide. Kritika vyšších zhýčkaných vrstiev je zjavná, explicitný obraz erotických túžob, ktorý sa nám odohráva iba v hlave taktiež, takže mne z toho vychádza, že sa o umenie jedná:). Zlatý vek má záporného hlavného hrdinu, ktorého agresívne chovanie nie je žiadnym spôsobom ospravedlňované, čo som možno ešte pred rokom 1930 nevidel. (31.03.2013)

L'Âge d'or dle mého názoru nedosahuje kvalit předchozího Un Chien andalou. Luis Buñuel je extravagant surrealismu, o tom žádná.. jednotlivé "pochroumané" (na duši i na těle) scény jsou odzbrojující, šokující (nedokážu si představit jejich dopad na společnost ve třicátých letech), nesmysluplné a nemorální - nic z toho mi nevadí. Asi bych ocenil kratší stopáž (cca 40 minut), čímž by byl děj zhutněn a dostal by tak možná ještě šílenější patinu. (25.11.2010)

Surrealisticky stále na vynikající úrovni, i když se od dob Andaluského psa již jedná o krok někam jinam, především do narativnějších a "filmovějších" oblastí. Kouzelné ale především svojí ostrou a řezavou satirou zacílenou na tařka všechny stránky soudobé vyšší či oficiální společnosti. V hlavní roli zřejmě přirozené, místy tedy značně kuriozní, touhy v rozporu a neskrývaném boji s konvencemi a dobrým mravem. Krutá agrese a překonání všech zažitých pravidel - výsměšné násilí vůči bezbrannému slepci v podání hlavního hrdiny - jako jeden z projevů nespoutaného žití a prožívání. Zprotiví se vám načinčaný pejsek aristokratického vzhledu. Co je jednodušší než ho ze všech sil nakopnout. --Přesně takto postupuje Buñuel ve své kritice společnosti, jejich institucí, duchovních i materiálních. (08.11.2006)

Opat vylet do surrealizmu, tentokrat zase od Bunuela. Ako netvarim sa ze som to pochopil - lebo som to zase nepochopil. Viem,ze ma to fascnalovalo rovnako ako ako Andaluzsky cokl, teda pes, a viem, ze som od toho stale nemohol odtrhnut oci. Jo a stale tvrdim, ze Tarkovskeho Stalker je u mna vyssie. Minimalne o level. 70 % (05.07.2016)

Tak sled bizarních scének, říkáte? Tak hodina na sebe kupených zvrhlostí, říkáte? Ach kdyby! Nemám nic proti filmům, které kašlou na příběh a místo něj předkládají jen porůzné, dějově na sebe nenavazující scény, jenže takové scény pak musí být zábavné a propracované, ty zdejší byli vesměs nudné a nezáživné, navíc jeli nejzábavnější částí snímku dokument o škorpiónech, který je o patnáct let starší než zbytek filmu, je něco poněkud špatně. Sice je tu pár více či méně zábavných událostí, jenže je jich tolik, že by horko těžko naplnili stopáž patnáctiminutovou, natož hodinovou, aby to fungovalo muselo by to být mnohem více úchylné, šílené, magořivé, zvrhlé a ironické, není. Pomalu mě začíná jímat dojem, že hledat ve Zlatém Věku hloubku je asi stejné, jako hledat katolickou morální autoritu v redakci blesku. (18.05.2014)