Love Like the Falling Petals
My Dearest, Like a Cherry Blossom
VOD (1)
Obsahy(1)
Nadějný fotograf se zamiluje do energické kadeřnice a zdá se, že je čeká růžová budoucnost. Pak ale všechno změní osudový zvrat. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (8)
Začátek filmu jsem viděla tak na 2 hvězdy. Hlavně jsem si nemohla zvyknout na přehnané a hlasité emoce, které hlavní hrdinka předváděla. V polovině filmu už jsem byla na 3 hvězdách... A říkala jsem si, že film má trvat ještě hodinu - co tam proboha chtějí ještě natáčet??? A pak to začalo. Film zahrál na city a hvězdy se vyšplhaly na nejvyšší příčku a přehnané, hlasité emoce hlavních hrdinů už mi nepřišly tak strašné jak na začátku (asi jsem si zvykla). Ale doják jak prase. Zase jsem pohla s kapesníčkama 🙄🤧 ()
その時 高く高く鳴り響いた忘れていた思い 呼び覚ます. Nie, toto nemá s týmto filmom nič spoločné, avšak po celú stopáž mi to hralo v hlave, čo je možno dôvod, prečo tomuto filmu dávam také vysoké hodnotenie. Pred písaním recenzie som sa schválne pozrel, kedy som naposledy videl niečo čisto romantické - 8.1. - a pred tým 21.11.2021 - čiže som už aj zabudol aké to je fandiť hlavným postavám v záležitostiach srdca. A tu im naozaj fandiť môžete - teda apoň počas prvej polovice, kedy Misaki ešte nestihne robiť také chujoviny, že keby Ježiš nemá ruky pribité ku krížu, tak jej príde čapnúť po hlave. Druhú polovicu teda zachraňuje Haruto a fakt, že Haruto vie fotiť - síce kompozične jeho výstava nie je môj štýl, ale myšlienka je pekná. Najlepšia fotka je určite most s lanami zospodu, čiernobiela, ktorú môžeme vidieť v titulkách. Ako zápor samozrejme (ako vždy) vnímam smutný koniec (aj keď by som bol tupý asi ako Haruto keď prestal fotiť ak by som čakal hocičo veselé s týmto námetom. Aspoň som zostal prekvapený, koľkým frázam som v originálnom znení rozumel a koľko fráz som si (snáď) zapamätal. Tl;dr: Smutno-krásna japonská dráma s pekným námetom ktorú odporúčam aspoň k jednému zhliadnutiu. Technická stránka fajn a pobavila pasáž v metre. 88%, 4*. Bolo by 5*, nebyť niektorých hluchších pasáží. ()
Nepamatam si,ze by ma dokazali Japonci nejakym filmom dojat ci dokonca rozplakat,ale tu sa im to podarilo a to doslova,naozaj krasna,aj ked samozrejme smutna zalezitost so sympatickou hereckou dvojicou,tato choroba je hrozne kruta,neviem si ani len predstavit,co prezivaju ludia,ktorych to postihne,no clovek musi byt velmi silny,aby s tym zil az do sameho konca,zdravie je jednoznacne to najdolezitejsie v zivote,bez neho je to tazke,no a vratim sa spat k hodnoteniu,o tom z mojej strany nie je ani pochyb...:-) ()
Film rozhodně není dokonalý. Chvílemi máte dojem, že zmíněný 12x rychlejší proces stárnutí nabral minimálně dvojnásobné tempo. V další okamžik chytáte tendenci litovat Haruta, který v jistém období dochází každý den za nemocnou láskou aby vedl přes dveře čistý monolog a nedočkal se jediné její odpovědi, poznámky, prostě jakékoliv reakce či známky přítomnosti v jejím pokoji (alespoň tak to ve filmu na diváka působí). Ono i místo, kam Haruta přijmou zpátky, navíc na stejnou stále volnou pozici, působí poněkud zvláštně (pokud se budeme řídit predchozimi "obrazy" jeho neschopnosti ve studiu, které filmaři divákovi před tím poskytli). Když si ale celý film promítnu v hlavě znovu, abych popřemýšlel nad hodnocením a jestli tomu tu hvězdu ubrat nebo ne, zjišťuji, že v sobě nese spoustu věcí s tak silným nábojem, že mu tyto drobnosti promíjím a dávám plný počet. ()
Realtivně naivní a skrytě manipulativní pokus o slzotvornou říčku, který nekuje sálající ocel v bezvadné první polovině, aby naopak vařil z vody, která se dávno z hrnce odpařila. Příběh se nerozpakuje se seznámením Haruta a Misaki a nepříjemně podezřele kvapně listuje úvodníma rozpustilýma poznávačkama, které diváky prosáklé japonskou kinematografií (ale pravděpodobně i nezasvěcené) svou invencí a užitím metafor/zážitků nepřekvapí. I přes notnou předvídavost, které mému romantickému já vůbec nevadila, jsem si přál výrazné protažení této části (pozn.: Je až nebetyčně ironické, že relativita a vyrovnanost časových posloupností obou polovin je teskně nevyvážená vůči jádru pudla filmu). Nebyli by to totiž Japonci, aby místo špetky emocí tam nepřilili rovnou plný demižon, a tak mě mrzelo, že nevyužili výraznou příležitost k maximalizici štěstí postav a diváků u příjímačů, aby onen následný dramatický dopad měl o to drtivější účinnost. Celou dobu je až z Měsíce viditelné, o co se režie snaží, ale dle mého názoru terč minuli vzdáleností Pluta a způsobili nesnesitelně úmorné vlečení druhé hodiny pro filmaře, herce a především diváky. Doposud ucházející scénář se totálně rozdrolí, postavy začnou jednat vyloženě nepřirozeně; vskutku nesnáším, když jednoduché a jasné řešení se zahodí, aby z toho mohl vzniknout umělý ostrov katastrof. V konečném důsledku vztah hlavních postav je nešťastně neuvěřitelný a závěrečné zúčtování mě zanechalo v pokrčených ramenech. Je to velká škoda, protože potenciál byl mohutný a jeho zručné využití by mě jistojistě emocionálně zvalchovalo. Nemám výtky vůči hercům, kameře a hudbě. Zklamání, které ve mně cloumá, mi nedovolí jít výš jak na hodně prošedivělé 3. ()
Zajímavosti (1)
- Genetická porucha, kterou trpí jedna z ústředních postav snímku, se jmenuje progerický syndrom. Ten způsobuje dvanáctinásobně rychlejší proces stárnutí ve srovnání s jedincem, který touto poruchou netrpí. Má za následek brzký vznik šedin a vrásek, tuhnutí kůže, šedý zákal, slábnutí kostí a svalů, oslabení imunitního systému či vznik zhoubných nádorů. (Marcos22)
Reklama