Malý krámek hrůz

Nebudu lhát, když jsem se na to koukala, říkala jsem si jak je to šílená blbost. Hlavní herečka mi byla velmi nesympatická a přišlo mi až neuvěřitelné jak moc je naivní a hloupá. Ale po shlédnutí filmu jsem si říkala, že mě to vlastně bavilo, zasmála jsem se u toho, písně byli chytlavé a nejlepší na tom všem Steve Martin a jeho píseň, vážně mohla bych jí teď poslouchat pořád. Není to nijak strašidelné, ale je to taková pěkná americká blbost, která je ale šikovně natočená a navíc skvělé písně k tomu dodávají na kvalitě. (11.03.2018)

„This is between me and the vegetable.“ S vysokou pravděpodobností nejlepší adaptace divadelního muzikál, který byl adaptací kultovního béčkového filmu. A zcela určitě nejlepší film se zpívající masožravou kytkou. Ještě blíže než ke Cormanovu úletu má Ozův film k Rocky Horror Picture Show, jiné rockové šílenosti těžící z estetiky amerických sci-fi a katastrofických filmů z 50. let (Ashmanovým dalším inspiračním zdrojem byly očividně monstr horory a životní styl poválečné Ameriky). Narativ Malého krámku hrůz, mísící faustovský motiv s kritikou (maso)žravého kapitalismu (dovedenou do důsledků v režisérském sestřihu s hodně temným koncem), je ovšem mnohem konzistentnější a styl filmu promyšlenější v tom, jak zrazuje formální i tematické konvence hollywoodských muzikálů. Písně nepředstavují útěk do jiného světa (a pokud ano, jde o zpotvořenou variaci na „american way of life“ dle reklamního katalogu). Naopak ironicky pojmenovávají, čím a v čem hrdinové žijí. Mizanscéně vládne chudoba, ošklivost, špína. Není postavy, která by nebyla cvok, sadista, masochista, looser nebo všechno uvedené dohromady. Díky campovému přehrávání a veselým melodiím je ale tohle převrácení hodnot (potěcha z bolesti, smrt s úsměvem) úchylné milým, nikoli zvrhlým způsobem, takže se nám nakonec paradoxně dostává stejné divácké satisfakce jako z rozšafnějších muzikálů klasického střihu. Zásluhou upřímných textů, promyšleně komponovaných záběrů (bez přemíry střihů) a skvělé gradace scén ve filmu fungují i složitější emoce než smích a znechucení. Stejně jako RHPS, ani Ozův film nelze díky spoustě drobných vtípků vyčerpat napoprvé. Můžete si například všímat toho, jak mění barva šatů trojčlenného chóru, který doprovází vyprávění, v závislosti na atmosféře a obsahu scény (fialová pro smrt, zelená ke zdůraznění sci-fi prvků…). Nejpádnějším argumentem k opakovanému zhlédnutí pro mne každopádně zůstane životní kreace Steva Martina jako sadisty bez příčiny, zato s vrtačkou, motorkou a parodií Elvise na hlavě. 90% (28.05.2017)

Až při sledování tohoto dílka jsem si uvědomil, jak jsem se možná vlastně i docela bavil u původní verze. Triky jsou bezva, Audrey je pěkná (myslím Audrey II), písně fajny (jen díky nim se to dá snést do konce). Ale už to, že „Mean Green Mother from Outer Space” s textem jako „natrhnu ti prdel“ byla nominována na OSCARA, svědčí o tom, že něco není v pořádku. Asi jsem zrovna neměl náladu na sledování sadistického zubaře (nebo, dle Audry „semisadistického" :), a masochistický Bill Murray byl jedinou světlou stránkou. ….nicméně Steve Martin byl štramák :)) (23.02.2012)

Jasne, je to hodne zabavnej hororovej muzikal s fakt hodne chytlavejma pisnickama, vtipnym pribehem a paradne zanimovanou kytkou, jenze tohle vsechno naprosto zastinil Steve Martin. Jeho sadistickej zubar vypadajici jak Elvis je super ultra giga mega hyper brutalni postava, v lepsi roli jsem ho nikdy nevidel, ten to tam rozjel takovym zpusobem, ze mi malem odlitly spodary. Navic mu na chvily perfektne sekunduje Murray. A i kdyz je celej film hodne fajn, pamatuju si z nej fakt hlavne toho neskutecne masakralniho Martina a pak taky trochu kytku no. (25.08.2009)

Audrey II. určitě není kytička, kterou by jste si rádi přinesli domů mezi své muškáty. Sice je roztomilá, zajímavá a všichni z okolí by se na ní chodili dívat, ale až by kytička rozevřela svůj květ a poprvé na vás vybafla se svým ,,Feed me." asi by jste trpce litovali. Malý krámek hrůz je kouzelná muzikálová komedie, která je celá prorostlá černým humorem stejně jako Audrin květináč kořeny. Navíc jsou zde jako okrasné květy parádni písničky a šílené vedlejší postavy, kdy nám úžasný, tehdy ještě černovlasý, Steve Martin ukazuje to, co jsme věděli již dávno a to že zubaři provozují svoje povolání, jen aby mohli legálně ubližovat lidem. Zaujme i Bill Murray v roli šíleného sadisty. K tomu musím připočítat úžasnou vizuální stylizaci a plné hodnocení je na světe. (20.01.2008)