Povídky z kuchyně

Ze severských snímků jsem doposud viděl pouze thrillery, horory a možná i nějaké to drama. O to víc mě tahle místy rozkošně absurdní, chladná ale přesto krásně hřejivá komedie o zbytečné mezinárodové nesnášenlivosti (fakt se Norové se Švédy nemusí?) zaujala. Je to takové lidské a pozitivní ale zároveň podávané s vážností seveřanům vlastní. Já mám ty frajery ze zemí, kde jedno drobné gesto vydá za stovky slov a kde sníh nikdy netaje, hodně rád. (12.07.2013)

Krásný a citlivý film o přátelství dvou postarších pánů. Místo v názvu slibovaných povídek nalézáme pouze jeden příběh. To ale vůbec nevadí, protože má všechno, co by měl filmový příběh mít. Jakási Švédská organizace pro kuchyňskou optimalizaci (asi variace na IKEA) provádí průzkum o chování starých mládenců v kuchyni. Výzkumný tým odjíždí do zapadlé norské vesnice, kde má sledovat vybrané obyvatele. Pozorovatelé sedí na vysoké židli v kuchyni a nesmí porušit jediné pravidlo - nesmí se s svými hostiteli bavit... Pokud čekáte konverzační komedii s tunou gagů, budete zklamáni. Humorným momentům se jen pousmějete, v druhé půli získává příběh tragický rozměr... Velké filmové překvapení sezóny 2003. (11.11.2006)

Scénář vytavěný na absurditě (výzkum pohybu zástupce - "velmi početné" skupiny zákazníků - starých mládenců po kuchyni; výzkumník sedí na obrovské židli až ke stropu a kreslí trajektorii pohybu, přitom má zakázáno jakkoli komunikovat) dává možnost rozehrát komorní příběh, odehrávající se téměř celý v jedné místnosti, zakládající si na detailech v pomale plynnoucím čase. Zvuk pracuje s mnoha vrstvami ticha, proto se vám chce místy usínat, přesto tento film není nudný, naopak velmi nevtíravě vtipný, "klasicky" seversky vtipný. (26.11.2008)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Film zajímavě ukazuje úskalí pozitivistického výzkumu, pokud se má aplikovat na lidi. Zkoumání člověka bez interakce, bez vzájemného ovlivňování, zkrátka není možné a pokoušet se o to je jen na úkor výsledků výzkumu. Člověk ve své povaze není rád laboratorní krysou, na které je prováděn experiment, proto začne kousat, utíkat a dělat naschvály, ale rozhodně se nechová přirozeně. Postupem času se naštěstí tyto metody překonaly a začaly se spíše praktikovat zúčastněná pozorování či etnografické výzkumy v rámci kvalitativních metod. Ale jako zachycení dobového uvažování o "vědeckosti sociologie" je to určitě velice přínosný a zajímavě zpracovaný snímek. (26.11.2011)